Vyjádření stínového ministra životního prostředí Petra Petržílka k návrhům souvisejícím s ochranou životního prostředí

Návrh zákona reaguje na přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (č. 166/2006), kterým se zřizuje Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek.

Vyjádření stínového ministra životního prostředí Petra Petržílka k návrhům souvisejícím s ochranou životního prostředí, které na své úterní schůzi projednala Topolánkova odstupující vláda. 1. Návrh zákona o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí Návrh zákona reaguje na přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (č. 166/2006), kterým se zřizuje Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek. Nutno konstatovat, že navržený zákon od stávajícího Integrovaného registru znečišťování upraveného zákonem o integrované prevenci (č. 76/2002 Sb., v platném znění) omezuje rozsah ohlašování dat v tzv. přenosech látek v odpadech, které vznikají v souvislosti s činností provozovaných zařízení. Údaje o přenosech odpadů specifikují jejich druh na nebezpečný a ostatní s uvedením způsobu dalšího nakládání s tímto odpadem. Zákon tak ztrácí vazbu na prevenci znečištění. Je nepřijatelné myslet si, že tyto údaje nahradí „černá skříňka“ obsahující pouze údaj o množství odpadu. Zatímco Integrovaný registr znečišťování prosazený a realizovaný vládami ČSSD se blížil systémům používaným v USA, Kanadě a Švédsku, je návrh Topolánkovy vlády krokem zpět. Ostatně i státy jako je Mexiko dnes kráčí v opačným směrem než Česko. Dalším znetvořením systému je skutečnost, že provozovatel může při ohlašování označit určité údaje za obchodní tajemství. Tímto způsobem však podle původního zákona nebylo možné označit údaje o emisích vypouštěných nebo vyzařovaných do životního prostředí. Tato úprava v navrhovaném zákoně chybí. Povinná osoba tedy může zveřejňování těchto údajů kdykoliv zamezit, ačkoliv by měl být integrovaný registr veřejným seznamem. Nepomůže ani fakt, že podle zákona o poskytování informací o životním prostředí se lze těchto informací dopátrat po relativně složitém procesu, když veřejnost nebude vědět, na co se má vlastně ptát. Informace o emisích by měly být zveřejňovány automaticky a nikoliv na vyžádání. Integrovaný registr přestane sloužit k informování veřejnosti, lékařů a dalších odborníků. Opravdu vláda ODS chce, aby sektor průmyslu a zemědělství neohlašoval (v rámci přenosů) nebo alespoň nezveřejňoval (díky obchodnímu tajemství) tok látek s karcinogenními, mutagenními a podobnými účinky? Například u ftalátů registrujeme jejich rostoucí přítomnost v mateřském mléce, stejně tak zaznamenáváme vysoký příjem manganu potravinami. 2. Negativní stanovisko vlády k poslaneckému návrhu novely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů – sněmovní tisk č. 100 Záměr návrhu změny zákona o dani z přidané hodnoty, který předložila sociální demokracie je snížení daňové sazby palivového dřeva (polena, špalky, větve, otepi); dřevěné štěpky nebo třísek; dřevěných pilin, zbytků a odpadu, též aglomerovaných ve tvaru štěpků, briket, pelet a podobných tvarů. Cílem návrhu je podpora ekologicky nezávadných paliv. Na základě analýzy předpisů ES se jednoznačně ukázalo, že u paliv na bázi dřeva je možné uplatnit snížení sazby DPH, což mimo jiné využilo i Německo, Rakousko a Itálie. Je snad důvodem negativního stanoviska vlády fakt, že snížení sazby DPH u uvedených paliv připraví státní kasu o cca 62 mil Kč ročně? Jestliže ano, pak politika ODS se znovu ukazuje jako velmi krátkozraká. Úbytek těchto mimochodem nepatrných příjmů státního rozpočtu zaostává za pozitivními efekty, které snížení sazby DPH přinese, jako například zvýšení spotřeby paliv na bázi dřeva na území ČR, a tedy i snížení jejich vývozu, zvýšení poptávky po českých kotlích, krbech a kamnech a v neposlední řadě významný ekologický efekt ve srovnání se spalováním fosilních paliv. Spalování, z hlediska ekologie přijatelných paliv, je sice malým krůčkem k celkovému zlepšování životního prostředí, ale rozhodně ne zanedbatelným. Zvláště pokud díky poměrně malé změny zákona lze dosáhnout relativně významného efektu. ODS se znovu profiluje jako výrazně antiekologická strana. 