25. února 2016
"Miloši Zemanovi roste popularita, ale hlavní cíl se mu naplnit nedaří. Zatím." Článek Erika Taberyho a Tomáše Brolíka z týdeníku Respekt.
Téměř každý týden a pokaždé stále jasněji naznačuje český prezident, že by se sociální demokraté měli zbavit svého předsedy a úřadujícího premiéra této země. Miloš Zeman o Bohuslavu Sobotkovi říká, že není pravý sociální demokrat, jindy že zrazuje svou zemi nebo že už brzy skončí všemi opuštěn. Svými výroky zpochybňuje schopnosti premiéra před veřejností a vytváří tlak na vládu. Vzhledem k rekordní popularitě Miloše Zemana je svým způsobem pozoruhodné, jak neúspěšný zatím v naplňování svého hlavního cíle je.
Přijmout výzvu
V porevoluční historii neměl český premiér složitější pozici. Sobotka vede vládu, v níž mu dělá koaličního partnera velmi ambiciózní Andrej Babiš, jehož ANO navíc získalo ve volbách skoro stejný počet hlasů jako ČSSD a vše naznačuje, že příští volby možná vyhraje. V úřadu prezidenta sedí otevřeně nepřátelský Miloš Zeman. A uvnitř sociální demokracie setrvávají lidé, kteří se Sobotku pokusili těsně po volbách svrhnout.
To vše by asi nezpůsobovalo vrásky na tváři premiéra, kdyby v tu samou dobu nedocházelo k uprchlické krizi, neposilovaly nacionalistické proudy v okolních postkomunistických zemích, nerostly nepřátelské ambice Moskvy a Evropské unii nehrozil rozpad.
Kdo sleduje politickou kariéru Bohuslava Sobotky už více než dvě dekády, očekával by, že ví, jak se zachová. Tedy že se stáhne do defenzivy a vše bude řídit spíše jako úředník. Sobotka však překvapuje. Od listopadu loňského roku přijal pomyslnou výzvu Miloše Zemana k souboji a bez váhání si nasadil boxerské rukavice. Když jsme nedávno publikovali rozhovor s premiérem Sobotkou, mnoho čtenářů konstatovalo, že si zabouchl zadní vrátka. A to je výstižný popis reality.
Kdybychom měli shrnout východiska obou mužů, tak premiér chce udělat maximum pro to, aby Evropská unie vydržela, Rusko nezískalo navrch na Ukrajině, ale ani v Sýrii, a na domácí scéně chce čelit extremistům různého zabarvení, kteří volají po izolaci a omezení svobod.
Naopak Zeman vidí v Bruselu nepřátelské centrum a Rusko má na svou expanzivní politiku právo. Minulý týden dokonce prohlásil, že stojí za nejkrvavějším diktátorem současnosti a spojencem Kremlu Bašárem Asadem, protože je ze všech aktérů je v regionu nejmenší zlo.
Z reakcí Miloše Zemana lze soudit, že nejvíce byl Sobotkovým postojem zaskočen on sám. Většina politiků se totiž střetu s ním vyhýbá. Už proto, že funkce prezidenta nepřináší žádné nepříjemné rozhodování, je to vlastně jen nejlépe placený komentátor v zemi, navíc chráněný ústavou, která mu garantuje, že za své kroky není odpovědný. Střet s ním tudíž téměř nelze před veřejností vyhrát.
Nevýhodné spojení
Jaké jsou tedy šance předsedy vlády na přežití na politické scéně? Od tzv. lánské schůzky (těsně po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 se provalilo, že Sobotkovi místopředsedové Michal Hašek a Zdeněk Škromach a další kolegové se na tajném jednání s prezidentem pokoušeli vymyslet plán, jak stranického šéfa sesadit) víme, že prezident je připraven udělat cokoli, aby se Sobotky zbavil. Jak je tedy možné, že i když v poslední době tlak na premiéra stupňuje, tak se další pokus o puč přesto nekoná? A jak to, že na prezidentova slova neslyší ani veřejnost, která přitom hlavu státu tak oceňuje?
