3. listopadu 2010
Vláda Petra Nečase má dnes na svém zasedání projednávat senátní návrh zákona o protikomunistickém odboji. Zákon nabízí účastníkům odboje postavení válečného veterána a účastníkům odporu morální satisfakci. Potvrdit jim to má i diplom a odznak. Avšak žádný zákon nemůže určit, co je odboj, co je odpor a co je důsledek pronásledování nevinných lidí.
Návrh zákona je jako celek v rozporu s hodnotami právního státu a historické pravdy. Také tím, že vyděluje kategorie občanů, kteří na uznání nemají mít nárok, např. členy komunistické strany. Tento požadavek se bohužel opírá o uznání celého období od února 1948 do listopadu 1989 jako komunistické totality. Po únoru 1948 se režim snažil prosadit totalitu často krutými prostředky. Ale už od smrti Stalina a Gottwalda ztrácel sílu totalitu zajistit.
K předním nositelům odporu k režimu patřili i komunisté Vaculík, Kundera, Klíma, Liehm, Goldstücker, Kosík, později Kriegel, Šik, Smrkovský a tisíce dalších, kteří usilovali o obnovení evropského demokratického antitotalitního základu socialismu. V 60. letech jsme se jako členové KSČ podíleli na rozšiřování svobody slova a kultury, prosazovali propouštění politických vězňů a odbourávali totalitní režim s takovým úspěchem, že našemu vítězství a obnově občanské společnosti mohla v srpnu 1968 zabránit už jen masivní vojenská intervence.
Návrh zákona předpokládá, že za účastníka odboje nebo odporu se nepovažuje občan, který se, „dopustil zvlášť zavrženíhodného jednání, směřujícího k popření individuálních základních lidských práv. A tomuto jednání se v rámci akcí směřovaných proti komunistickému režimu v Československu bylo možné vyhnout.“ Jak bude v tomto kontextu posouzena činnost skupiny bratří Mašínů, která neútočila na představitele režimu, ale vypálila několik seníků, zavraždila jednoho účetního a dva místní policisty?
Přestože sám jsem byl v šedesátých letech členem KSČ, mohl bych se možná jako aktivní odpůrce režimu v normalizaci, jako chartista, dvakrát mluvčí Charty, člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, vydavatel samizdatových tisků, absolvent desítek výslechů, domovních prohlídek a tříletého vězení, za nějakého odpůrce kvalifikovat. Právě proto mě ani nenapadne, abych se nějakého uznání dožadoval. Vím, co jsem dělal, a považoval bych za urážku, aby kvalitu mého života posuzovaly úřady.
Jsem přesvědčen, že ani dnes lidé, kteří většinu svého života věnovali boji za překonání totality a za svobodu, se nebudou ponižovat žádostmi, aby je ocenili nějací státní úředníci. Také proto jsem v Senátu hlasoval proti přijetí tohoto zákona a vyzývám vládu, aby ho na základě výše uvedených argumentů odmítla i ona.
Jiří Dienstbier
senátor za ČSSD
