11. března 2016
Vládní návrh zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu (NKÚ), který v má v gesci ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier, prošel dnes v Poslanecké sněmovně PČR druhým čtením. Třetím, a tudíž závěrečným, čtením této legislativní normy se poslanci mají zabývat na nejbližší další plenární schůzi.
Od projití novely zákona prvním čtením, které proběhlo 7. října 2015, se materiálem v parlamentu postupně zabývaly Kontrolní výbor (jako výbor garanční), Výbor pro veřejnou správu, Výbor pro regionální rozvoj a Ústavně-právní výbor. Všechny výbory doporučily návrh novely ke schválení.
Vládní návrh zákona schválil vládní kabinet 23. září. Materiál navazuje na Koaliční smlouvu a Programové prohlášení vlády, v nichž se vládní strany zavázaly posílit řídící a kontrolní systém veřejné správy a rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu.
Novela zákona souvisí s již dříve poslaneckou sněmovnou schváleným návrhem ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. „Chtěl bych zdůraznit, že to byla tato poslanecká sněmovna, která ústavní většinou rozhodla o změně ústavy, která rozšiřuje pravomoci NKÚ. Vláda pouze předložením tohoto návrhu zákona respektuje vůli poslanecké sněmovny," připomíná tento fakt v souvislosti s projednáváním zákona v Poslanecké sněmovně PČR ministr Dienstbier.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů:
Novela souvisí s již dříve předloženým návrhem ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, a fakticky jej provádí. Rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu představuje jeden z prostředků realizace cíle vlády směřující k ozdravení veřejných financí, snížení prostoru pro možnou korupci a dosažení vyšší míry transparentnosti v oblasti zadávání veřejných zakázek. V této souvislosti je nezbytné zdůraznit, že činnost Nejvyššího kontrolního úřadu, jako orgánu vyhledávacího, nevyúsťuje ve zjednání nápravy zjištěných nedostatků, neboť v tomto ohledu nedisponuje nástroji nápravy orgánů exekutivy. Jeho role je upozorňovat na existující problémy zjištěné při provádění kontroly, což představuje významnou zpětnou vazbu sloužící nejenom orgánům veřejné moci, ale také občanům, jako nezpochybnitelný informační zdroj, zda při hospodaření s veřejnými prostředky jsou dodržovány zákony.
Podle stávající ústavní úpravy může Nejvyšší kontrolní úřad provádět kontrolu hospodaření jiných subjektů než státu (tzn. jiných osob včetně obcí a krajů) jen v případě, kdy hospodaří se státním majetkem včetně finančních prostředků. Vládou schválená změna spočívá v rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu. Právní úprava přitom respektuje specifické postavení územních samosprávných celků garantované Ústavou České republiky v čl. 101 odst. 4, podle kterého stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků jen, vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem.
Současně s novelou zákona o NKÚ dojde i ke změně tří zákonů – zákona o obcích, zákona o krajích a zákona o hl. m. Praze.
