Jiří Paroubek se zúčastnil kongresu Socialistické internacionály

(Praha, 2. července 2008) Ve dnech 30. června až 2. července 2008 navštívil předseda ČSSD Jiří Paroubek kongres Socialistické internacionály (SI), který se letos koná v řeckých Aténách. Kongres, který je pořádán jednou za čtyři roky, je vrcholným setkáním více než 170 sociálně demokratických a socialistických stran a organizací z celého světa.

Jiří Paroubek se zúčastnil kongresu Socialistické internacionály Jiří Paroubek se zúčastnil kongresu Socialistické internacionály (Praha, 2. července 2008) Ve dnech 30. června až 2. července 2008 navštívil předseda ČSSD Jiří Paroubek kongres Socialistické internacionály (SI), který se letos koná v řeckých Aténách. Kongres, který je pořádán jednou za čtyři roky, je vrcholným setkáním více než 170 sociálně demokratických a socialistických stran a organizací z celého světa. SI tak představuje nejvýznamnější hnutí naší planety. Letošní kongres, který hostí řecký PASOK, se věnuje řadě významných témat, jako jsou rostoucí ceny potravin, klimatické změny, rostoucí migrace či globální ekonomika. Jiří Paroubek přispěl svým projevem k poslednímu tématu a poukázal na současné ekonomické problémy, mezi něž patří například trvale rostoucí cena ropy a opakovaně zdůraznil potřebu spolupráce v řešení těchto problémů, jež mají globální dopad. Během kongresu vystoupila řada představitelů současných i bývalých vlád evropských států jako Ferenc Gyurcsany (Maďarsko), Alfred Gusenbauer (Rakousko) či Goran Persson (Švédsko). Poprvé v historii SI byla také pozvána Demokratická strana Borise Tadiče, který ve svém projevu informoval o aktuální politické situaci nejen v Srbsku, ale na celém Balkánském poloostrově. Mezi další významné řečníky dále patřil Mahmud Abbas (Palestina) a Ehud Barak, bývalý premiér Izraele a celá řada dalších. Projev předsedy ČSSD na kongresu SI Evropa – kontinent posetý mnoha státy, kontinent, kde umělé rozdíly mezi těmito státy v minulosti vyvolaly nejeden krvavý válečný konflikt. Evropa, kde se stýkal v přímé konfrontaci svobodný svět s komunistickou diktaturou za železnou oponou. Dnes už naštěstí žádné umělé překážky mezi evropskými státy být nemusí. Bývalé komunistické země učinily radikální transformační změny a staly se normálními evropskými zeměmi. Proč tento krátký exkurs do minulosti? Soužití evropských států a samozřejmě Evropská unie ukazují úspěšný model, jak pozitivní změny v evropské ekonomice a ve společnosti započaly nebývalý růst kvality života miliónů Evropanů. To vše díky dramatickému vzrůstu obchodu mezi evropskými státy doprovázenému sbližováním kultur a odbourávání bariér. V Evropě se prokázalo, že vysoký ekonomický růst dosažený vzájemným těsným propojením ekonomik přináší snížení chudoby. Ano, víte, kam mířím. Model fungování Evropské unie prokazuje, že problémy spojované s globalizací lze úspěšně řešit, a že globalizace může pomoci vymítit chudobu a hlad a pomoci tak lidem i v těch nejchudších částech světa. Evropská unie je vítězným projektem v globalizaci ekonomicky, ale také co se týče úrovně sociální zabezpečení a ochrany životního prostředí. Hlavní přínos Evropské unie, aplikovatelný na postupnou globalizaci, je způsob, jak účinně pracovat s regulačními opatřeními nastavujícími spravedlivější podmínky pro všechny. Globální ekonomika v současné době bojuje se dvěma velkými problémy. Jedním z nich je stále dražší ropa. A druhým nedávná hypoteční krize, která se rozlévá z USA do dalších zemí. Mezi další problémy globální ekonomiky patří vysoká fluktuace finančních kursů, což ohrožuje globální ekonomiku a samozřejmě i finanční stabilitu. Jedním z hlavních důsledků těchto ekonomických potíží je růst cen komodit a energií, což vede globálně k nárůstu inflačních tlaků. V současném prostředí jsou však centrální banky postaveny před velmi frustrující skutečnost, že nemohou připravit adekvátní protiopatření, protože příčiny stojí zcela mimo jejich dosah. Na těchto problémech je patrné selhání trhu a nutnost zavést přísnější účetní standardy a jednoznačně posílit procesy zvládání rizika v jednotlivých institucích. Regulovat, regulovat, regulovat. Je zapotřebí definovat společná a nepřekročitelná pravidla. V globálním měřítku tak budou uplatňovány nástroje, které pomáhají regulovat prostředí EU. Svět se mění. Globalizace stojí za přesuny výroby a za ztrátou pracovních míst. Společnosti, kterým se podařilo vyvinout a úspěšně aplikovat podnikatelské modely určené pro globální trhy, již nejsou jen z tradičních rozvinutých zemí. Noví celosvětoví hráči z rychle se rozvíjejících zemí mají společnou řadu charakteristik - jsou agresivní, hlavně pokud vyjednávají o akvizicích, neřídí podnikání ze své mateřské země, ale založili pobočky po celém světě, investují značné sumy do výzkumu a vývoje a disponují dostatečnou hotovostí. Rozvíjející se země tak díky těmto firmám nejsou jen místem, kam proudí kapitál ze zahraničí, ale jsou i jeho významným exportérem. Ze sta nových gigantických firem jich bylo 41 založeno v Číně, dvacet v Indii, 13 v Brazílii a tak dál. Přímé zahraniční investice 100 těchto nových globálních podniků představovaly 245 miliard dolarů a vyprodukovaly přibližně 17,3 procenta celkového globálního produktu. Nejsou to pouze nízké náklady, které dostačují pro to, aby se z lokálního podniku stal globální hráč. Jsou to především inovace, organický růst, výtečná firemní akviziční politika a rozhodně nezanedbatelná obrovská soutěživost, touha být také špičkou. Blíží se rok 2010, rok, kdy má být Evropská unie již přeměněna na nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější světovou ekonomiku založenou na znalostech, principech trvale udržitelného rozvoje a sociální soudržnosti. Rok stanovený Lisabonskou strategií přijatou v roce 2000. Zásadní změny měly provést jednotlivé vlády. Některé vlády evropských zemí jsou úspěšné, některé zase méně úspěšné. Na příkladu nových globálních společností však EU prohrává na celé čáře. Nechci zde mentorovat obecné poučky, co se musí udělat, aby Evropa byla nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější světovou ekonomikou. Chci apelovat na nás, na levicové politiky, aby podpora prorůstových a proinovačních kroků, kroků majících za cíl zvyšovat vzdělání, kroků motivujících úspěšné, aby se stali ještě úspěšnějšími, aby tato podpora byla naším společným programem pro úspěch na globálních trzích. A ještě jednu poznámku. Je-li jedním ze základních pilířů Evropské unie politika soudržnosti, měla by být soudržnost pilířem spolupráce i mezi ostatními státy, měla by být pilířem globalizace. Stejně tak solidarita se musí stát základní hodnotou globalizace tak, jako je solidarita základní hodnotou i v EU.