Střet zájmů v otázce dotací loterijních společností odmítám

Informace o tom, že loterijní společnosti jsou ze zákona povinny odvádět peníze na veřejně prospěšné účely je zcela veřejná, tento odkaz včetně seznamu provozovatelů hazardu visí na webových stránkách ministerstva financí. Kdokoliv tak může tyto společnosti požádat o příspěvek. Zákon nestanoví, že by prostředky nemohla obdržet společnost, která jako hlavní činnost má podnikání, pouze omezuje účelovost prostředků. Tyto prostředky může dostat stejně tak prezidentská kancelář, soukromý golfový klub, soukromá škola vyučující za peníze nebo zdravotnické zařízení.

V tomto případě se jednalo o společnost provozující zdravotnické zařízení, konkrétně lékárnu. Dotace byla určena na rekonstrukci objektu s cílem využití mimo jiné na bezplatné poradenské centrum pro pacienty. Podle mých informací byly ohledně dotace uzavřeny příslušné smlouvy a dotace byla řádně vyúčtována, všechny podklady měl k dispozici také finanční úřad a ministerstvo financí. Pokud by v daném případě nebylo možno dotaci poskytnout, jistě by sázkové společnosti nepřistoupily k uzavření smluv, riskovaly by totiž nesplnění zákona. Nemám žádné informace o tom, že by nějaká kontrola prokázala chybné poskytnutí dotací.

Zcela odmítám jakýkoliv střet zájmů v této věci, který naznačují redaktoři Hospodářských novin. Po dobu jednoho roku, kdy jsem stál v čele státního dozoru nad loteriemi na ministerstvu financí, jsem žádnou ze sázkových společností nijak nezvýhodnil ani nepoškodil. Státní dozor pod mým vedením se choval zcela transparentně. Z důvodu zpřísnění kontroly a omezení provozu již v té době kontroverzních videoloterijních terminálů (moderní forma výherních přístrojů) jsem byl ihned po nástupu nového ministra financí Tlustého z funkce odvolán.

V době, kdy jsem vykonával mandát poslance Parlamentu, jsem se vždy snažil činit kroky směřující ke zpřísnění regulace hazardu. Byla to právě ČSSD, která předložila ve Sněmovně novelu zákona, který měl sázkový byznys zásadně zpřísnit. Dílčí novela, posilující práva měst a obcí a transparentnost odvodů na veřejně prospěšné účely byla schválena, nakonec ji vetoval až prezident Klaus. Návrh novely, jejímž jsem byl spoluautorem, neobsahoval žádný zákaz internetového sázení pro zahraniční společnosti, jak spekulují redaktoři Hospodářských novin. Z obsahu novely ani z obsahu mých vystoupení na půdě Sněmovny, které je možno veřejně dohledat, jistě provozovatelé sázkových her příliš radost neměli. Novela měla jejich podnikání totiž zásadně zpřísnit.

Provozovatelé sázkových her mají povinnost odvádět dotace na různé veřejné účely, například do oblasti sociální, zdravotní, sportovní atd. Je pouze na nich, komu tyto prostředky odvedou a v jaké výši. Je zřejmé, že v případě různých „zvláštních“ občanských sdružení, inkasujících desítky miliónů korun z těchto zdrojů, je namístě se ptát, zda je vše v pořádku. V tomto případě je příjemcem společnost, kterou lze dohledat v obchodním rejstříku, za kterou stojí konkrétní lidé a která poskytnuté dotace použila na účel z oblasti zdravotní a tyto řádně vyúčtovala. Na mém účtu rozhodně žádné prostředky z těchto dotací neskončily.

Nerozumím příliš spojení mé osoby s touto dotací, neboť pak bych musel přijmout argument, že se touto dotací vlastně hazardní společnosti odměnily mně osobně za to, že jsem se dlouhodobě snažil jejich podnikání výrazně regulovat jako tehdejší šéf dozoru na ministerstvu financí nebo poslanec, který aktivně prosazoval zpřísnění zákona o loteriích. A to rozhodně žádnou logiku nemá. Myslím si naopak, že kdyby poskytovatelé dotací věděli, že provozovatele zmíněného lékárenského zařízení znám, že by naopak na tento účel neposkytli ani korunu z těch několika miliard, které jsou ročně na různé účely posílány.

Zvláštní mi připadá i načasování zveřejnění článku, které podle mne může mít souvislost s probíhajícími stranickými primárkami a také s volbou předsedy ČSSD.

Pavel Němec