18. prosince 2011
ČSSD vyjadřuje nad smrtí Václava Havla hlubokou lítost
Prohlášení předsedy ČSSD B. Sobotky k úmrtí Václava Havla
Informace o úmrtí Václava Havla mne zaskočila, osobně hluboce zasáhla a naplnila velkým smutkem. Václav Havel byl pro mne osobně od okamžiku, kdy jsem se začal zajímat o veřejné dění, symbolem zásadovosti, slušnosti a občanské statečnosti. Pro všechny, kdo se nechtěli smířit s normalizací a totalitním režimem tehdejšího Československa ztělesňoval spisovatel a disident V. Havel morální autoritu a příklad tolik potřebného občanského odporu, ke kterému ale tehdy většina z nás neměla dostatek odvahy či rozhodnosti.
Nesmírně si cením pozitivní úlohy, kterou Václav Havel sehrál v době sametové revoluce v roce 1989 a následně při budování demokratického státu a našem politickém návratu do Evropy. Teprve s odstupem si člověk uvědomuje, jak obrovská odpovědnost a jaká nesmírná tíha musela být spojena s rolí klíčového představitele listopadové revoluce, OF a prvního prezidenta svobodné země.
Václav Havel byl bytostným demokratem, humanistou, jeho přístup k politice byl naplněn lidskostí, důslednou snahou o pravdivost, úctu k dodržování lidských práv kdekoliv ve světě , o porozumění k druhým a toleranci. V tomto směru patřil a bude patřit ke vzorům pro všechny, kdo působí v našem veřejném životě.
Chci vyjádřit hlubokou soustrast celé rodině a všem blízkým pana prezidenta Václava Havla.
Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD
Prohlášení místopředsedy EP Libora Roučka k úmrtí Václava Havla
"Prezident Havel byl i v Evropském parlamentu jednoznačně jedním z nejoblíbenějších a nejobdivovanějších světových státníků. Jeho úmrtím ztrácí naše země i Evropská unie přesvědčeného humanistu, demokrata a zastánce úzké evropské Integrace. Václav Havel, na rozdíl od současného českého prezidenta, vždy usiloval o co nejhlubší začlenění našeho národa do Evropské Unie".
Libor Rouček, místopředseda Evropského parlamentu
Poslední opona pro Václava Havla
Čapek umřel o vánočních svátcích, Václav Havel před nimi. Není v tom žádná symbolika, smrt si prostě nevybírá čas ani osoby. Vzpoměl jsem si, že jsem se na havlovské téma vyjádřil asi před rokem tady na blogu. Tak bych si dovolil to připomenout. Ten starší text v sobě nebude mít tolik nekrologových zábran a snad bude trochu upřímnější než si člověk dovolí smrti v tvář...
...pan Vlk mne (trochu nerudně) požádal, zdali bych se nevyjádřil k jeho diskusi s panem mb na posledním blogu páně Stejskala.
Tu diskusi jsem tedy otevřel a shledal v řadě přípěvků pozoruhodnou. A kupodivu jsem zjistil, že bych docela akceptoval protichůdná stanoviska pánů Vlka, Admirála i mb. Spor šel v té základní rovině o osobnost Václava Havla. I pro mne, jako pro pana Vlka, se stal Václav Havel trošičku živou ikonou. Nemyslím, že se mu vše povedlo, že párkrát nešlápnul vedle a že mi někdy nezvednul adrenalin.
Ale kdyby se proti mně Václav Havel postavil a řekl, ať mu políbím botu, asi bych to udělal. A nebylo by to jen proto, že taková scéna by zapadla do jeho absurdního divadla. Mám prostě pocit, že mu cosi dlužím, přesně řečeno: hodně dlužím a nikdy mu to nemůžu zaplatit. V mnohém s Václavem Havlem nesouhlasím, liším se i dnes v politickém názoru. Budu s ním polemizovat a s gustem pronesu kacířský vtip. Přesto zůstává divadelním myslitelem, který unesl svou větší historickou roli. Musel, neměl na vybranou. Poklona.
Možná vidím prezidenta Havla i trochu lepšího než je. A možná ho tak taky chci vidět. Počítám ho do rodiny a pranic mi nevadí, že on se možná za takového prohnilého příbuzného trochu stydí. Pan Vlk má za to, že bychom mohli Václavovi Velikému projevovat více úcty. A třeba si odpustit uštěpačné diskuse. Ušetřit ho potupy…
No a tady si nejsem jist. Pánové Admirál a mb totiž varují, aby se z Václava Havla nestala nedotknutelná ikona. Takový není a neměl by být. Obávám se, že ani prezident sám by něco takového nechtěl. Být posvátnou krávou by nebyla výhra v loterii. Určitě není nutné, abychom mu zlatili andělská křídla a svatozář. Ale měli bychom se ozvat, když mu budou nasazovat rohy.
Přesto by bylo krásné, kdyby naše diskuse byla taková, aby se jí prezident mohl účastnit. Z vlastní zkušenosti ale dobře vím, jak těžké je vzdát se aspoň špetky arogance.
