Poslanci ČSSD chtějí prosadit snížení podmínek pro platnost místního referenda

(Praha dne 19. března 2007) ČSSD byla vždy podporovatelem přímé demokracie na všech úrovních a proto na základě zkušeností s aplikací zákona o místním referendum navrhuje drobnou, leč zásadní úpravu.

Poslanci ČSSD chtějí prosadit snížení podmínek pro platnost místního referenda ČESKÁ STRANA SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ Lidový dům, Hybernská 1033/7, Praha 1 SEKCE PR A MARKETINGU TISKOVÁ ZPRÁVA Poslanci ČSSD chtějí prosadit snížení podmínek pro platnost místního referenda (Praha dne 19. března 2007) ČSSD byla vždy podporovatelem přímé demokracie na všech úrovních a proto na základě zkušeností s aplikací zákona o místním referendum navrhuje drobnou, leč zásadní úpravu. V současné době stanoví zákon jako podmínku platnosti rozhodnutí v tomto referendu účast alespoň poloviny, tj. minimálně 50 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob, tedy osob oprávněných volit do zastupitelstva dané obce V minulosti právě menší než 50% účast znamenala neplatnost některých referend. Příčiny absence občanů obcí u vyhlášeného místního referenda mohou být různé, např. nevyhovující den konání referenda, nezájem o problém předložený k rozhodnutí, anebo i záměrný kalkul těch, kdo si nepřejí, aby bylo v referendu přijato, a proto jej svou neúčastí chtějí zmařit. Příkladem neplatného referenda ze zmíněných důvodů může být i referendum o poloze nádraží v Brně v roce 2004 nebo referendum ke způsobu prodeje obytných budov z majetku města v Českém Těšíně v roce 2005. Přitom ve všech případech se většina zúčastněných vyjádřila naprosto jednoznačně. Snížení podmínky účasti je podepřeno i argumentem, že pro platnost žádných voleb není dána povinná účast. Zatímco legitimita rozhodnutí občanů ke konkrétnímu problému by byla 35%, například senátorem se stávají lidé při účasti kolem 20% voličů. Podmínka účasti 50% nebyla zakotvena ani při hlasování o vstupu ČR do EU, což je mnohem závažnější rozhodnutí. Návrh novely je zpracován a po projednání v Poslaneckém klubu ČSSD ho předložíme do legislativního procesu. Šance na přijetí této novely jsou vysoké, pokud SZ splní svůj program a nebude se tak jako v případě obecného referenda vymlouvat na koalici s ODS. Situace je o to jednodušší, že k přijetí zákona a případnému přehlasování veta je třeba jen 101 hlasů a nikoliv ústavní většina jak to vyžaduje obecné referendum. Bohuslav Sobotka, poslanec a statutární místopředseda ČSSD Jeroným Tejc, poslanec a předseda ČSSD Brno-město Květa Kočová tisková mluvčí ČSSD mob.: +420 724 736 536 e-mail: kkocova@socdem.cz Tiskové zprávy, avíza, články, on-line rozhovory a informace o ČSSD naleznete na www.cssd.cz Výňatek z obecné části důvodové zprávy k novele zákona a) Platný právní stav a vysvětlení nezbytnosti nové právní úpravy Právní úprava místního referenda je obsažena v zákoně č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 234/2006 Sb. (dále jen „zákon o místním referendu“). Nový zákon o místním referendu nabyl účinnosti dnem 1. února 2004. Jeho dosud jediná přímá novelizace byla přijata v roce 2006 v souvislosti s širší novelou zákonů v oblasti územní samosprávy (zejména zákona o obcích, o krajích a o hlavním městě Praze) a dotkla se jen jeho jediného ustanovení (§ 47) upravujícího oznamovací povinnost starosty (popř. primátora) ohledně vymezených skutečností týkajících se místního referenda. Podle platného zákona proběhla již řada místních referend a celkově lze konstatovat, že jeho aplikace nečiní v praxi významné problémy. Podstatnou výjimku však představuje ustanovení § 48 odst. 1 zákona o místním referendu, které stanoví jako podmínku platnosti rozhodnutí v tomto referendu účast alespoň poloviny, tj. minimálně 50 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob. Oprávněnou osobou, tj. osobou, která má právo hlasovat v místním referendu, je podle § 2 zákona o místním referendu každá osoba, která má právo volit do zastupitelstva obce. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, v platném znění, má právo volit do zastupitelstva obce (města nebo hl. m. Prahy) 1. občan obce za předpokladu, že jde o státního občana České republiky, který alespoň v den voleb (tj. při místním referendu v den hlasování), dosáhl věku nejméně 18 let, je v tento den v této obci přihlášen k trvalému pobytu, a dále 2. státní občan jiného státu, který v den voleb (tj. při místním referendu v den hlasování) dosáhl věku nejméně 18 let, je v tento den v této obci přihlášen k trvalému pobytu a jemuž právo volit přiznává mezinárodní úmluva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv. Jelikož zákon o místním referendu upravuje provádění místního referenda i v městských částech či v městských obvodech územně členěného statutárního města a v městských částech hl. m. Prahy, má právo hlasovat v místním referendu konaném jen na jejich území též osoba splňující podmínky jedné ze shora uvedených skupin, pokud je v den voleb přihlášena k trvalému pobytu v daném městském obvodu nebo městské části. Dosavadní praxe několika místních referend konaných podle platného zákona však ukázala, že minimální hranice 50 % účasti oprávněných osob při hlasování je příliš vysoká. Příčiny absence občanů obcí u vyhlášeného místního referenda mohou být různé, např. nevyhovující den konání referenda, nezájem o problém předložený k rozhodnutí, anebo i záměrný kalkul těch, kdo si nepřejí, aby bylo v referendu přijato platné rozhodnutí zavazující zastupitelstvo obce a její další orgány (ve smyslu § 49 zákona o místním referendu), a proto jej svou neúčastí chtějí zmařit. Kvůli nedostatečné účasti nebyla platná místní referenda konaná např.: - v Brně v roce 2004 s účastí 24,9 % oprávněných osob (otázka k modernizaci železniční stanice Brno-hlavní nádraží – pro ANO hlasovalo 85,8 %) - v Českém Těšíně v roce 2005 s účastí 29,1 % oprávněných osob (otázky ke způsobu prodeje obytných budov v majetku města a k dalšímu vlastnictví kotelen městem – pro ANO hlasovalo – 95%, resp. 96,3 %), - v Mackovicích v roce 2005 s účastí 21 % oprávněných osob (otázka výstavby větrných elektráren v katastrálním území obce – pro NE hlasovalo 71, 9%) - v Litvínově v roce 2006 s účastí 38,2 % oprávněných osob (otázka k zachování územních ekologických limitů při povrchové těžbě uhlí – pro ANO hlasovalo 95,5 %). - v Kralupech nad Vltavou v roce 2005 s účastí 31,9 % oprávněných osob (otázka k rekonstrukci centra města – pro ANO hlasovalo 96,1 %), - v Čelákovicích v roce 2006 s účastí 18 % oprávněných osob (otázka k výstavbě domu na náměstí – pro ANO hlasovalo 80,1 %). Ve všech uvedených případech se přitom naprostá většina těch, kteří se k referendu dostavili, vyslovila zcela jednoznačně, tzn. převažujícím způsobem pro ANO či NE. Kvůli absenci dostatečného počtu ostatních oprávněných osob zůstal však tento výsledek pouze nezávazně projeveným názorem aktivních či přesvědčených občanů. Při srovnání současné úpravy místního referenda s dosud jedinou úpravou celostátního referenda obsaženou v ústavním zákoně č. 515/2002 Sb., který se týkal referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii, se jeví hranice 50 % účasti pro platnost referenda na místní úrovni, jako zcela neadekvátní. Jestliže při hlasování o souhlasu se smlouvou o vstupu do EU se nekladla jako podmínka jeho platnosti alespoň 50 % účast všech občanů ČR, není důvod setrvávat na této podmínce na úrovni obcí při hlasování o záležitostech místní samosprávy. Nepochybně hlasování o vstupu ČR do EU bylo rozhodnutím s dalekosáhlými a nesrovnatelně významnějšími dopady pro každého občana státu a pro každou místní samosprávu, než může mít jakkoli důležité místní referendum, které zavazuje „pouze“ zastupitelstvo a orgány dané obce. Ostatně žádná minimální hranice účasti občanů není stanovena jako podmínka platnosti ani u žádných voleb, tedy nejen u voleb do komor Parlamentu, ale ani u voleb do zastupitelstev územních samosprávných celků. Přitom právě u voleb do zastupitelstev obcí opakovaně nedosahuje volební účast ani hranice 50 % oprávněných osob, když v roce 1998 byla 45 %, v roce 2002 pouhých 43,4 % a v roce 2006 dosáhla 46,4 % (více než polovina voličů se naposledy dostavila v roce 1994 – 60,7 %). Přesto legitimita zastupitelstev obcí kvůli vysoké absenci voličů není obecně zpochybňována. Jestliže se tedy trvale aktivně účastní komunálních voleb kolem 45 % oprávněných občanů, není rozumné ani demokratické vyžadovat pro platnost jiné formy rozhodování o záležitostech obce povinně účast vyšší. Navrhovatelé proto ze všech výše uvedených důvodů navrhují snížení hranice pro platnost rozhodnutí v místním referendu z 50 % na 35 % oprávněných osob. Hranice 35-ti procentní účasti přitom nejen usnadňuje podmínky pro platnost místního referenda, ale současně zachovává dostatečnou míru legitimity (reprezentativnosti) přijatého rozhodnutí. Srovnáme-li tuto hranici minimální účasti s výše uvedenými konkrétními příklady místních referend, splnilo by ji pouze jediné z nich – referendum v Litvínově. Předchozí právní úprava v zákoně ČNR č. 298/1992 Sb., o místním referendu, ve znění pozdějších předpisů, účinná od 1. července 1992 do 31. ledna 2004, přitom pro platnost místního referenda vyžadovala jen 25% účast oprávněných občanů (§ 84 odst. 1 cit. zákona). Novela záměrně ponechává zachovánu minimální hranici potřebného počtu podpisů pod návrh na vyhlášení referenda stanovenou v závislosti na počtu obyvatel příslušné obce (města) či její části (§ 8 odst. 2 zákona o místním referendu), která je stanovena na 30 % oprávněných osob u obcí do 3 000 obyvatel, 20 % u obcí do 20 000 obyvatel, 10 % u obcí do 200 000 obyvatel a 6 % u obcí nad 200 000 obyvatel. Snížení samotné hranice pro platnost referenda nutně nemá znamenat možnost snadnějšího prosazení jeho konání. Návrh zákona rovněž ponechává zachovánu úpravu místního referenda v otázkách upravených v § 48 odst. 3 zákona o místním referendu, tj. pokud jde o rozhodování o oddělení části obce nebo o sloučení obcí, anebo o připojení obce k jiné obci. I nadále bude v těchto případech rozhodnutí v referendu přijato jen tehdy, jestliže pro ně hlasovala nadpoloviční většina oprávněných osob v příslušné obci či její části. Zachován zůstává rovněž výčet záležitostí, o nichž je konání místního referenda nepřípustné (§ 7 zákona o místním referendu).