20. července 2016
Miloš Zeman zastavil hnědnutí společnosti, prohlašuje filozof Václav Bělohradský, který na podzim kandiduje do Senátu. Toto léto dvaasedmdesátiletý filozof Václav Bělohradský zažívá svoji politickou premiéru. Na Praze 6 kandiduje do Senátu například proti tanečníkovi Vlastimilu Harapesovi (za ANO) či disidentovi Františku „Čuňasi“ Stárkovi (za ODS). Bělohradský kandiduje za ČSSD a Stranu zelených, o svých soupeřích mluví překvapivě vstřícně.
Na loňském sněmu ANO jste říkal, že se ukáže, jestli je hnutí Andreje Babiše vlaštovkou, nebo vránou české politické scény. Už máte odpověď?
Zatím nevím. Vrána znamená poslední, vlaštovka první. A já nevidím vznikání podobných hnutí zdola. Naopak myslím, že se systém stabilizoval, ANO se transformuje v nějakou stranu a přispívá k legislativě, která je dobrá.
V čem je dobrá?
Hnutí ANO umožnilo vznik levostředé vlády a ta zavádí zákony jako registr smluv, omezení nároků exekutorů, elektronická evidence tržeb, zákon o sociálním bydlení. To jsou zákony, které nás vyvádějí z ekologicky a sociálně lhostejného pojetí soukromého vlastnictví z 90. let.
Vstřícně se vyjadřujete i směrem k vašim soupeřům do Senátu. Lze volby vyhrát ryze pozitivní kampaní, bez konfrontace?
Přece nechcete, abych kritizoval Růžičku (Jiří Růžička, kandidát TOP 09, pozn. red.), který výborně vede gymnázium, nebo Harapese, na něhož jsem hrdý. Demokracie z nás přece nebude dělat vlky.
Politika je však souboj o moc.
Možná, ale ne volby do Senátu. To není souboj o moc. To je boj o určitý rámec politiky.
A co byste v politice změnil?
Velmi mě zajímá pojem smart city. Například Vídeň má dnes celou smart čtvrť, kde se jezdí na kole a žije úplně jinak. Zajímá mě taky vztah mezi vzděláním a městem, jak instituce otevřít a zapracovat. A všechna klasická zelená témata.
To zní dost vágně. Jak chcete taková témata prodat v praktické politice?
Musím se to naučit. Podívat se, jaké zákony jsou k diskusi. Dám vám jednoduchý příklad, prolomení limitů k těžbě hnědého uhlí. Udělal bych všechno pro to, aby se neprolomily. Anebo aspoň pro kompromis, který prošel a není nejhorší.
Do politiky vás už lákalo několik stran. Čím vás oslovila zrovna koalice ČSSD a zelených?
V únoru za mnou přišel zastupitel na Praze 6 pan Balabán s tím, abych kandidoval za ČSSD. To jsem odmítl, za stranu bych kandidovat nemohl, nemám stranickou historii. Ale pak se vytvořila idea, jejímž nositelem byl Bohuslav Sobotka, že bych mohl kandidovat za koalici ČSSD a zelených, a mluvilo se ještě i o KDU-ČSL, to už mě oslovilo.
Bude takových koalic přibývat?
Přál bych si společný program. Ale ČSSD je například velmi citlivá na otázku zaměstnanosti – a ta se často dostává do rozporu se zelenou kritikou. Viděl jste to na tom prolamování limitů, kde hornické odbory demonstrovaly za totální prolomení limitů a sociální demokracie kvůli tomu byla rozdělená. I kvůli tomuto rozporu neumím posoudit, jestli koalic bude přibývat. Ale signál, který spolupráce mezi těmito stranami vysílá, se mi líbí hodně.
A jak se vám líbí předseda zelených Matěj Stropnický? Dokáže stranu zvednout?
Vnímám ho pozitivně, je politicky velmi nadaný. Podle mě umí být i flexibilní, stranu sjednotí a vrátí ji do Sněmovny.
Teď podporujete levicové strany, v devadesátých letech jste však obhajoval pravý opak, Václava Klause a ODS. Proč?
Když jsme se vrátili do nové situace, viděli jsme, že chybí jeden pól – liberální. Chtěl jsem, aby se tento pól legitimizoval a normálně začala fungovat tržní ekonomika. Souhlasil jsem i s rychlou cestou privatizace, protože z Itálie znám tu dlouhou a je velice lopotná. Zklamání pro mě bylo, že v letech 1996 a 1997, když už byly vidět některé nezamýšlené důsledky, tak se ODS nesnažila je napravit. Tenkrát ještě nefungovala levice a pravice, tak bylo třeba, aby strana reflektovala vlastní chyby. Nebylo se přitom třeba za nic stydět, nedopadli jsme z postsocialistických zemí nejhůř. Naopak! Bylo třeba nazvat chybu chybou, to bylo moje zklamání z Klause, že to nedokázal. Místo toho říkal hlouposti jako „dokázali jsme, že to dokážeme". Tehdy jsem si ujasnil, že osa levice-pravice musí fungovat a že to napraví ta levice.
A napravila?
V podstatě ano. Nastoupila Zemanova vláda, která privatizovala banky, a tím odřízla od systému hlavní zdroj neefektivity, toho půjčování, privatizace pomocí půjček.
Jaký je teď Zeman prezident?
To je složitá otázka. Naše země je rozbitá na elity a další a on tuto mezeru mezi elitami a významnou částí národa představuje.
A pochválil byste ho i za jeho projevy o migraci?
Zemí se pohyboval takový nebezpečný nahnědlý proud, kdy byly na náměstích šibenice a podobně. A mám pocit, že díky Zemanovi, který tyto lidi umí poslouchat, tento proud zeslábl. Často přemýšlím nad uměním komunikace s těmito lidmi. Nemůžete jen říkat, to jsou nepřátelé, musíte vyvolat pocit, že je někdo poslouchá, jejich negace se tak uklidní. Mám pocit, že toto prezident splnil.
Takže oslabil hlasy Tomio Okamury nebo Martina Konvičky?
Ano, ti do jisté míry vymizeli a s tím i nebezpečná naštvanost v lidech.
Politika bude pro vás nová zkušenost po letech v univerzitním prostředí. Proč jste ho opustil?
Jistě znáte škvár, červenou knihovnu. A funguje i univerzitní škvár, to jsou spisy, na které dostanete nějaký grant a pak je odnesete do sklepa. Univerzitní systém je nastaven tak, že produkuje texty bez čtenářů jako základní podmínku kariéry. Strávil jsem na univerzitě 43 let, teď se chci pohybovat ve veřejném prostoru. Pořád jsem se na politiku díval zvnějšku, teď se do ní podívám zevnitř. Možná pochopím, že to, co jsem psal, byly blbosti.
A možná vás to přiměje i ke kandidatuře ještě výš než do Senátu. Třeba na prezidenta?
Absolutně ne. Senát je moje životní maximum, už to je možná za čarou, při mém věku se může stát, že ani ten mandát nedodělám. Abych se cpal na prezidenta, to bych musel být hlupák. Jsem v podstatě bohém, co bych tam dělal?
Jeden bohém už přece na Hradě byl.
A to se taky nedá opakovat.
Možná v politice pochopím, že to, co jsem psal, byly blbosti.
Zdroj: Mladá fronta DNES
