6. listopadu 2012
Jiří Dienstbier se v kavárně Slavia sešel s Jakubem Klouzalem, bývalým zaměstnancem Ministerstva zahraničních věcí, který musel odejít poté, co se zde snažil zabránit neprůhledným IT zakázkám. Za svůj několikaletý boj proti korupčnímu chování svých bývalých kolegů byl nedávno oceněn Nadačním fondem proti korupci Cenou za odvahu. S Jiřím Dienstbierem si povídali především o možnostech lepší ochrany oznamovatelů korupce a o způsobech, jak zlepšit celospolečenské klima v jejich prospěch.
„Klíčovým zákonným opatřením, které by hodně pomohlo v boji proti neprůhledným státním zakázkám, je jednoznačně zákon o státní službě. Ten by dal státním úředníkům jistotu definitivy. Díky tomu by se mohli spolehnout, že je jejich nadřízení nemohou jednoduše vyhodit, pokud s nimi nebudou spolupracovat na jejich nekalých kšeftech. Věřím, že pak by našlo odvahu i mnoho dalších slušných úředníků, kteří se však dnes bojí o svá místa, a proto mlčí,“ je přesvědčen pan Klouzal.
A Jiří Dienstbier dodává: „Zákon o státní službě je skutečně klíčovým nástrojem. Je ostudou, že účinnost tohoto zákona je v České republice stále dokola odkládána. Pokud bych se stal prezidentem, snažil bych se tlačit na co nejrychlejší nápravu tohoto stavu. Nejen, že jsou dnes státní úředníci vystaveni tlakům svých nadřízených, ale navíc dochází k neustálým politicky motivovaným obměnám na vysokých úřednických postech. Tam potom mnohdy sedí lidé, kteří svému odboru vůbec nerozumí.“
Jiří Dienstbier je jediný z prezidentských kandidátů, který se rozhodl pana Klouzala veřejně podpořit. Poblahopřál mu též k Ceně za odvahu, kterou obdržel od Nadačního fondu proti korupci: „Název té ceny je naprosto přesný. Jakub Klouzal svým několikaletým bojem, během kterého musel snášet ústrky a otevřenou šikanu ze strany svých nadřízených, zachránil českému státu miliony korun. Je nepřijatelné, aby on a jemu podobní dopláceli na svou poctivost – například ztrátou zaměstnání. Setkat se s ním a vyjádřit mu svou podporu považuji za to nejmenší, co mohu udělat. Dokud se situace nezmění, to považuji dokonce za svoji morální povinnost.“
V této souvislosti je pro oba velkým zklamáním angažování Karla Schwarzenberga. „Když jsem pana Schwarzenberga se situací ohledně IT zakázek seznámil, tvářil se, že se to musí nekompromisně vyřešit. Potom ale zájem o rozkrytí všech kauz postupně opadl. Zdá se mi, že na straně ministra chyběla vůle či energie – chce dělat zahraniční politiku, ale ministerstvu jako takovému nemá chuť porozumět,” říká Jakub Klouzal.
„Schwarzenbergův rezignovaný postoj, když říkal, že je mu to moc líto, ale že nebylo v silách ministerstva s tím nic dělat, je pro mne nepřijatelný. Ministr je za chod svého ministerstva zodpovědný, a pokud mu někdo na zlatém podnose přinese v dobré víře inkriminující materiály, musí se za něj ministr jednoznačně postavit. Fakt, že byl pan Klouzal z ministerstva nakonec vyštván, je Schwarzenbergova neoddiskutovatelná ostuda,“ řekl závěrem Jiří Dienstbier.
