30. srpna 2010
Místopředseda ODS Alexandr Vondra původně usiloval o post ministra zemědělství, přičemž se na tento resort také podle mediálních spekulací personálně i odborně připravoval. Nejen v tomto směru se tak přibližuje příkladu jedné ze svých předchůdkyň, Vlastě Parkanové, která také původně s vedením resortu obrany nepočítala. Výsledkem jejího působení je, že veškerou odpovědnost za klíčová rozhodnutí v resortu odkazuje svému tehdejšímu náměstkovi a posléze nástupci Martinu Bartákovi a sama se proslavila pouze svým pěveckým výkonem na počest myšlenky výstavby amerického radaru v ČR.
Bezradnost současné vlády ohledně budoucnosti Armády ČR a její role je zřejmá nejen z dnešní tiskové konference ministra Vondry, ale především z faktu, že to byla právě Armáda ČR, která byla jako první obětována na oltář rozpočtových škrtů. Pokud bychom měli přijmout slovník pana ministra Vondry, je pro Nečasovu vládu Armáda ČR k ostatním resortům něco jako sádlo oproti svalům. „Jsem proto přesvědčen, že chystaná demonstrace policistů a hasičů, na kterou se chystají i vojáci, není jen vyjádřením oprávněného protestu proti snižování platů, ale také potřebným a odpovědným gestem příslušníků Armády ČR proti vládě „tupých rozpočtových škrtů“. Pokud bych byl ministrem obrany, proti kterému se zvedne v novodobé historii zcela ojedinělá vlna nedůvěry řadových příslušníků AČR, okamžitě bych podal demisi.“
Bezradnost a nekoncepčnost samotného ministra Vondry se dnes odrazila jak v jeho neschopnosti definovat jasné cíle pro Armádu ČR, kdy se vyhýbá slovu „reforma“ a nahrazuje jej vágními výrazy jako „vize“, tak ve složení expertního týmu.
Armáda ČR stojí díky rozpočtovým škrtům jak v tomto, tak především v příštích letech před samotným smyslem své existence. Je to dáno i tím, že například současná vláda bude muset řešit budoucnost našich vzdušných sil, neboť bude muset rozhodnout, jakým způsobem budeme chránit náš vzdušný prostor v důsledku vypršení pronájmu supersoniků Grippen. Vyhýbat se v současné situaci odpovědnosti za nastolení krátkodobé a střednědobé strategie a nahrazovat tuto odpovědnost odkazem na dlouhodobou vizi, to považuji za nezodpovědné.
S ohledem na aktuální výzvy resortu obrany naprosto postrádám v týmu ministra Vondry odborníky na otázku budoucnosti zabezpečení našeho vzdušného prostoru. Považuji to za signál, že jak vláda, tak samotný ministr nemá v této věci vůbec jasno a opět se tak připravujeme o drahocenný čas, který by nám umožnil hledat ty nejefektivnější cesty.
Nejen z tohoto důvodu mi chybí ve Vondrou představeném týmu předsedové obou partnerských parlamentních výborů, jejichž přítomnost by zajišťovala alespoň základní půdorys pro politický kompromis v otázkách národní obrany. Tuto absenci považuji za aktuálně nejzávažnější personální i politickou chybu ministra Vondry, zvláště když je v něm přítomen místo toho režisér Václav Marhoul. Jeho umělecké práce i práce ve prospěch aktivních záloh si vážím, avšak ve vztahu k absenci zástupců parlamentních výborů či opozice, považuji složení týmu A. Vondry za vysoce nedůvěryhodné pro navázání jakékoliv potřebné spolupráce mezi vládní koalicí a opozicí ve věcech koncepce Armády ČR.
JUDr. Petr Hulinský, PhD., stínový ministr obrany ČSSD
