„Osm let na to měli v opozici. Nic připraveno!“ Šéf ČSSD odhalil předvolební lži Petra Fialy.

5. ledna 2022

Parlamentní listy 4. 1. 2021: „Náš civilizační okruh dospěl do nějakého stadia, kdy těžko hledá vizi budoucnosti, kdy v budoucnosti těžko hledá naději a valí se na něj budoucnost, ze které má drtivá většina společnosti obavy,“ rekapituluje rok 2021 předseda sociální demokracie a starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda. A mohou za to prý politici, protože místo nedělních videí a focení s pejsky mají dávat lidem vizi a program pro časy příští. Ti čeští buď straší temnotou, nebo malují utopii.

Kdybyste shrnul rok 2021, jaký byl pro vás a podle vás?

Kdybych to rozdělil do dvou rovin, tak v osobní rovině se mi dařilo ve zdraví, vyhýbaly se nám nemoci, žili jsme spokojeně a šťastně jako rodina, takže v osobní rovině špatný nebyl. Ale když se podíváme, co se děje v celé společnosti, byl rokem plným ztrát. Za prvé se pokračující pandemie dotkla mnoha lidí a způsobila české společnosti hodně velké škody – na zdraví a lidských životech a navíc zbrzdila rozvoj naší země a připravila nás o hodně ekonomického potenciálu. Dotkla se životů lidí, protože přicházeli o práci, a ti, kdo budovali své živnosti, nemohli pracovat, jak by chtěli. A často to zničilo i jejich celoživotní dílo. S tím se budeme dlouhá léta vyrovnávat.

V politické rovině šlo o rok velmi smutný, protože v roce 2021 z Poslanecké sněmovny kompletně vypadla levice. Z Poslanecké sněmovny tím pádem vypadlo i téma důstojnosti lidské práce, hodnot jako solidarita, případně obecně důstojnost lidského života. Bude ve Sněmovně chybět a vidět je to již nyní, kdy zažíváme největší energetickou krizi, zdravotní krizi a obě tyto krize přecházejí do krize ekonomické a sociální. V Poslanecké sněmovně je velmi málo slyšet hlas někoho, kdo by myslel na lidi práce, na seniory, případně na rodiny s dětmi.

Domníváte se, že jsme tedy i letos přišli o kousek solidarity, vzájemného respektu či důstojnosti? Ukrajujeme si ji?

Myslím, že ano a jde o důsledek všeho, o čem jsem mluvil. Je vidět, že společnost hrubne, že lidé jsou k sobě méně vstřícní a jsou na sebe zbytečně vulgárnější, ostřejší a nálada ve společnosti se celkově kazí. Pokud by někdo měl pocit, že nemám pravdu, dobrým testem je rozkliknout si diskusi pod tímto rozhovorem a uvidíte, že pravdu mám.

Když levice letos vypadla z Parlamentu, nenachází se v něm nikdo, kdo by zájmy, o nichž mluvíte, zastával?

Není vyloučeno, že někteří z pravicových poslanců, případně z ad hoc vzniklých vůdcovských stran, které v Parlamentu jsou, se tomu věnovat budou. Já se nechci nikoho dotknout a nechci říci, že tam budou samí bezcitní lidé, kteří budou na tyto problémy úplně kašlat. Ale momentálně tam nejsou politici, pro něž by šlo o primární téma. Samozřejmě nemohu vyloučit, že se někteří politici budou o problémy nejohroženějších skupin zajímat.

Je to i váš plán pro rok 2022 a i tedy jakési předsevzetí vrátit v tomto smyslu do povědomí voličů, že právě ČSSD se těmito tématy zabývá a málokdo ve Sněmovně by ji mohl nahradit?

Je to můj plán, ale musím se přiznat, že nejde o plán na jeden rok. Kdyby šlo o plán na jeden rok, byl bych příliš ambiciózní, je to něco, co ČSSD bude muset opět prokázat. Aby se důvěra lidí vrátila, bude trvat celé dlouhé roky. Nejde o něco, co by se dalo vyřešit za pár měsíců. Výhodou je, že nás čekají v příštím roce volby komunální a právě na úrovni jednotlivých měst a obcí máme spoustu šikovných a schopných sociálních demokratů, kteří dokážou pomáhat lidem v konkrétních životních situacích, dokážou být užiteční a jsou v tom skutečně dobří. To je něco, co lidé v ulicích měst a na každém kroku vidí: sociální demokraty, kteří skutečně pomáhají, a nikoliv o tom jen mluví.

