22. ledna 2013
Dlouhodobě zastávám stanovisko, že resort zemědělství nepovažuji za oblast, kde platí rozdělování na levice či pravice, ale na dobrá a špatná řešení. Proto také oceňuji, že ministerstvo zemědělství zpracovalo návrh „Strategie českého zemědělství a potravinářství v rámci Společné zemědělské politiky EU po roce 2014“, která má mít podle ministra Bendla za cíl zajištění rozvoje zemědělské produkce a potravinářství, a to za situace, kdy hlavní vstupy (kvalita a disponibilita zemědělské půdy, finanční zdroje, aj.) budou trvale omezovány.
Proto považuji za nezbytné, aby se česká zemědělská politika orientovala také na regionalizaci a posílení sítě lokálních zdrojů, což může významně omezit dopady mimořádných výkyvů v dostupnosti jednotlivých surovin, a to i v rámci rizik jednotného trhu. S dokumentem pocházejícím z Ministerstva zemědělství České republiky se hodlám nyní velmi podrobně seznámit, nicméně již teď při prvním hodnocení, mám několik poznámek.
V oblasti zemědělství je již úvodní část v rozporu s cíli, které nejsou nastaveny tak, aby zajišťovaly růst, např.: s požadovaným růstem plochy pro zatravnění se nezvyšuje adekvátně chov dobytka. Je zde i zřejmý nesoulad v generační výměně (strategie požaduje úbytek zaměstnanců o 25 000, ale tento úbytek není nahrazen adekvátní podporou růstu počtu mladých pracovníků v zemědělství. Jsem proto přesvědčen a předpokládá, že v této oblasti budeme vést debatu jak v politické, tak hlavně odborné rovině.
Další připomínky mám k části „Strategie“ zabývající se oblastí potravinářství. Zásadně nesouhlasím s hojně citovanou charakteristikou potravinářského průmyslu jako odvětví s „nižší efektivností a produktivitou“ vlivem nevyužitých a nadměrných zpracovatelských kapacit. Ve svém důsledku může toto tvrzení totiž vést k úvaze, že české potravinářství je předimenzované neefektivními investicemi (za dotace) a není jej třeba dále podporovat.
Strategie také neobsahuje návrh dostatečné a kvalitní propagace zemědělského a potravinářského sektoru a zcela postrádám zdůraznění podpory spotřeby a informování spotřebitele, podpory kvality a exportu. Větší důraz bych také kladl na omezení importu, respektive důslednou kontrolu a omezování černého trhu.
Do nadcházející diskuse, kterou jako stínový ministr po letech naléhání na vládu velmi vítám, proto zcela jistě ČSSD přispěje návrhy na zvýšenou podporu exportu potravin s vyšší přidanou hodnotou, zaměřením se na zvyšování a rozvoj zemědělské a potravinové soběstačnosti a řadou dalších opatření, které vyplynou z výše uvedených připomínek.
