29. září 2014
Předseda ODS Petr Fiala ve svém textu (Kam se poděla důvěryhodná politika, Právo, 23. 9.) podrobil kritice zahraniční politiku mé vlády.
Kritizuje mě za to, že jsem nepodpořil v Poslanecké sněmovně usnesení, které vyzývá vládu k obhajobě bezpečnostních zájmů země ve shodě se západními demokraciemi. Není to pravda. Poslanecká sněmovna přijala i mým hlasem usnesení, v němž jasně deklaruje prioritu hájení bezpečnostních zájmů ČR – a to v maximální shodě se všemi členskými státy Evropské unie.
Petr Fiala také tvrdí, že zahraniční politika české vlády je nejednoznačná a váhavá. Mýlí se, základní stavební kameny české zahraniční politiky jsou jasné a dlouhodobé. Naše zahraniční politika je založena na posilování evropské integrace a transatlantické spolupráce.
V letech, kdy v Česku vládly pravicové koalice, byla skutečně česká zahraniční politika slabá, nečitelná a nedůvěryhodná. Vlády se nedokázaly shodnout na roli ČR v EU, na tom, zda vůbec chceme pokračovat ve sjednocování Evropy, ani na tom, jak má ČR vystupovat ve vztahu ke svým nejbližším sousedům na Západě i na Východě.
Proto vláda pod mým vedením mění zahraniční politiku. Chceme se dostat na úrovni evropských struktur z izolace, do které nás zavedla vláda Petra Nečase svou chaotickou politikou odmítání všeho evropského. Naším cílem je působit v EU jako aktivní člen a směřovat tak do integračního jádra Unie, které je zárukou stability a dalšího rozvoje České republiky.
V této souvislosti jednoznačně odmítám názor, podle kterého je portfolio české kandidátky do Evropské komise neúspěchem. Agenda spravedlnosti a ochrany spotřebitelů je naprosto zásadní nejen pro další integraci EU, ale i pro každodenní život lidí.
Stejně tak je Česká republika součástí NATO a zvolení generála Pavla do nejužšího vedení Severoatlantické aliance je jasným důkazem, že jsme pro členské státy NATO důvěryhodným partnerem.
Vládní koalice také po letech škrtů začala s postupným navyšováním výdajů na obranu tak, aby mohla účinně plnit závazky vyplývající z členství v NATO.
Pravice měla v minulých letech plná ústa národní bezpečnosti a ve skutečnosti snížila výdaje na naši obranu za sedm let o 13 miliard korun, což přivedlo armádu na pokraj vážné krize.
Je zřejmé, že mezinárodní politická i bezpečnostní situace není příznivá a bude vyžadovat náročná rozhodnutí. Týká se to jak situace na Blízkém východě, tak situace na Ukrajině. Stále více se ukazuje, že ukrajinská krize nemá rychlé a jednoduché řešení.
Česká republika jasně odsoudila agresivní postup Ruska vůči Ukrajině. Cílem, kterého musí být jednoznačně dosaženo, je suverénní a stabilní Ukrajina. Tento cíl zahrnuje i řešení situace na Krymu, který je dle bukurešťského memoranda z roku 1994 součástí nezávislé Ukrajiny.
V ukrajinské krizi však vláda hájí také naše vlastní národní zájmy, jak v oblasti bezpečnosti, tak i hospodářství. Byla by chyba vyklidit trhy v Rusku, na které jsme se dlouhá léta složitě a za nemalých ekonomických nákladů vraceli.
Petr Fiala a další pravicoví politici vyzývají ke konfliktu a pokrytecky se přitom tváří, že Rusko snad zmizí z východních hranic Evropy nebo že je správné se od něj navěky izolovat a pro jistotu vybudovat na východě Ukrajiny novou železnou oponu.
Jiní si představují, že ukrajinskou krizi je možné vyřešit další eskalací napětí, nebo dokonce vojensky. Zahraniční politiku však není možné založit na siláckém řečnění, ale na jasné politické představě. A není pochyb, že realistické řešení v případě ukrajinské krize může být jen výsledkem dlouhého a trpělivého jednání mezi EU, Ukrajinou, USA i Ruskem.
Právo, 29.9.2014