Odpověď naznačuje ponor do útrob sociální demokracie a zjištění, že pozice Bohuslava Sobotky ve straně je dnes mimořádně silná. Nálada v ČSSD podle členů i znalců kopíruje náladu ve společnosti. To znamená, že sice převládá nechuť jakkoli pomáhat uprchlíkům a většina má obavy, že jednou lidé ze Sýrie či Iráku dorazí i k nám, zároveň si ovšem většina uvědomuje, že se krizový scénář nenaplňuje. Navíc premiér sice mluví hezky o lidech utíkajících před válkou, ale jejich příchodu do Česka brání, seč mu síly stačí.
Co je však podstatnější, straníci stejně jako zbytek populace vidí, jak se zemi ekonomicky daří – nezaměstnanost klesá a ekonomika roste. I proto až dvě třetiny Čechů v nedávno publikovaném výzkumu CVVM konstatovaly, že cítí spokojenost se svým životem. Ekonomiku země také oceňoval rekordní počet lidí. Když to spojíme se sice menším, nicméně přece jen nějakým růstem důchodů či platů státních zaměstnanců, ale i dobrou kondicí malých firem, máme jednu z odpovědí na otázku, proč v zemi – ale ani v ČSSD – téměř nikdo nenaslouchá volání prezidenta po akci proti premiérovi. Češi si zkrátka nemají na co stěžovat.
Uvnitř ČSSD tak Zeman nemá na kom stavět. Výše zmíněné pučistické křídlo se rozpadlo. Jeden ze spiklenců, Milan Chovanec, nakonec obrátil a přidal se k Bohuslavu Sobotkovi, jihočeský hejtman Jiří Zimola se věnuje čistě svému regionu a jihomoravský hejtman Michal Hašek si už v průběhu vzpoury velmi ublížil lhaním v přímém přenosu České televize, kde tvrdil, že v Lánech, kde se osnoval puč, vůbec nebyl. Svou pozici na jižní Moravě si sice udržel, ale i tam je oslaben.
Realita navíc ukazuje, že být Zemanovým oblíbencem nepřináší skoro žádné politické body. Stačí se podívat na výsledky Strany práv občanů – Zemanovců v posledních parlamentních volbách. Byly tak tristní, že na žádost samotného prezidenta strana změnila název a vypustila slovo Zemanovci.
Tato zkušenost vedla řadu politiků, kterým je jinak Miloš Zeman sympatický, k závěru, že není hráčem, na něhož mají sázet. Zeman může pomoci jen a pouze sám sobě, takže i kdyby v čele ČSSD stanul někdo, kdo by mu byl blízký, s preferencemi strany by to nepohnulo. Platí to ale i naopak. Straníci vidí, že útoky prezidenta míří na celou sociální demokracii, tím vlastně Zeman ČSSD sjednocuje za Sobotkou. Zatímco on pracuje na úspěchu, Zeman na prohře.
Rozhodne podzim
Takový je současný stav. Situaci ale pochopitelně mohou změnit volby. První zatěžkávací zkouška přijde na podzim, kdy si lidé budou vybírat své krajské a senátní zástupce. Pokud by ČSSD naprosto selhala, oslabí to Sobotkovu pozici. Ví to i prezident, proto v poslední době několikrát vystoupil s podporou Andreje Babiše.
Jeho ANO bude pro sociální demokraty největším konkurentem, a když prezident zatím nenašel partnery uvnitř ČSSD, hledá je jinde. Minulý týden to potvrdil i Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček, který prohlásil, že ČSSD opouští „tradiční levicová témata" a že se jich jistě ujme ANO.
Spojení Babiše a Zemana však dává logiku.
Oba jsou to populisté, u kterých nejde určit jejich skutečná programová východiska, protože je mění podle potřeby. Oba se také pokoušejí vézt na protiuprchlické vlně a ostrém napadání Západu za vstřícnost k uprchlíkům.
Dá se předpokládat, že toto téma Babiš ponese i do voleb. ANO už nemůže sázet na kouzlo „neokoukanosti". Navíc v mnoha městech se hnutí buď rozpadlo, nebo se mu zhroutila koaliční vláda na radnicích. Snaha ukázat ANO jako hráz proti cizákům bude tudíž lákavá.
