4. prosince 2012
Včerejší oznámení o pokroku v jednáních se Švédskem o prodloužení pronájmu stíhacích strojů JAS-39 Gripen se jeví jako pozitivní zpráva. Ve výsledku je však nutné se ptát, nakolik tato jednání ovlivnily průtahy v zahájení rozhovorů o konečné ceně a také jaký vliv na výslednou podobu obchodu budou mít personální rošády v čele resortu obrany. Odcházející ministr obrany Alexandr Vondra na tiskové konferenci poznamenal, že by o osudu nadzvukového letectva měla vláda jednat i s opozicí. V duchu pravidla „lepší pozdě než nikdy“ je ČSSD připravena o takovýchto návrzích diskutovat. A takový postup je rozhodně namístě, zvlášť vezmeme-li v potaz, že případný pronájem švédských strojů bude záležitostí delšího časového horizontu, než je existence současné Nečasovy vlády.
Ve státech s vyspělou parlamentní tradicí bývá dobrým zvykem, že v oblasti bezpečnostní politiky, včetně velkých armádních zakázek, panuje mezi vládou a opozicí porozumění a shoda. Předpokladem pro dosažení takové shody je však umožnit opozici aktivně se do takové debaty o otázkách národní obrany zapojit. A to se v žádném případě netýká jen otázky budoucnosti českého nadzvukového letectva.
Resort obrany v současné době zvažuje nákup opancéřovaných vozů v souhrnné výši několika set milionů korun. Zároveň s tím však ministerstvo obrany mluví o rušení supermoderního centra biologické ochrany v Těchoníně, do jehož výstavby mezitím investovalo přes dvě miliardy korun. Aby toho nebylo málo, médii současně prosákly informace o tom, že si ministerstvo obrany zcela vážně pohrává s myšlenkou velkého nákupu nových transportních vrtulníků.
Opravdovou diskusi o takto zásadních bezpečnostních otázkách však doposud Nečasův kabinet se zástupci opozice vedl jen zřídka.