Jiří Havel, europoslanec za ČSSD
Předseda Senátu Milan Štěch vyjadřuje nejhlubší soustrast rodině a všem blízkým Václava Havla
"Václav Havel je pro mě symbolem demokracie a humanismu. Zásadním způsobem napomohl návratu demokracie do Československa, a tedy do České republiky. Svůj vysoký kredit na poli demokracie a lidských práv si udržel i po skončení svého prezidentského mandátu. Byla to autorita, která přispívala k vyvažování jinak převážně ekonomického vnímání světa."
Milan Štěch, předseda Senátu
Vyjadřuji hlubokou účast a lítost pozůstalým a blízkým Václava Havla
Václav Havel pro mě byl a zůstává vzorem politika, který vždy zůstal lidským, naslouchajícím, demokratem a humanistou, pravdivým a autentickým člověkem. Jeho odchod pociťuji jako velkou ztrátu.
My všichni jsme jeho úmrtím přišli na mezinárodním poli, ale i dovnitř země o pokračovatele T. G. Masaryka, nespornou morální autoritu, respektovaného státníka.
I když už nebyl ve funkci, jeho jméno pořád znamenalo ve světě důvěryhodnost a pozitivní obraz naší země. Udržet tento odkaz, nedovolit Českou republiku vytrhnout z evropského společenství, je dědictvím, úkolem a bojem, který i v jeho jméně musíme nyní svést.
Alena Gajdušková, místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR
Vyjádření soustrasti hejtmana k úmrtí prezidenta Václava Havla
Odchodem Václava Havla ztrácí Česká republika, Evropa i svět skvělého člověka, státníka, velkého humanistu i zaníceného bojovníka za lidská práva, který byl spolutvůrcem pádu železné opony a symbolem demokratických změn ve Střední Evropě na přelomu 80. a 90. let 20. století.
Jeho myšlenky a názory tu s námi žijí dál a je na nás, jak je budeme uplatňovat a naplňovat odkaz pana prezidenta Havla. Bez něj bude těžší si uvědomovat a prosazovat, že svoboda není samozřejmostí a je nutné o ni neustále usilovat. Vyjadřuji hlubokou soustrast rodině a blízkým pana prezidenta Václava Havla.
Michal Hašek, hejtman Jihomoravského kraje
Modlitba za Václava i za nás
Je mi smutno. Smutno z odchodu Václava Havla a ještě více z některých reakcí a hodnocení této události mnoha řečníky a politiky. Mnozí z nich se předhánějí v ódách na bývalého prezidenta, vyzdvihují jeho přínos pro stát a přitom ještě nedávno posměšně mluvili o pravdoláskařích, marginalizovali význam chartistů, v ekonomických a státotvorných debatách přehlíželi humanitní idealismus, jako něco již překonaného a bránícího tomu pravému rozvoji. Jiní si zase neodpustí připomenout nějakou negativní stránku, či počin Václava Havla, přitom oni by měli být nejvíce vděčni za samet, který jim umožnil zůstat v politickém životě.
Nechci rozmnožit počet politických hodnocení, zůstanou mi osobní vzpomínky, jak z dob disidentských, tak z doby jeho působení v prezidentském úřadu. A k těmto vzpomínkám přidám modlitbu, za Václava i za nás. Jedno bez druhého nemá smysl, není v tom žádná naděje. Možná jeho odchod z tohoto světa v době nejenom ekonomické, ale především hodnotové a morální krize má svůj význam a bude impulsem k hledání pravdivějšího a láskyplnějšího způsobu života. Možná jenom vypravíme státní pohřeb a pojedeme dál ve starých kolejích. Avšak pietní akty na mnoha místech republiky, svědectví knihkupců o nebývalém zájmu o jeho spisy a díla, plné stránky novin jeho projevů a názorů, to vše mi umocňuje naději, že se i s námi něco stane.
„Nikde prorok neznamená tak málo, jak ve svém domově“, čteme u sv. Matouše a je bohužel naším lidským a také velmi silně i českým zvykem obracet se k myšlenkám velkých osobností až po jejich smrti. Je asi nezbytné prožít několik dní ve smutku, přečíst množství smutečních projevů a kondolencí z celého světa, ale bylo by dobré neříkat jenom nezapomeneme, ale říkat poneseme tyto myšlenky dále, oprášíme, co již bylo téměř zapomenuto, nebo dokonce zašlapáno jako nepodstatné, nepraktické a nežádoucí. Bude-li smrt Václava Havla probuzením našeho svědomí, zamyšlením nad tím, co jsme vlastně chtěli a co chceme teď, chceme-li vůbec něco důležitého pro život, bude dobře.
Je-li Bůh nad námi a Václav Havel skutečně toužil po vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí, raduje se s ním v jeho společenství, nemusí již bojovat s nenávistí, ale může říct se sv. Pavlem, že „láska všechno přetrpí a raduje se, když lidé žijí podle pravdy“. To mu přeji a nám také.
František Bublan, poslanec ČSSD
