5. března 2011
Celý svět v současné době prožívá hlubokou krizi – krizi ekonomickou ale také společenskou. Vše co začalo jako finanční krize, postupně přerůstá v hlubokou celospolečenskou krizi. I když jsme každý den ujišťovány, že krize již byla překonána, a že začíná ekonomicky růst, tak společenská realita tomu neodpovídá. Roste nezaměstnanost. Proti sobě jsou poštvávány celé sociální skupiny. Mladí proti seniorům, zdraví proti nemocným, zaměstnaní proti nezaměstnaným atd. Je cíleně vytvářen dojem, že občané, kteří pobírají sociální dávky, jsou všichni asociální a jsou si sami vinni svojí neutěšenou situací.
„Soudržnost české společnosti, která vždy byla oporou naší země, se pomalu podlamuje“.
Této negativní situaci napomáhá i současná česká vláda, která fakticky neřeší sociálně – ekonomickou situaci České republiky. Místo toho, aby hledala účinné prostředky proti korupci, naplnila státní pokladnu např. o nevybrané daně a spravedlivě rozdělila tíhu nákladů finanční krize, tak se naopak snaží její náklady přesunout na ty nejslabší skupiny. Vláda místo strategie růstu předkládá v Evropě nevídané zvýšení DPH a v důsledku toho růst cen existenčního zboží a služeb, plošné škrty sociálních dávek, diletantskou důchodovou reformu, omezuje sociální role státu a těžce zasahuje nejslabší skupiny českého obyvatelstva.
„Argumentací o plýtvání všech se vláda snaží zakrýt svůj pravý zájem, vydávat co nejmenší prostředky na sociální pomoc občanům“.
Otázky žen, dětí a seniorů jsou současnou vládou vytlačovány na samý okraj jejího zájmu a jsou bagatelizovány. Přitom již nyní krize zvyšuje tlak na pracovní sílu ve smyslu snížení mezd, sociálních standardů a vynucené flexibilizace. To všechno má negativní důsledky zejména na postavení žen a dětí a jejich rodinný život.
„Česká mladá generace se stále více utápí v alkoholu, omamných látkách a všude přítomných hernách. Nevídaný počet občanů je obětí lichvářů. Za nezájmu vlády obsazujeme v sociálně patologických jevech přední místa v Evropě“.
Je bytostným zájmem českých žen postavit se proti demontáži sociálního státu. Bez jeho existence je možno si jen těžko představit důstojné uplatnění žen ve společnosti. Není proto asi náhodou, že současná vláda nemá ani jednu ministryni. Naprostý nedostatek žen ve vrcholové politice a ve veřejných funkcích se tudíž odráží na tvorbě zákonů, které jsou sociálně necitlivé a nereagují na situaci žen. Přitom účast žen na politickém životě země je podle našeho přesvědčení jednou z nezbytných podmínek rozvoje demokracie společnosti.
„Česká vláda by se měla naučit počítat ekonomické přínosy, které by mohly ženy při svém odpovídajícím pracovním zapojení naší zemi přinést“.
Potřebujeme přijetí účinné rodinné politiky, která by měla spočívat nejen ve finanční podpoře, ale zejména v podpoře rozvoje sociálních služeb - mateřských škol, jeslí i dalších zařízení umožňující aktivní rodičovství. Potřebujeme mít kromě sociální politiky (založené na pomoci lidem v nouzi) i čitelnou politiku rodinnou, která má směřovat k zajištění podmínek pro naplnění rodičovských práv a povinností.
„Místa v jeslích a školkách podpořená z veřejných zdrojů, jsou pro ženy významnou možností, jak sladit své mateřství se zaměstnáním tak, aby mohly žít plnohodnotný život. Vláda by se měla společně se zaměstnavateli snažit o takovou rodinnou politiku, kdy rodiny a malé děti nebudou vnímány jako překážka zaměstnanosti žen“.
Chceme šanci pro děti. Šanci na dosažení kvalitního vzdělání a použitelné kvalifikace pro všechny bez rozdílu sociálního postavení rodiny. Řeči o problémech státního rozpočtu jsou „mluvíme-li o školství“ nemístné. Vlastně žádají, aby děti platily svojí budoucností za prosperitu státu. Bez vzdělaných a kvalifikovaných občanů prosperita našeho státu nenastane.
Chceme důslednější právní ochranu dětí. Tvrdší tresty za sexuální zneužívání dětí, týrání dětí, jejich únosy, za prostituci mladistvých. Aby bylo možno dosáhnout těchto oprávněných požadavků je potřeba změnit vývoj ve společnosti. Potřebujeme vládu, kde bude i větší zastoupení žen.
„Sociálně demokratické ženy proti této politice české vlády protestují a obrací se na média, aby pomohla ženám nastolovat veřejné diskuze k tématům dětí, žen, rodin a seniorů a našich obyčejných životů“.
Jindřiška Maršová, předsedkyně SDŽ