3. Souhlas vlády s poslaneckou novelou stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.) – sněmovní tisk č. 96 Poslaneckým návrhem se navrhuje zrušit ustanovení § 15 odst. 1 písm. e) stavebního zákona, jehož předmětem je přesun kompetencí stavebního úřadu v případě „staveb podléhajících integrovanému povolení“ na krajské úřady. Zřejmými cíli nové úpravy stavebního zákona bylo zejména zjednodušení a integrace procesních postupů pro investory, resp. provozovatele velkých průmyslových a zemědělských zařízení, tedy zavedení komplexního posuzování určitých zařízení, resp. staveb v rámci celého provozního areálu jedním kompetentním orgánem. Na jednom místě/úřadu by tak měly být vyhodnoceny environmentální požadavky a jejich vazba na stavební požadavky. V této podobě došlo pouze k propojení kompetenčnímu a nikoliv již procesnímu. Jedná se proto o mezikrok v naplnění celkové koncepční úvahy směřující ke koncentraci řízení dle stavebního práva s procesy dle předpisů horizontální ochrany životního prostředí. Pokud jde o námitku k nedostatku personálního zajištění nové agendy na krajských úřadech, tato samotná nemůže být argumentem pro zrušení dané právní úpravy. K tomu je třeba též doplnit, že jednotlivé krajské úřady se aktivně na novou agendu připravují a řeší její odborné zajištění. Prakticky by byla ideální úzká spolupráce úseku stavebním a úseku životního prostředí na krajském úřadě. Nicméně tato otázka je již předmětem funkčního uspořádání na tom kterém krajském úřadu, nikoliv předmětem úpravy stavebního či jiného zákona. Vlády ČSSD tímto ustanovením odstranily dlouhotrvající kompetenční spor mezi MMR a MŽP. Jedná se o kompromis, na jehož základě mají stavby s největším dopadem na životní prostředí (IPPC) podléhat jednomu prvostupňovému orgánu (tj. zpravidla krajskému úřadu) a jednomu ústřednímu správnímu úřadu (tj. zpravidla MŽP) od fáze posuzování vlivů, přes integrované povolování až ke stavebnímu řízení. V rámci požadavku na integraci činnosti veřejné správy a komplexnost posuzování záměrů lze novou právní úpravu hodnotit jako rozumný postup. Poslanecká novela zamýšlí tento přístup zrušit a vláda ODS tomu přitakává. Kde je slib ODS, že bude zjednodušovat právní a podnikatelské prostředí? 4. Zajištění vypořádání ekologických závazků vzniklých před privatizací Vláda vzala tento materiál na vědomí s tím, že do měsíce by měl být materiál konkretizován. Úhrnné stání garance na sanaci starých ekologických škod vzniklých před privatizací a na odstranění starých ekologických škod v souvislosti s rekultivací a revitalizací krajiny způsobených těžebními organizacemi v krajích a regionech činí 162,81 mld. Kč. Podle materiálu se zároveň odhaduje, že celkové náklady na sanaci těchto škod budou minimálně 125,68 mld. Kč. ČSSD má za to, že tento údaj je pravděpodobně nadhodnocený. Důvody předpokladu nadhodnocení odhadu jsou následující: - sanace první položka, tj. starých ekologických škod vzniklých před privatizací, již probíhají cca od roku 1993- k 31. 3. 2006 bylo ukončeno 91 projektů sanace starých ekologických škod, na něž byly vydány garance ve výši 9,56 mld. Kč, skutečně vynaložené náklady na sanaci však činily 1,69 mld. Kč, takže skutečná úspora proti garancím byla 7,87 mld. Kč (tj. snížení nákladů o 82 % proti garancím), - v červnu 2006 odhadlo MF snížení skutečných nákladů na sanaci první položky, tj.starých ekologických škod vzniklých před privatizací, na 41,18 mld. Kč (při celkové garanci 127,19 mld. Kč), tj. odhad celkových nákladů byl 91,01 mld. Kč, šlo však nikoliv o odhad reálných nákladů, ale o odhad budoucího nepřekročitelného limitu nákladů na sanaci škod (tento odhad je tedy limitní a zřejmě je to obdobné číslo jako jsou garance, proti garancím pouze zpřesněné, tj. skutečné výdaje budou asi výrazně nižší, MF však musí limit vždy nadsadit, aby mohlo v konečné fázi uspořit, nemůže pak požadovat dodatečné prostředky s tím, že jeho odhad byl příliš nízký), - nebyl proveden žádný odhad skutečných nákladů druhé položky, tj. na škody spojené s těžbou, tato položka je započítána ve výši celkových garancí, nikoliv skutečných nákladů, - na sanace škod po těžbě uhlí je jen pro severozápadní Čechy od roku 2002 do roku 2011 postupně vyčleňováno 15 mld. Kč, není jasné, jaký mají tyto prostředky vztah k druhé položce garancí, podle mého názoru by tyto prostředky měly být od garancí na druhou položku odečteny. Reálný odhad skutečných nákladů na sanaci starých ekologických škod by se tedy mohl pohybovat někde kolem 50 až 60 mld. Kč. Cílem nadhodnocení může být snaha pojistit si dostatečný objem finančních prostředků, nebo snaha prokázat špatnou finanční situaci státu (špatné hospodaření minulých vlád - o garancích za škody vzniklé privatizací bylo rozhodnuto již počátkem 90. let), nebo snaha odůvodnit požadavek na prodej státních majetkových podílů například v a. s. ČEZ apod.. ČSSD považuje zkreslení údajů o těchto nákladech z jakýkoliv uvedených motivů za nehoráznou manipulaci s názorem veřejností. Praha, dne 15. 12. 2006 Petr Petržílek stínový ministr životního prostředí za ČSSD