Minulý rok byl opět velmi náročný a současná vláda nevstoupila do čela země za jednoduchých podmínek. Energetická krize, koronavirus, do toho inflace a zadlužený státní rozpočet. Dokáže už v roce 2022, že naplní všechna očekávání a sliby, které politici stanovili při volbách? Jinak řečeno, neukousli si příliš velký krajíc?

Strany, které tvoří současnou vládní koalici, naslibovaly lidem hodně. Myslím, že vzbudily velká očekávání, a některé z těch slibů se nezdráhám označit za politickou lež. Za největší takovou lež pokládám závazek, že za prvé nezvýšíme lidem žádné daně, za druhé nevezmeme jim žádné jistoty, nesnížíme žádné výdaje a za třetí snížíme schodek státního rozpočtu. Když někdo slíbí tyto věci naráz, člověk nemusí být úplný génius, aby pochopil, že něco takového není možné, zejména v době, kdy ekonomika příliš neroste. Pokládám za velkou chybu, že strany tvořící současnou vládu vzbudily v lidech pocit, že je něco takového možné. Nedokázaly na rovinu říci, že jednoduché to nebude – vyrovnat se se všemi krizemi, které nás čekají. To může v lidech probudit velké zklamání a může to přinést ještě velké problémy.

Na druhé straně vláda má obrovskou výhodu, že má silnou, nezpochybnitelnou většinu v Poslanecké sněmovně, má v tuto chvíli i velkou důvěru lidí a byla by chyba, kdyby tuto důvěru prohospodařila. Další věc, které je mi trochu líto, když vidíme, že vláda dnes úplně přesně není schopna prozradit své plány, co chce udělat s energetickou krizí, co chce dělat se zdravotní krizí, případně s dalšími problémy, které se na nás řítí. Je to o to smutnější, že na přípravu těchto programů měly strany v opozici osm let. Osm let mohly odpočívat, připravovat se a precizovat svůj program. Na konci osmiletého období, kdy měly čas na přípravu, bohužel vidíme, že nemají připraveno téměř nic, a to je škoda. Neříkám, že když to šijí horkou jehlou, že se jim to nemusí podařit ušít dobře. Ale je škoda, že strany promarnily čas, kdy neměly nic jiného na práci než se připravovat.

Bedřich Smetana napsal do zpěvu hlavní role text: „Můj národ český neskoná, on pekla hrůzy slavně překoná.“ Když se podíváme na českou historii, můžeme říci, že na tom něco je. Domníváte se, že se tak stane i nyní?

Určitě. Náš národ zažil horší období, než je to současné. Naopak přes všechno, co se děje, žijeme v nejlepším období svých dějin. Když se podíváme na ta staletí zpátky, nikdy se našemu národu nežilo lépe než posledních třicet let. Přicházejí hubenější roky, ale nedají se nazvat peklem. Určitě to překonáme, určitě to zvládneme a já bych si jen přál, aby při tom překonávání byla vláda svému národu spíše oporou, než aby mu házela klacky pod nohy.

Ve společnosti, o jejíž rozdělenosti se tolik mluví, se objevila agresivita vůči lékařům, zdravotním sestrám, ale ozývají se i hlasy o vylučování z lékařské komory. Do toho policisté odcházejí ze služby. Kdo je tím podle vás vinen, kdo zasévá semínko, že se Češi k sobě dokážou nyní chovat tímto způsobem?

Kdyby se to týkalo jen České republiky, byla by odpověď snadná. Našli bychom si nějakého politika, na kterého bychom to všechno naházeli, a řekli bychom si, že za to může on. Nicméně takhle jednoduché to není, k něčemu podobnému dochází dnes v celé západní společnosti a je vidět, že naše společnost, náš civilizační okruh dospěl do nějakého stadia, kdy těžko hledá vizi budoucnosti, kdy v budoucnosti těžko hledá naději a valí se na něj budoucnost, ze které má drtivá většina společnosti spíše obavy, než aby viděla budoucnost, na kterou se těší. Tohle je problém, který už je malinko vinou politiků, protože úkolem politiků kromě toho, že dělají zábavná nedělní videa na sociálních sítích, kromě focení s různými pejsky a podobně, vždy bylo, aby lidem dávali vizi společnosti, aby jim nabízeli pro budoucnost program, který lidem přináší naději a dává šanci na to, že jejich děti budou žít lépe, než žili oni. To je něco, v čem dnes politici selhávají.

Politici se dělí na dvě skupiny. Jedni budoucností straší a vykreslují ji jako to nejtemnější, co se může dít, a druzí lidem lžou, že v budoucnosti bude všechno jako dříve. Nám tady chybějí politici s jasnou vizí, kteří lidem dokážou, že v budoucnosti je více příležitostí a naději na lepší život než hrozeb.

