22. února 2016
„České školství je zatíženo velkou mírou nedůvěry. Lidé nevěří, že bude něco platit,“ říká ministryně školství Kateřina Valachová. A to nemluví jen o inkluzi, proti které se prý vede kampaň.
LN Na platy učitelů chcete získat 13 miliard navíc. Je takový požadavek splnitelný?
Třináct miliard navíc je pro regionální školství skutečně astronomické číslo. Nicméně jsem je převzala do našeho vyjednávání. Ministerstvo školství je uplatní na ministerstvu financí, kam jsme požadavek na tuto částku minulý pátek odeslali v rámci nastavování rozpočtu na rok 2017 a výhledu pro léta 2018 a 2019.
LN Vyjednávání budou nejspíš dosti tvrdá. Čím a jak budete ministru financí Andreji Babišovi (ANO) argumentovat, že učitelé peníze navíc potřebují?
Částku pokládám za legitimní. Je všeobecně známo, že učitelé jsou odměňováni asi polovinou toho, co jinak vysokoškolsky vzdělaní zaměstnanci v zemi. Jsme v situaci, kdy se vzdělávání skloňuje každý den z hlediska budoucnosti České republiky, kvality, inovací, výzkumu… A od počátku svého působení na ministerstvu školství tyto částky prezentuji nikoliv jako výdaj, nýbrž jako investici pro naši budoucnost.
LN Máte k tomu podporu premiéra Bohuslava Sobotky?
Předseda vlády řekl, že podporuje požadavky školských odborů, a také mi uložil zlepšení ohodnocení učitelů jako prioritu. Ovšem už z předchozího jednání o rozpočtu vím, že ministerstvo financí nefunguje tak, že dobrovolně odevzdává požadované částky… Aby bylo zaručeno, že objemy, které požadujeme, se dostanou k těm, kdo mají být lépe ohodnoceni, a že míří na kvalitu vzdělávání, odeslala jsem kromě požadavku 13 miliard současně v pátek do připomínkového řízení též změny financování regionálního školství a kariérní řád. Tyto změny totiž „zreálňují“ naše požadavky. Posilují postavení resortu v tom, co půjde na objemy platů, co na provoz škol. Kariérní řád nám zase zajišťuje profesní a osobnostní rozvoj učitelů. To má několik cílů. Zachovat pedagogické sbory, což začíná být čím dál větší problém, a přilákat budoucí absolventy pedagogických fakult.
LN S Babišem budete jednat také o penězích na inkluzi, jež pro další roky nemáte jisté.
Speciální vzdělávací potřeby dětí, inkluze, nejsou dnes dobře financovány. To vědí úplně všichni. Není to nic, co bychom si vymysleli. Rozhodně nám ale připadla úloha to vyřešit. Co se týká nynějšího stavu, dostatek peněz jsme zajistili. V tuto chvíli probíhá rozpis, jen školy jsou nervózní, protože peníze obvyklým způsobem obdrží až v březnu. Mám pro pana ministra připravena přesná čísla; kolik dětí máme se speciálními vzdělávacími potřebami – což se netýká jen těch, které mají nějaké znevýhodnění, ale i těch, které mají nadání. Máme přesná čísla, kolik je asistentů pedagoga, v kolika případech rodiče žádali o tuto podporu s doporučením školského poradenského zařízení, ale nebylo jim vyhověno…
LN Kolik peněz potřebujete?
Minimálně budeme chtít miliardu korun příští rok a přespříští rok miliardu a půl. Jde o částky, které se převážně vážou k asistentům pedagoga nebo ke speciálním pedagogům a vyplývají z dlouhodobě chybějících peněz. Není to o tom, že by najednou každé dítě ve třídě mělo svého asistenta. Vždycky to bude na doporučení školského poradenského zařízení. Jakmile bude popsána nějaká zvláštní vzdělávací potřeba dítěte, okamžitě bude spojena s nárokovými financemi pro tu konkrétní školu z hlediska zajištění personální podpory. Ale nepřeceňovala bych asistenty. Pro mě je pořád klíčem ke kvalitnímu vzdělávání každého dítěte učitel. Proto chceme těch 13 miliard na platy. Učitelé v praxi často nerozlišují, jaké speciální potřeby děti mají. Učí zkrátka podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nyní se s tím musí vypořádat sami a nemají systémovou podporu.
LN Co se dá ve věci hojně diskutované inkluze od září čekat?
Jde o to, přiznat si, že 1. září 2016 se nestane nic významného. Děti v tuto chvíli ve školách jsou – buď v běžných, nebo speciálních. Proto také často ministr financí připomíná, že za předchozího vedení ministerstvo školství nežádalo o peníze. Nikdo předtím ale neřešil, že ten systém je podfinancovaný. Nároky vznikají dlouhodobě, a nikdo je neřeší!
LN Co chcete změnit?
