Soudy nemohou stanovit nájemné, které nájemce nemůže zaplatit

Jestliže se Ústavní soud celkem již patnáctkrát musel, bez viditelného respektu, zabývat jedním, zdaleka nikoliv pouze právním problémem, jistě je na místě položit si otázku:

Soudy nemohou stanovit nájemné, které nájemce nemůže zaplatit ČESKÁ STRANA SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ Lidový dům, Hybernská 1033/7, Praha 1 SEKCE PR A MARKETINGU TISKOVÁ ZPRÁVA Soudy nemohou stanovit nájemné, které nájemce nemůže zaplatit Jestliže se Ústavní soud celkem již patnáctkrát musel, bez viditelného respektu, zabývat jedním, zdaleka nikoliv pouze právním problémem, jistě je na místě položit si otázku: jsme opravdu tak zcela bezprávním státem, ve kterém nejsou respektovány nálezy ústavní instituce, ač jsou podle čl. 89 Ústavy pro všechny závazné, nebo jsou nálezy Ústavního soudu ve věci nájemného v tak osudovém rozporu se sociální, ekonomickou i obecně lidskoprávní realitou, že je prostě realizovat, z celé řady dobrých, a to ústavních důvodů, není možné? Argumenty obsažené v tomto novém nálezu nejsou nikterak nové. Opět se setkáme s tím, že „soud musí rozhodnout o zvýšení nájemného, a to v závislosti na místních podmínkách…“. Cílem takového rozhodování pak musí být „…aby nedocházelo k diskriminaci mezi jednotlivými skupinami vlastníků..“. Že by nemělo docházet k diskriminaci i jiných osob, než vlastníků, Ústavní soud zcela zjevně nepřipouští, i když si je vědom, že jde sociálně nepochybně citlivou záležitost, při neexistenci státem podporovaného „sociálního bydlení“, která má kořeny hluboko v éře totalitního systému. Ale právě v v představě, že soudy, když ne zákon, stanoví jakékoliv nájemné „podle místních podmínek“, které ovšem vytvářejí a formulují právě jen pronajímatelé svými požadavky, spočívá onen zásadní omyl Ústavního soudu. Ústavní soud nemůže požadovat, aby soudy stanovili nájemné které je ve zjevném rozporu s příjmy nájemce, který již v bytě bydlí a zaměňovaly tak postavení uchazeče o byt na trhu, který se může rozhodnou zda nabízený byt za nabízenou cenu přijme či nikoliv s nájemcem, který již v bytě bydlí. Dobře je to patrné, pokud si připomeneme rozhodnutí Nejvyššího soudu z doby první republiky, ve kterých tehdy soud stanovil, že na straně nájemníkově musí být splněna základní podmínka aby se neocitl výpovědí nebo opatřením jiného dostatečného bytu v hospodářské tísni… nájemné jest z hlediska hospodářského tísnivé, musel-li by na ně vynaložit nájemník pětinu (20%) rodinného svého důchodu, neboť tím se porušuje rovnováha v ukojení ostatních nutných životních potřeb, a to nejen hmotných, nýbrž i sociálních a kulturních… ( rozhodnutí z 13.1. 1932 R I 17/32 a R I 282/31). A jindy rozhodl, že nájemné musí být nejvýše tak vysoké, aby je nájemník mohl platit vzhledem ke svým důchodům bez újmy ukojení ostatních nutných potřeb… (rozhodnutí R I 545/30). K takovýmto úvahám o rovnosti práv i povinností a o omezení libovůle vlastníka ani za situace, kdy u nás důchodci zcela běžně vydávají až 80 % ze svých důchodů na bydlení ( Martina Navrátilová v LN 26.5: „..moje máma by jen s důchodem nemohla žít v domě, v němž bydlí dnes… ceny jsou tu opravdu vysoké a normální staří lidé by to nemohli přežít…“) a kdy regulujeme dokonce i ceny taxikářů, se náš Ústavní soud nikdy nedobral. Představa, že výše nájemného může a dokonce musí být bez zákonných omezení stanovena jen těmi, jejichž požadavkům Ústavní soud opakovaně vyhovuje a nájemci, kteří takové nájemné platit nemohou, budou odkázáni na (neexistující !) „státem podporované sociální bydlení“, je za současné objektivní snahy o omezení sociálních výdajů státu zcela nereálná, a pokud by byla respektována a realizována, pak by byla cestou k sociální katastrofě, neboť stovky rodin by si žádné bydlení nemohly opatřit. Našemu právu chybí hodnotové ukotvení i jiných práv, než jsou práva vlastníků. Nelze se zbavit dojmu, že soudci často rozhodují podle svých politických názorů a filozofických přesvědčení. Se zjevnou snahou převzít roli zákonodárce, ovšem bez jeho politické odpovědnosti. Sdružení nájemníků ČR, 3,7.2007 Jiří Ovčáček vedoucí Sekce PR a marketingu ČSSD gsm: +420 724 777 152 e-mail: jovcacek@socdem.cz Tiskové zprávy, avíza, články, on-line rozhovory a informace o ČSSD naleznete na www.cssd.cz