Co nám podle vás ukázal rok 2021 o svobodě projevu a respektu k odlišnému názoru?

O svobodě projevu nám řekl, že máme plnou svobodu projevu, nemusíme se prát o to, zda můžeme, či nemůžeme vyjádřit svůj názor, a to je dobře. O respektu k odlišnému názoru nám řekl pravý opak. Tak jako přibývá svobody, ubývá respektu k odlišným názorům, lidé jsou ochotni se za odlišné názory nenávidět, nadávat si, být na sebe sprostí a neuctiví. A to jen pro rozdílný názor. A tady už podruhé v tomto rozhovoru odkazuji znovu, pokud byste nevěřili, že mám pravdu, stačí jeden klik na diskusi, která bude pod naším rozhovorem následovat.

Ti, kdo byli v loňském roce zablokováni pro odlišný názor, aniž porušili zákon, nebo ti, kdo se bojí vyjádřit svůj názor, aby třeba nepřišli o práci, by asi s vaší první částí odpovědi nesouhlasili. Hodně se to projevilo třeba na příkladu očkování.

Nevím, zda v České republice máme tyto případy. Pokud jde o vyjadřování názoru na očkování, což je nyní největší fenomén mezilidské nenávisti, tak máte pravdu, že konkrétně ohledně očkování probíhají mezi vaxery a antivaxery pětiminutovky nenávistí každou chvíli a každý den. A ti lidé se mezi sebou naprosto zbytečně, ale naprosto zbytečně hádají, nadávají si a skutečně je v tom až nebývalá míra vzájemné nenávisti. Musím se přiznat, že tomu nerozumím. Možná máte pravdu, že u řady lidí dochází k tomu, že to úplně zbytečně přenášejí i do dalších vztahů, jako jsou vztahy zaměstnanecké a podobně. Například říkají, že my jsme firma, která patří antivaxerovi, a jestli se necháte očkovat, tak vás vyhodíme a naopak. My jsme firma, která podporuje očkování, a jestli se očkovat nenecháte, tak vás vyhodíme. To považuji za zbytečné. Od toho, aby se rozhodovalo o strategii boje s covidem, je tady stát a je potřeba respektovat všechna vládní nařízení. Ale na druhé straně skutečně není potřeba, abychom se nad rámec toho, co nám stát nařizuje, šikanovali ještě navzájem.

I v tom se projevuje rozdělenost společnosti, která se prohlubuje?

Přesně tak. Když svět trápily epidemie v minulosti, tak se lidé nehádali, jestli je správné proti nim bojovat, nebo ne. Navíc když byl nedostatek léků, možná se prali o to, kdo ho dostane, ale nikdy si nenadávali, že lék už mají nebo že ho užívají.

Máte nějaké předsevzetí do roku 2022?

Mám a je jich několik. Za prvé, chtěl bych se přes všechno, co budu říkat za minutu, co nejvíce věnovat rodině, ženě a dětem. To je velmi důležité a říkám to jako první, protože vím, že to bude velmi těžké. Za druhé bych chtěl dotáhnout několik rozpracovaných projektů v Novém Městě na Moravě, kde potřebujeme dát dohromady infrastrukturu v několika městských částech, vybudovat nová parkovací místa, začneme stavět dům se zvláštním režimem pro starší například s Alzheimerovou nemocí a podobně, kteří to potřebují. Konečně se nám podařilo s Diakonií zajistit peníze a začneme na jaře stavět a jsou i další projekty. A také obhajoba v komunálních volbách.

Třetí věcí je moje nová mise v čele sociální demokracie. Rád bych lidem vrátil důvěru v sociální demokracii. Rád bych, aby začali věřit, že je ČSSD neopustila, ale je že pro ně nadějí a představuje reálný a smysluplný program pro jejich budoucnost, aby oni i jejich děti měli práci, za kterou jsou dobře placeni a ve které mají důstojné podmínky. A ve chvíli, kdy se o sebe nemohou postarat sami, aby jim stát podal pomocnou ruku a nenechal je na holičkách.

Dále hospodaření ČSSD, uspět v senátních volbách a především, což je nejdůležitější, musíme se při tom všem k sobě chovat jako dobří sousedé, kteří jsou k sobě slušní, mají vzájemný respekt a dokážou se navzájem spolehnout a pomoci si. Nejen si nadávat a urážet se.

Co byste popřál jako politik politikům do roku 2022?

Rozum, pokoru, respekt a aby se občas dokázali sami na sebe podívat s nadhledem a bez zbytečné předpojatosti.

zdroj: Parlamentní listy 4. 1. 2022 odkaz zde

Blogy