ČSSD předložila návrh zákona týkající se úročení spotřebitelských úvěrů a rozhodování sporů vzniklých z úvěrových smluv

Návrh zákona směřuje do oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření. Novela sleduje zejména dva následující hlavní cíle:

ČSSD předložila návrh zákona týkající se úročení spotřebitelských úvěrů a rozhodování sporů vzniklých z úvěrových smluv Návrh zákona směřuje do oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření. Novela sleduje zejména dva následující hlavní cíle: 1) Stanovení maximální výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr. (Podle § 2 písm. d) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, se rozumí roční procentní sazbou nákladů na spotřebitelský úvěr procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období 1 roku. Vzorec výpočtu RPSN na spotřebitelský úvěr je uveden v příloze zmíněného zákona.) Poslanci ČSSD navrhují, aby maximální přípustná výše RPSN se rovnala repo sazbě stanovené Českou národní bankou, zvýšené o odstupňovaný limit procentních bodů v závislosti na výši jistiny spotřebitelského úvěru: Maximální přípustná výše roční procentní sazby nákladů u smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uzavřené od 1. ledna 2010, se podle návrhu má rovnat repo sazbě stanovené ČNB, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o: a) 30 procentních bodů u úvěru s celkovou výší jistiny do 9 999 Kč, b) 25 procentních bodů u úvěru s celkovou výší jistiny od 10 000 do 29 999 Kč, nebo c) 20 procentních bodů u úvěru s celkovou výší jistiny od 30 000 Kč. Obdobně se navrhuje stanovit maximální povolenou výši plateb souvisejících se spotřebitelským úvěrem, nelze-li stanovit RPSN na spotřebitelský úvěr. Věřitel bude povinen nabízet a poskytovat spotřebitelské úvěry tak, aby nepřesáhl tyto částky. Opatření je inspirováno obdobnou regulací úrokových sazeb v řadě zemí Evropské unie, např. ve Francii, v Nizozemí, v Itálii, v Belgii, ve Slovinsku, v Polsku i na Slovensku. Navržená úprava odstupňováním maximální výše RPSN v závislosti na výši úvěru konkrétně sleduje model, který je uplatňován např. v Belgii. Novela tak respektuje skutečnost, že v případě malých úvěrů či úvěrů poskytovaných v krátkých splatnostech se musejí zaplatit fixní administrativní náklady na jednu smlouvu a tudíž u těchto smluv je legitimní vybírat vyšší úrokové náklady. Proto je odstupňováno maximální možné úrokové navýšení, resp. navýšení o další platby spojené se spotřebitelským úvěrem, v návaznosti na výši úvěru. 2) Druhou regulovanou oblastí je problematika rozhodování sporů vznikajících z úvěrových smluv týkajících se spotřebitelských úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření. Navrhuje se, aby k řešení sporů vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru nebo úvěru ze stavebního spoření nebylo možno použít zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Zejména rozhodčí doložky jsou totiž masivně zneužívány podnikateli poskytujícími spotřebitelský úvěr, ale i stavebními spořitelnami. Žadatelům o úvěr je v předem připravených formulářích smluv předkládán i jejich souhlas s řešením právních sporů prostřednictvím podnikatelem či stavební spořitelnou nominovaného rozhodce či jiné rozhodčí instituce na základě rozhodčí doložky. To vede v praxi k tomu, že jsou v mnoha případech vydávána rozhodnutí rozhodců, která jsou krajně nevýhodná pro spotřebitele, jsou v příkrém rozporu s judikaturou soudů, a která na mnoho let spotřebitele zatíží vysokými dluhy. Tato praxe přitom nabývá až organizovaného charakteru, zprostředkovaně zatěžuje sociální systém, přispívá k nárůstu kriminality a sociálního vyloučení. Rozhodčí doložky či smlouvy o rozhodci jsou svou konstrukcí pro uvedené úvěrové smlouvy zcela nevhodné a navrhuje se je proto nadále právem nepřipouštět. Je na vládě, aby v rámci transpozice směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru navrhla případně zvláštní systém mimosoudního řešení sporů vzniklých ze smluv o spotřebitelských úvěrech, který nebude v praxi jednostranně výhodný jen pro poskytovatele úvěrů. Do té doby se navrhuje, aby o sporech vznikajících z těchto úvěrových smluv rozhodovaly jen soudy. Bohuslav Sobotka stínový ministr financí