9. února 2009
Topolánkova vláda dosud nepřijala žádná konkrétní protikrizová opatření, což ostře kontrastuje s činností vlád okolních států, které již nejpozději od listopadu minulého roku přijímaly konkrétní protikrizová opatření.
Hrozí hluboký pokles české ekonomiky Považuji přístup vlády Mirka Topolánka k řešení ekonomické krize za naprosto neadekvátní situaci, ve které se česká ekonomika nachází. Topolánkova vláda dosud nepřijala žádná konkrétní protikrizová opatření, což ostře kontrastuje s činností vlád okolních států, které již nejpozději od listopadu minulého roku přijímaly konkrétní protikrizová opatření. Německá vláda přijala v listopadu „balíček“ protikrizových opatření ve výši 31 mld. Eur. V lednu pak německá vláda schválila další protikrizové kroky ve výši 50 mld. Eur. Na Slovensku vláda Roberta Fica již v listopadu schválila téměř tři desítky opatření, která mají pomoci překonat důsledky globální finanční krize. Týkají se například urychleného budování dálnic, čerpání fondů Evropské unie, podpory malých a středních podnikatelů či energetiky. Ustavila také Radu pro hospodářskou krizi, ve které zasedají zástupci vlády, centrální banky, odborů, zaměstnavatelů, bank a samospráv. Rada by měla připomínkovat návrhy vlády, která opatření proti krizi připraví. Následně Ficova vláda v listopadu přijala protikrizový plán ve výši 332 mil. Eur. Rakouská vláda již na podzim intervenovala na záchranu ekonomiky a následně v lednu schválila protikrizový plán ve výši 2 mld. Eur. Vláda Donalda Tuska schválila v lednu souhrn opatření, která mají zejména firmám pomoci v přežití finanční krize. Schválené kroky mají zvýšit bezpečnost na úvěrovém trhu a zároveň pobídnout banky k půjčování peněz na investice. Firmy také dostanou zálohy na peníze z Evropské unie. V Maďarsku už od ledna jedná o vládních návrzích na podporu ekonomiky parlament. Topolánkova vláda dosud neučinila žádné konkrétní kroky v boji proti krizi. Protikrizový plán není ještě hotov a dosud nebyla předložena do parlamentu ani žádná protikrizová opatření. Vítám proto iniciativu vlády svolat summit EU k řešení krize. Musím však konstatovat, že přichází až poté, co se na setkání v Mnichově na premiéra Topolánka obrátili s iniciativou prezident Sarkozy a kancléřka Merkelová. Děje se tak v situaci, kdy se již jednotlivé země, tváří v tvář nečinnosti české vlády, rozhodly řešit krizi na vlastní pěst. Je mi také líto, že jsme dnes poslední zemí EU, která proti krizi neučinila žádné konkrétní kroky na domácí půdě. Otázkou je, jak vláda předsednické země, která není schopna včas řešit krizi vlastní ekonomiky, bude schopna navrhnout protikrizový plán pro celou EU. Opět se tak dostáváme díky nerozhodnosti premiéra Topolánka do situace, která je podobná jednání Topolánkovy vlády ve věci ratifikace Lisabonské smlouvy: necháváme se okolním děním nutit ke krokům, které nejsme schopni řešit nejdříve na domácí scéně. Musím také konstatovat, že aktuální čísla o historicky nejvyšším meziměsíčním nárůstu nezaměstnanosti v lednu a poklesu ekonomiky, která se řítí nezadržitelně do recese, ostře kontrastují s výroky premiéra Topolánka z podzimu minulého roku a ledna roku 2009, kdy prohlašoval, že „ČR krize nehrozí“ a že „ČR zvládla první vlnu krize bez úhony“. Vláda Mirka Topolánka svojí nečinností v řešení krize prohloubila její negativní dopady a zvýšila náklady na její řešení. Pokud jsme poslední zemí, která navzdory všem údajům o nejhorším propadu průmyslové výroby zemí EU či historickému růstu nezaměstnanosti nemá ještě žádný konkrétní protikrizový plán a teprve jej míní předložit ke schválení parlamentu, pak se ptám, na co je taková vláda. Jiří Paroubek předseda ČSSD