31. října 2009
ČSSD vždy podporovala přijetí Lisabonské smlouvy jako celku. Bez všech 100 hlasů poslanců a senátorů zvolených za ČSSD by Lisabonská smlouva v ČR nebyla schválena.
ČSSD také trpělivě hledala řešení požadavku prezidenta Václava Klause, který žádal ochranu před prolomením Benešových dekretů, ačkoliv jsme takový požadavek od počátku považovali za nadbytečný. Přijetí takové omezené výjimky ČSSD podporovala s tím, že v oblasti sociálních práv zůstane Charta základních práv EU platná. S takovým postupem byla ČSSD srozuměna, a proto je výsledek jednaní pro ČSSD nepříjemným překvapením.
Pokud dnes pan premiér Fischer tvrdí opak, nemluví bohužel pravdu. Pokud dnes hovoří o tom, že ochrana práv českých zaměstnanců zůstane na stejné úrovni, jako při platnosti Charty EU, pak by měl odmítnout například páteční stanovisko ODS, která jeho jednání přivítala právě proto, že nedojde k „vyšší ochraně zaměstnanců v případě propouštění, vyšším nárokům na sociální zabezpečení či podmínkám kolektivního vyjednávání“. I toto vyjádření vedení ODS je důkazem, že strany nebyly o průběhu vyjednávání a formě výjimky informovány tak, jak tvrdí pan premiér Fischer.
Premiér Fischer by měl jasně říci, zda pro švédské předsednictví nebyla přípustná jiná, než tato forma výjimky. ČSSD je totiž přesvědčena, že bylo možné naplnit prezidentův požadavek jinou formou, akceptovatelnou pro partnery v EU, a to pouze výjimkou z platnosti článku 17, odstavce 1 Charty, který se týká majetkových práv. Jednalo by se totiž o zúžení požadavků, které nakonec česká delegace prosadila. Nechápeme, proč se touto cestou naše delegace nevydala již od počátku.
V případě, že ČSSD zvítězí příští rok ve volbách, bude její vláda uplatňovat takový požadavek při schvalování přístupové smlouvy s Chorvatskem.
Pan premiér Fischer neměl očividně dobrý týden, pronikají-li z jeho okolí úvahy o nominaci bývalého ministra průmyslu v pravicových vládách Václava Klause a ekonomického poradce Topolánkovy vlády Vladimíra Dlouhého na evropského komisaře.
Vladimír Dlouhý se jako ministr zásadním způsobem podílel na rozvratu českého průmyslu a jeho výprodeji podivným podnikatelským skupinám. Tento člověk po sobě zanechal trosky českého průmyslu, který musely dávat dohromady až vlády ČSSD, a proto nemá nejmenší morální právo aspirovat na jakoukoliv veřejnou funkci.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD
