2. března 2016
Kateřina Valachová byla hostem Kauzy dne Rádia Impuls.
Hora problémů se v poslední době valí na ministryni školství Kateřinu Valachovou, školní šikana, inkluze a tak dále, a tak dále. Budeme o tom mluvit právě teď. Hostem Kauzy dne Rádia Impuls je ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová. Paní ministryně, vítám vás v nejposlouchanějším tuzemském rádiu, přeju pěkný podvečer.
Děkuji moc za přivítání a samozřejmě zdravím posluchače Rádia Impuls.
Paní ministryně, když si vzpomenete na svá školní léta, přiznejte se, šikanovala jste někdy někoho?
No, to rozhodně ne, to rozhodně ne. Nikoho jsem nešikanovala, navíc jsme byli skvělá parta, doteď se stýkáme.
Takže s něčím takovým jako šikana ve škole jste se nesetkala nikdy?
Ne, tak to bych zase lhala, jako určitě i na základní škole jsme i tehdy, a už je to dávno, měli případy šikany, ale většinou tehdy z hlediska těch mých dětských zkušeností to bylo tak, že pokud někdo začal trápit spolužáka, tak většinou došlo k uspořádání věci tak, jak mají být už v rámci třídy, ale rozhodně jsme také respektovali svoje učitele.
Takže organismus se vyléčil sám?
To by samozřejmě bylo bezva, kdyby takto to fungovalo v každé škole, ale to je věc, o kterou musíme usilovat, ale úplně vždycky stoprocentní to nebude.
No, evidentně to tak nefunguje. Vlastně mediální prostor ty poslední dva týdny zaplňuje ten skandál z Třebešína ze Střední průmyslové školy v Praze. Mě se zdálo, že vás to zasáhlo tak nějak osobněji.
To je pravda. Já se přiznám, že ten případ ze školy v Třebešíně a šikanování paní učitelky mě zasáhlo, protože ty nahrávky, které vlastně jsme měli možnost všichni shlédnout, byly takové, že se mě to velmi dotklo a přiznám se, že jsem se neseznámila se všemi, protože jsem zkrátka nemohla.
Myslíte si, že to je širší jev tyto útoky dětí na /nesrozumitelné/ na učitele?
Bohužel to širší jev je. Nemá smysl si nalhávat, že to tak není a zejména tedy po tomto případu skutečně se na mě obrací hodně učitelů a učitelek prostřednictvím e-mailu nebo mě oslovují v rámci setkání s učiteli v rámci třeba výjezdů do regionů a sami mně říkají své zkušenosti, které mají právě z hlediska chování dětí k nim i s tím, že velmi často jsou na to sami a nemají dostatečnou podporu třeba u svých ostatních kolegů anebo u vedení školy.
Jak je možné, že tento organismus se nevyléčí sám?
Tak určitě zase musíme si říct, že je bezpochyby stovka, stovka dalších, věřím, že stovky škol, kde jsou zdravé vztahy mezi učiteli, ostatními kolegy v rámci pedagogického i nepedagogického sboru, je perfektní ředitel, který je skutečně lídr a je inspirací pro učitele a zároveň probíhá intenzivní komunikace s rodiči a třeba i děti jsou prostřednictvím školních parlamentů do toho dění, do toho života ve škole zapojeni, i takové školy jsou a řadu z nich jsem i viděla. Zase nemá smysl si říkat, že všude je to špatně. Na druhé straně se domnívám, že je i velká řada škol, kde to tak není a kdy opravdu musíme usilovat o to, aby ty vztahy byly vyváženější a zdravější a také je potřeba si přiznat, že žádný příkaz ministra, žádný zákon to nevyléčí ze dne na den. Je to věc, na které se musíme zkrátka shodnout jako rodiče, jako učitelé i jako děti a musíme všichni vědět, že to takto nechceme a musíme to všichni odmítnout. Z tohoto pohledu ta mimořádně tragická událost paní učitelky, která byla zveřejněna, vlastně zapříčinila, že se o věcech šikany a navíc šikany tedy děti vůči učitelům bavíme otevřeně, bavíme se o tom, že zkrátka nám děti zhrubly a je to určité nastavení zrcadla i pro nás pro rodiče.
K čemu je školní inspekce? Byla v té škole rok předtím, na nic nepřišla. Není to jenom formalita tyto návštěvy?
Já si nemyslím, že by Česká školní inspekce prováděla svá inspekční šetření formálně, nicméně já jsem se seznámila s tou situací tak, jak tedy proběhla inspekce v té dané škole a tam šlo o to, že daná paní učitelka tam byla velmi krátkou dobu, asi jen dva měsíce v době ukončení inspekce a dokonce tedy ani nebyla v trvalém pracovním poměru, zkrátka se tam ty věci ještě neprojevily, takže z tohoto pohledu bych nezazlívala České školní inspekci, že neobjevila něco, co objevit mohla a měla.
Posloucháte Kauzu dne Rádia Impuls, naším hostem je Kateřina Valachová, ministryně školství. Paní ministryně, není trošku chyba třeba i v úrovni výuky na pedagogických fakultách? Absolventi odcházejí s tím, že nevědí jak učit, podle mých informací, mám osobní zkušenost z devadesátých let a nikdo nás nenaučil, jak máme učit, jak vyzrát na určité situace ve třídě, dá se to změnit?
