16. září 2010
Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil dnes představil změny Ústavy ČR, které plánuje vládní koalice. Sama koalice ale není schopna s ohledem na potřebný počet 120ti hlasů změny prosadit. ČSSD je připravena o změnách ústavy vážně jednat a pokud bude dosaženo kompromisu, prosadit je společně s koalicí. Zatím však nebyla ČSSD ani její zástupci k žádným takovým jednáním přizvána.
Přímá volba prezidenta
ČSSD dlouhodobě prosazuje přímou volbu a udělá vše pro to, aby bylo možné volit prezidenta přímo lidem již v nadcházejících volbách v roce 2013. I proto předložili poslanci ČSSD návrh na zavedení přímé volby ihned po začátku volebního období nové sněmovny. Navrhujeme model osvědčený a praktikovaný v senátních volbách – tedy klasický dvoukolový systém a zároveň možnost odvolat prezidenta všelidovým hlasováním. Vyjádření ministra Pospíšila je pouze proklamativní a není možné brát jej vážně, dokud nebude předložen příslušný zákon. Obávám se, že koalice bude jednat o způsobu volby tak dlouho, až veřejnosti sdělí, že volit v příštích volbách bude opět jen sněmovna a senát, kde v tuto chvíli disponují značnou převahou. To dokazuje i snaha poslance ODS Marka Bendy prosadit, aby nebylo z procesních důvodů možné jednat o návrhu ČSSD.
Zvýšení pravomocí NKÚ
Jsem rád, že iniciativu a návrh zákona poslanců ČSSD pod vedením Bohuslava Sobotky z konce minulého volebního období s cílem posílit pravomoci NKÚ si osvojuje nynější ministr spravedlnosti. ČSSD by ráda posílila možnost kontroly ze strany NKÚ nejen na obce, ale i kraje. Vládní návrh je poměrně málo odvážný, když navrhuje pouze kontrolu zákonnosti a nikoliv kontrolu hospodárnosti nakládání s veřejnými prostředky.
Klouzavý mandát
Nedovedu si představit, že by mohl být klouzavý mandát zaveden ještě pro toto funkční období sněmovny. Už proto, že by mohl narážet na případné posouzení ústavním soudem. Zatím jde, jako u mnoha dalších návrhů ministra Pospíšila, pouze o ideje bez konkrétního dopracování a vyřešení sporných otázek. Není jasné, jak by se řešila situace, kdyby nastoupil náhradník za ministra a posléze nastoupil v daném regionu další náhradník za odstoupivšího poslance. Komu by zanikal mandát po návratu ministra z vlády – prvnímu či druhému náhradníku? A jak by rozhodl v této věci Ústavní soud? Je třeba také doložit, kolik by „vláda rozpočtové odpovědnosti“ musela ročně utratit navíc na platy dalších politiků, kteří by mandát díky klouzavému mandátu přišli.
Konstruktivní nedůvěra vládě
Jsem přesvědčen, že tento institut nepatří do parlamentního systému v ČR, ale do kancléřského systému v Německu. Výrazným způsobem by také pravděpodobně omezil pravomoci prezidenta v této věci, což by podle mne nebylo správné. Navíc, pokud se vláda inspiruje pádem vlády v době předsednictví, není to podle mne vážný důvod k zavedení tohoto systému. Jednak na současném příkladu Belgie lze vidět, že nešlo o nic mimořádného a především vláda Jana Fischera byla občany vnímána mnohem pozitivněji, než trojkolaiční projekt Petra Nečase.
JUDr. Jeroným Tejc, místopředseda Poslaneckého klubu ČSSD, stínový ministr vnitra za ČSSD
