Prohlášení ČSSD k otázce většiny nutné pro schválení důvěry vládě

(Praha dne 20. září 2006) Ústava České republiky vychází jednoznačně z uspořádání parlamentní formy vlády, v níž vláda ke své plnohodnotné činnosti potřebuje důvěru parlamentu nebo aspoň určené komory, v našem případě Poslanecké sněmovny.

Prohlášení ČSSD k otázce většiny nutné pro schválení důvěry vládě ČESKÁ STRANA SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÁ Lidový dům, Hybernská 1033/7, Praha 1 Tiskové a analytické oddělení TISKOVÁ ZPRÁVA Prohlášení ČSSD k otázce většiny nutné pro schválení důvěry vládě (Praha dne 20. září 2006) Ústava České republiky vychází jednoznačně z uspořádání parlamentní formy vlády, v níž vláda ke své plnohodnotné činnosti potřebuje důvěru parlamentu nebo aspoň určené komory, v našem případě Poslanecké sněmovny. Podmínky pro vyslovení důvěry stanoví přímo Ústava, a také z ní vycházející jednací řád Poslanecké sněmovny. Samotná Ústava nestanoví zvláštní pravidla pro hlasování o důvěře vládě, a proto platí ustanovení čl. 39 odst. 2 Ústavy určující, že pokud Ústava nestanoví jinak, je třeba k platnosti usnesení souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců, za účasti alespoň jedné třetiny ze všech. Pro úplnost dodávám, že každé rozhodnutí Poslanecké sněmovny má formu usnesení, je tomu tak tedy i v případě vyslovení důvěry vládě. Potřebná většina pro vyslovení důvěry vládě závisí také na účasti poslanců na hlasování. Zúčastní-li se všichni, potom činí potřebná většina 101 hlasů. Bude-li účast nižší, sníží se i potřebná většina. Za účasti 199 poslanců se jedná o většinu 100 hlasů. Zcela zcestný je výklad Marka Bendy opírající se o ustanovení upravující podmínky vyslovení nedůvěry. Pokud to není zcela zřejmé, je třeba připomenout, že vláda zatím důvěru nemá a je její ústavní povinností o ní požádat ve lhůtě 30 dnů od svého jmenování. Protože důvěru nemá, nemůže vláda žádat, ani nemůže být hlasováno o tom, zda jí bude vyslovena nedůvěra.Vláda se nejprve musí postarat o to, aby jí byla vyslovena důvěra. Teprve potom může uvažovat o tom, za jakých ústavních okolností jí může ztratit. Pro úplnost je možné dodat, že zákonodárce při tvorbě jednacího řádu Poslanecké sněmovny na tento problém nenarazil, neboť v § 85 odst. 2 správně Ústavu provedl, když stanovil, že k přijetí usnesení o vyslovení důvěry vládě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Ačkoliv faktický dopad nevyslovení důvěry je pro vládu stejný jako vyslovení nedůvěry, doporučuji tyto dvě ústavní situace důsledně rozlišovat. Ústava totiž není politickým prohlášením, ale v prvé řadě právním dokumentem. Pravidla pro interpretaci právních předpisů jsou poměrně striktní. Jedno ze základních stanoví, že je třeba respektovat smysl daného ustanovení. Lze proto pouze doporučit, aby Ústava nebyla překrucována s odůvodněním, že není dostatečně jasná. Výše uvedený navržený postup o respektu k ústavnímu textu a chápání jeho smyslu nesvědčí. Lubomír Zaorálek místopředseda PS P ČR a stínový ministr zahraničních věcí ČSSD