Pokud komunikuji s děkany pedagogických fakult anebo filozofických fakult, které zároveň tedy připravují naše budoucí učitele v těch oborech učitelství, tak musím říct, že i u nich vlastně panuje shoda na tom, že přišel čas na probroušení příprav našich budoucích učitelů a učitelek. Určitě i oni cítí, že je potřeba hodně věcí změnit. Také podporují a toto podporují velmi třeba při návštěvách, když mám možnost komunikovat se studentkami a studenty, to znamená, všichni se shodují na tom, že bychom měli mít větší podíl praxe. Měla by být skutečně tak důkladná, aby nejenom připravila toho budoucího učitele, ale upřímně, aby také si ten student uvědomil, co to je učitelování, učitelství a dokázal se na to lépe připravit, nebo se možná i včas rozhodnout, jestli skutečně je tím učitelem tělem i duchem a jde do toho, protože pravda je, že drtivá většina našich absolventů pedagogických fakult do škol nemíří, a to je samozřejmě věc, kterou bych chtěla změnit.
A co ten status veřejného činitele? Zase se o tom mluví, když se něco vážného stalo? Status veřejného činitele pro učitele?
Já nejsem příznivcem statusu veřejného činitele učitelů a učitelek z jednoduchého důvodu. To, že vlastně dostaneme určitou skupinu společensky významných profesí do statusu veřejného činitele, tak bohužel nebude znamenat, že nějaké útoky vůči nim činěny nebudou, takto to úplně nefunguje a já si spíš myslím, že bychom měli důsledněji dbát na to, aby učitelé skutečně v takovýchto situacích měli bezpečné místo ve škole, kde mohou tuto svou zkušenost, která je velmi často samozřejmě pro učitele stresující, aby měli bezpečné místo, aby věděli, že mohou za někým přijít, že je vyslechne a že je podpoří. A samozřejmě, jakmile dokončíme aktualizaci doporučení ministerstva školství k prevenci a postihování šikany, což bude během března, tak všechny tyto postupy a podpory tam učitelé a vedení škol naleznou.
Posloucháte Kauzu dne Rádia Impuls, naším dnešním hostem je ministryně školství Kateřina Valachová. Ještě mi, paní ministryně, řekněte, když už jsme u té šikany třeba učitelů, ministerstvo školství prý na základě udání vyšetřuje brněnskou učitelku Petru Štěpánovou za to, co řekla v pořadu Máte slovo České televize, kde kritizovala komunismus a agresivitu prezidenta ruského Putina, je to pravda?
Tak se …, přiznám se úplně bez mučení, že si nejsem vědoma toho, že by ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy provádělo šetření této věci, nemám o tom informace a samozřejmě si to ihned po příjezdu na ministerstvo ověřím.
Může říkat učitel ve svém volném čase cokoliv?
Tak já bych byla opatrná? Já se domnívám, že obecně mám pocit, že celkově k učitelům přistupujeme v takovém duchu, že mají teda opravdu telefonní seznam úkolů, co mají všechno plnit, neplnit. Já jsem ten pořad neviděla, nevím, jakých výroků se ta daná paní učitelka dopouštěla. Nicméně tak, jak platí u kterékoliv jiné profese podobného druhu, tak, pokud to není nějaká, bych řekla, velmi excesivní věc, použiju takový právní pojem, to znamená, skutečně, nad čím tedy už se možná běžný divák pozastaví a má to, a to tedy z mého pohledu by musel mít nějakou velmi přímou vazbu, která by zpochybňovala vlastně kompetenci té osoby vykonávat v tomto případě učitelské povolání, tak můžeme samozřejmě o tom diskutovat, ale z mého pohledu bych byla velmi opatrná, protože to samozřejmě zase naráží na to, že potom už nikdo neřekne nic, co si myslí, ani nemyslí a z mého pohledu prostě v rámci debat, které jako občan máme každý možnost vést na veřejnosti, tak nevidím důvodu, proč bychom měli mít zase jako obvykle na učitele tvrdší metr.
Ještě bych se na chviličku otřel o inkluzi, tolik populární v posledních týdnech. Paní ministryně, proč si myslíte, že ten poprask vlastně vznikl až letos, když ten zákon, jak jsme zjistili, platí už od roku 2004, to je poměrně běžná věc?
Já se domnívám, že trošku nás ta debata usvědčuje z takového pokrytectví, ve kterém vlastně školství je. Protože máte pravdu, že přesně tady už vlastně od roku 2004, 2005 skutečně my máme, naše školství je postaveno na inkluzivním vzdělávání, to znamená, že skutečně se snažíme o začlenění každého žáka bez ohledu na to, jaké má vzdělávací potřeby do běžných škol. My měníme od 1. září jenom to, že sice platilo toto pravidlo, ale běžné školy neměly žádným způsobem zaručeno, že na ty vzdělávací potřeby dětí často velmi specifické dostanou skutečně dost finančních prostředků a učitelé byli bez jakékoliv podpory, no, a byli tam zkrátka před tou tabulí tak, jak to bývá, sami. A my jenom nyní říkáme, že škola musí dostat dost finančních prostředků na tu podporu, to je všechno. A znovu musím zopakovat, my speciální školy, ani speciální školství nerušíme.
Na to jsem se chtěl zeptat.
Nerušíme, nerušíme. Naopak já jsem připravena z hlediska sítě speciálních škol, pokud mají takovéto obavy, z hlediska ekonomické udržitelnosti, tak já jsem připravena o tom s nimi nejenom diskutovat, ale začít tyto jejich případné obavy řešit a my máme přesný pracovní postup, kde právě tyto věci, které by mohly někoho znepokojovat, bezpochyby uspokojivě vyřešíme.
Uvidíme, jak to dopadne. Paní ministryně, já děkuju, že jste našla cestu k nám do Rádia Impuls. Děkuji za rozhovor. Mějte se dobře.
Děkuji moc a samozřejmě zdravím vaše posluchače.
