22. ledna 2013
My, níže podepsaní členové Křesťansko-sociální platformy ČSSD, vyjadřujeme tímto svůj zásadní nesouhlas s návrhem ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti, který navrhla vláda Petra Nečase a který je nyní projednáván v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR pod číslem sněmovního tisku 821. Současně vyzýváme poslance a senátory České strany sociálně demokratické, aby tento návrh – k jehož schválení vládní koalice potřebuje i opoziční hlasy, neboť sama ústavní většinu nemá – nepodpořili.
Tento ústavní zákon je dle našeho názoru výrazem pravicové líbivé rétoriky o tom, že stát má co nejvíce šetřit, a to zejména na sociální politice. Je pravdou, že s tímto populistickým heslem vyhrála pravice nejedny volby (v ČR se to stalo např. v roce 2010). Levice však nesmí podléhat tomuto povrchnímu pohledu, který je navíc i lživý, neboť i za současné hyper-škrtící Nečasovy vlády vzrůstá zadlužení o nejméně 100 miliard ročně a nárůst státního dluhu se tedy ještě zdaleka nezastavil (natož, aby se dluh začal splácet).
Levice musí tuto logiku obrátit: pro levici musí být prioritou funkční stát a soudržná společnost, a zajištění těchto hodnot logicky stojí určité prostředky, které je třeba vybrat na daních (zejména od nejvyšších příjmových skupin). Pokud stát není dočasně schopen vybrat na daních tolik prostředků, kolik potřebuje, pak je zadlužení jedním z řešení, ke kterému ostatně přistupují prakticky všechny státy. Není reálné, že by se vládě sociální demokracie podařilo zvýšit daně tak, aby se veřejný dluh podstatně snížil. Za této situace je sebeomezení v podobě ústavní dluhové brzdy hazardováním s budoucností státu a omezováním demokratické suverenity naší země.
Finanční ústava by dále přispěla k dojmu, že za vzrůst dluhu jsou odpovědné výdaje státu či jiných veřejných subjektů. Opak je však pravdou, neboť výdaje ČR na sociální politiku jsou relativně nízké a za růst dluhu mohou primárně faktory na straně příjmů.
Zřízením Národní rady rozpočtové odpovědnosti jako nezávislého orgánu se posiluje dojem, že státní rozpočet je věc odborná, ohledně které mají nad „nezodpovědnými“ politiky dohlížet experti. Toto vede k omezení politické soutěže a ohrožuje to tím systém pluralitní demokracie, neboť tato rada by výrazně vstupovala do realizace volebních programů jednotlivých politických stran a omezovala ji.
Z praktického hlediska je třeba za nejnebezpečnější označit ustanovení, že v případě dluhu určité výše nelze zvyšovat výdaje státního rozpočtu/zdravotních pojišťoven oproti roku před dosažením této výše dluhu (čl. 8 odst.4 a5 návrhu finanční ústavy). To by znamenalo, že výdaje by byly zastropovány na určité výši a nebyla by žádná možnost, jak tyto výdaje v následujících letech navýšit; tato situace by přitom mohla trvat léta (respektive až do zrušení finanční ústavy). Přitom např. náklady za zdravotní péči by dále narůstaly, a tak by fakticky docházelo k omezování zdravotní péče poskytované z veřejného zdravotního pojištění.
Nesouhlasíme dále ani s názorem, že přijetí finanční ústavy v této podobě je závazkem vyplývajícím z práva EU. Sám vládní návrh označuje za implementaci práva EU jen menšinu svého textu.
Za Křesťansko – sociální platformu ČSSD:
František Bublan,Pavel Čižinský, Jaroslav Konečný, Šimon Krmenčík,Miroslav Německý, Filip Outrata,Anna Šabatová, Petr Šikýř,Ivan Štampach
