Jiří Paroubek: Odboráři mají plnou podporu ČSSD

(Praha, 28. května 2008) Odboráři pokračují v sérii protestů proti antisociálním reformám, a mají plnou podporu ČSSD. Není to naše akce, nepodíleli jsme se na přípravách, ani jsme neměli takovou možnost, protože Českomoravská konfederace odborových svazů důsledně hájí nadstranický charakter svých požadavků.

Jiří Paroubek: Odboráři mají plnou podporu ČSSD ČESKÁ STRANA SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ SEKCE PR A MARKETINGU TISKOVÁ ZPRÁVA Jiří Paroubek: Odboráři mají plnou podporu ČSSD (Praha, 28. května 2008) Odboráři pokračují v sérii protestů proti antisociálním reformám, a mají plnou podporu ČSSD. Není to naše akce, nepodíleli jsme se na přípravách, ani jsme neměli takovou možnost, protože Českomoravská konfederace odborových svazů důsledně hájí nadstranický charakter svých požadavků. Podpořit je však můžeme, a nejen to, musíme. Je nám jasné, proč se odboráři bouří. Zřetelně vidíme, že nemluví jen za sebe, ale za drtivou většinu občanů, kteří se nestačí divit, jak rychle se může rozeběhnout demontáž sociálního státu a občanských svobod zakotvených ústavou. Lidé si prostě znovu berou slovo a snaží se co nejdůrazněji sdělit těm ve Strakově akademii a Parlamentu ČR, co si myslí o privatizaci zdravotnictví, o pohrdání důchodci, o podvyživeném školství a o nové povinnosti společně přispívat na životní úroveň hrstky osob s nejvyššími příjmy. A to nemluvím o radaru, o Kosovu, o stamiliardách pro církev a o dalších ostudných krocích koaliční vlády pod modrým praporem. Je to vláda, která ohrožuje konkurenceschopnost České republiky, protože sociální smír, který byl pro nás vždycky prioritou, byl jednou z podmínek rekordního hospodářského růstu. Hlavně této vládě a jejím zmateným reformám je třeba připsat, že českému hospodářskému růstu ovadla křídla a hlavně, že klesají reálné mzdy v mnoha oborech, zejména u státních zaměstnanců, a přibývá lidí, kteří jsou ohroženi existenční nejistotou. Otřesné vystupování vládních představitelů na tripartitě ukazuje, že nemají tušení, co znamená jednání mezi sociálními partnery. Zejména vládní návrh penzijní reformy je příkladem politické krátkozrakosti, která vstoupí do učebnic. Na jedné straně se argumentuje nedostatkem zdrojů, aby se zdůvodnilo prodlužování věku do důchodu, ale ve stejnou chvíli má být systému puštěno žilou, neboť návrh daňové reformy počítá se snížením odvodů na sociální pojistné a penzijní reforma zase s vyvedením části příspěvků z průběžného systému do fondů. To se jistě bude líbit kapitálovým skupinám, které budou tyto fondy spravovat, aniž by z nich musely nejbližších patnáct nebo dvacet let vyplácet jedinou korunu. Zato do obrovské díry v průběžném financování si zřejmě můžeme leda tak něco nakreslit. Penzijní reforma má představovat řešení pro příští generace, které nesmí být podřízeno okamžitým zájmům hrstky osob momentálně u moci. Musí jít o výsledek dohody napříč politickým spektrem, a ne o diktát proválcovaný parlamentem za pomoci přeběhlíků. Všechny pokusy posunout lidem z nejtěžších provozů hranici penzijního věku tak daleko, že jim budou přiznány jen posmrtné penze, jsou, doufejme, hlasem ze záhrobí, tedy politického záhrobí. Strany, které pohrdají lidmi, musí důsledně pocítit proměnu lidí ve voliče. Spočítejte jim to právě tak, jak vám chtějí spočítat vaše penze. Jiří Paroubek předseda ČSSD