Strategie ČSSD bude zřejmě přesně opačná, bude mluvit o všem možném, jen ne o migraci. Za tím stojí podle našich informací dva předpoklady: zaprvé, že před volbami nemá smysl upozorňovat na negativní téma, a zadruhé, že strach z uprchlíků je hlavně socioekonomický, tedy že náklady na ně ponesou lidé relativně závislejší na státu, jinými slovy voliči ČSSD. Politici sociální demokracie chtějí argumentovat především tím, co je zmíněno výše: za naší vlády se vám žije lépe, proto nám můžete věřit.
Jediný, kdo se z této taktiky bude vymykat, je Michal Hašek. Ten využívá téma uprchlíků podobně jako Miloš Zeman, a dokonce se pokouší stylizovat do role ochránce evropských hodnot. Přišel tak například s úsměvnou proklamací, že „jižní Morava je kolébkou křesťanské civilizace".
Sobotka ale zvolil efektivní taktiku: nesnažil se zabránit svým kritikům typu Haška či Zimoly, aby stanuli v čele kandidátek. Dokonce prosadil za lídra v Ústeckém kraji Jaroslava Foldynu, muže velmi blízkého Zemanovi. Tím zařídil, že jeho oponenti budou maximálně pracovat na svém, tedy i na Sobotkově volebním úspěchu. Ukázala to už reakce všech tří zmíněných pánů na výše popsaná slova Jiřího Ovčáčka o opuštění levicových témat. Adepti na hejtmana jej ostře kritizovali. Velmi dobře vědí, že když se jim ve volbách nebude dařit, může Sobotka s klidem říct: Dostali jste šanci a moc jste se nepředvedli.
V krajských volbách si Sobotka neformálně vytyčil cíl obhájit polovinu krajů. V současnosti mají sociální demokraté jedenáct hejtmanů, ve zbývajících dvou jsou ve vládnoucí koalici. Až se bude hodnotit úspěch či neúspěch voleb, bude Sobotka mluvit zejména o koalicích, ve kterých ČSSD zasedne, ne už o počtu hejtmanů. Tím si chce pojistit, že interpretace krajských voleb pro něj bude příznivá.
Veškerá pozornost se tedy upíná na podzim. To však neznamená, že všichni jen čekají. Miloš Zeman stupňuje tlak a své pravidelné cesty po regionech zjevně využívá k hledání dalších potenciálních spojenců.
Podobně i Bohuslav Sobotka šikuje spojence v ČSSD. Své blízké z vlády či okolí, jako je například tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza nebo ministryně školství Kateřina Valachová, přesvědčil, aby vstoupili do strany, a vytváří kolem nich své křídlo. Obecně sází na mladší generaci politiků, ale i voličů či jen sympatizantů. Také proto zřejmě v listopadu loňského roku vystoupil s lidskoprávním projevem a od té doby začal oceňovat i dobrovolníky pomáhající uprchlíkům apod. Premiér věří, že generace čtyřicátníků a mladších ročníků oceňuje porevoluční vývoj a napojení na Západ, ze kterého těží ať už na studiích, při cestování nebo pracovních příležitostech.
Situaci mu zkomplikovalo zvolení levicového Matěje Stropnického do čela Strany zelených. Právě o jeho stoupence totiž Sobotka stojí a nyní se může obávat, že o ně přijde. Což také naznačí už krajské volby.
Změna směru
I když nejde o přímý volební střet Sobotka vs. Zeman, výsledek jejich konfliktu bude pro budoucnost zásadní. Nejde o nic menšího než o směřování této země. Pokud se dříve mohlo zdát, že to jsou plané teoretické teze, události v Maďarsku, Polsku a na Slovensku jasně ukazují, jak snadno se dá pootočit orientace státu. Miloš Zeman (snad) nemá dostatek sil, aby přetočil kormidlo na Východ. Má ale dostatek možností zavádět ve své zemi východní poměry.
Sobotka sází na mladší generaci, která se orientuje na Západ.
Zdroj: týdeník Respekt