Záleží nám na tom, aby skončila praxe, kdy sice rodiče budou mít doporučení poradenského zařízení a škola i sama vidí, že dítě potřebuje podporu, ale tu nedostane. Poradenská zařízení budou mnohem pečlivěji popisovat, co je u dítěte potřeba, a budou více podporovat školy i rodiče. Nejde tedy o revoluci, ale o posílení podpory. Rozhodně neusilujeme o to, abychom přetahovali v rozporu s vůlí rodičů děti ze školy do školy nebo že bychom některé školy rušili. Ne. Ten neklid, který vzniká v praxi a který často s učiteli diskutuji, je z mého pohledu vyvolán tím, že jsou dlouho nespokojeni. Dlouhodobě se jim slibují finance, ale nikdo jim je nezajistí a vždy v tom zůstanou sami.
LN Cestovala jste po krajích a bavila se s pedagogy. Jak hodnotili „společné vzdělávání“?
Po skončení debat bývá situace pro všechny jasnější. Na druhé straně musím říci, že učitelé i ředitelé žehrají na dlouhodobé problémy a žádají řešení. Upozorňují na nefinancování asistentů pedagoga, na nedostatečné sladění poradenských zařízení. Upozorňují na odlišnost financování speciálního školství a běžných škol. Stěžují si, že nemají dostatečnou podporu, pokud mají učit děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Malotřídní školy vzdělávají v jedné třídě i několik takových dětí. Bojí se, a tomu nerozumím, zpochybnění speciálního školství.
LNA nebojí se právem?
Mají podezření, že cílem je ho zrušit. Novela nijak neruší speciální školství; to musím zdůraznit. Kvůli dlouhodobé nekomunikaci úřadu je ale logické, že se lidé obávají. Když jsem po sedmi měsících v úřadu zjistila, co všechno se ve školství nerespektuje, i když je to třeba i desetkrát napsáno v zákonu, ani se nedivím.
LN Co přesně se nerespektuje?
Nelze například odnímat osobní příplatky kvůli nedostatku peněz, ale v učitelských oborech se to děje. Zkuste to říct jakémukoliv jinému státnímu zaměstnanci! Jestliže víte, že základní školní docházka je podle ústavy bezplatná, pak nerozumím praxi, že jsou někteří rodiče nuceni si dofinancovávat asistenty pedagoga pro své dítě ze své kapsy. Musím rázně odmítnout kampaň, jež není vedena s cílem řešit problémy. Neříká veřejnosti pravdu o tom, s čím se učitelé, rodiče a děti setkávají. Hlavně neříká, jak se to má řešit.
LN Naznačujete, že je to snad i jistá mediální antikampaň?
Nevím, proč se tak děje, ale je to zvláštní…
LN Neudělalo chybu i samo ministerstvo, že inkluzi málo vysvětlovalo veřejnosti? Už dva roky před vámi tu byl v křesle Marcel Chládek, též za ČSSD.
Resortu jsem se ujala loni. Trvám na tom, že komunikuji s veřejností velmi otevřeně. S rodiči, s odbornou veřejností, učiteli i řediteli. Strávila jsem během půl roku snad nejvíce času, co kdy ministr komunikoval s učiteli, ale nedůvěra je stejně taková, že se míra důvěry posouvá jen velmi pomalu. Ze svého pohledu jsem byla neuvěřitelně překvapená, že učitelé nevědí nic o novele školského zákona. Přitom se projednávala roky, média tomu věnovala celkem i pozornost… Problém je ovšem v tom, že jednotliví aktéři si ve školství nevěří, nerespektují se a hlavně ani nevěří, že skutečně začnou platit daná pravidla.
LN Jak si vysvětlujete, že je tu taková míra nedůvěry – nejde jen o inkluzi, ale třeba i vysoké školy. Proč? Je to tím, že se ministři střídají skoro rok co rok?
Ano, ministři tady nebývají dlouho; neviním také nikoho konkrétního, jen popisuji stav. My jsme v situaci, kdy neprovádíme nic nového, ale narovnáváme podfinancování skutečných vzdělávacích potřeb dětí. To není žádná reforma. I systém financování regionálního školství je tak dlouho neřešen, že jsem přesvědčena, že kdybych neudělala tyto změny, na ministerstvu financí nevyjednám ani korunu. Proto jsme to museli udělat – za pět měsíců – a změny teď předkládám bez ohledu na to, jak je to další výbušné téma. Stejně tak kariérní řád. Mohla jsem ho odložit? Nemáme toho dost? Dost toho určitě máme, ale nelze jej odložit, protože souvisí s posunem kvality. Takže narovnáváme podfinancování, předkládáme změny i kariérní řád a každé z těchto témat zabije spolehlivě deset ministrů. (smích) Ale udělat to musíme, protože už nikdo ničemu nevěří. Apokud věci nezačneme prosazovat, neposuneme se ani o píď.
