5. září 2012
Nespravedlivé církevní restituce ČSSD nepodpoří; prezident naší země musí umět upozornit na špatný morální stav politiky; v zahraniční politice musí být prezident a vláda konzistentní. Místopředseda ČSSD a kandidát na prezidenta republiky Jiří Dienstbier odpovídá na otázky MF Dnes.
Pohledný příznivec fotbalové Bohemky pomohl zachovat značku klubu a spoluzaložil Družstvo fanoušků Bohemians. Teď potřebuje hodně velké družstvo fanoušků svých. Kandidát na prezidenta Jiří Dienstbier.
* Není rizikové vrážet do tak nejisté věci, jako je prezidentská kampaň, vlastní peníze?
Ta věc je jistá, protože nejde jen o to, bude-li člověk zvolen, nebo ne. Jde taky o to, jak se snaží prosazovat se svými názory dlouhodobě.
* Pomocí svých peněz?
Tak, i pomocí svých peněz.
* V době, kdy spolu mluvíme, ještě není rozhodnuto o církevních restitucích. Ale vážně máte dobrý pocit ze svých billboardů?
Z hlediska výsledků to byla velice dobře odvedená práce bez ohledu na to, zda se mi líbí, či nikoliv. Protože velmi efektivně upozornily na problém, který jsme chtěli sdělit. A bez určité provokace v reklamě nedosáhnete žádného efektu.
* Líbí se vám vaše billboardy, či nikoliv?
… Zjevně splnily účel a vyvolaly debatu.
* Tímto způsobem chcete jako prezident nazývat věci pravými jmény?
… Myslím, že nevybočily z mezí reklamní nadsázky.
* Váš tip na dosud neukončenou parlamentní debatu o církevních restitucích?
Nebudu tipovat, samozřejmě doufám, že zákon v této podobě bude odmítnut. Je nemravný. Aby se nahrazoval majetek, který podlehl první pozemkové reformě z roku 1919, to nám přijde zcela nepřiměřené.
* Ujištění, které padlo od premiéra Nečase…
… je poměrně směšné. Protože sám Petr Nečas na jedné z interpelací v Poslanecké sněmovně uvedl, že neví, jak budou soudy rozhodovat. Čili sám připustil, že není schopen garantovat nepřekročitelnost hranice 1948.
* Čili premiér prezidenta tak trochu mate?
Myslím, že se dalo očekávat, jak odpoví na výzvu prezidenta republiky. Obávám se, že žádost pana prezidenta byla tak trochu alibi, aby nemusel vracet návrh zákona Sněmovně – předpokládám, že je tam nějaká interní dohoda nebo zájem, aby restituce v této podobě schváleny byly.
* Čerstvý verdikt Ústavního soudu o tom, že o církevních nárocích mohou už teď bez ohledu na zákon rozhodovat soudy, je však v rozporu s vaší ambicí restituce pozdržet, ne?
Ale to už Ústavní soud řekl opakovaně, dokud nebude zákon, mohou soudy rozhodovat.
* Není to zvláštní, aby soudy rozhodovaly o případných – samozřejmě nepeněžních – restitucích v okamžiku, kdy nevíme, jak ten zákon bude nakonec vypadat?
Je to zvláštní, ale uvědomte si, že ta čerstvě projednávaná kauza (stížnost novobydžovské římskokatolické farnosti proti Lesům ČR na vyklizení lesních pozemků – pozn. red.) je úplně jiný případ. Církevní subjekt, který stížnost podal, byl totiž celou dobu zapsán jako vlastník, takže se jen domáhal uznání zápisů.
* Kdyby se nakonec o církevních restitucích dále jednalo, a to i se sociální demokracií, byla by vaší podmínkou stále existence fondu církevního majetku s kontrolou státu?
Z historického hlediska je to nejlogičtější řešení. Protože církve nikdy od Josefa II. ani předtím neměly nemovitý majetek v plnohodnotném vlastnictví. Vždycky tam bylo omezení, vždycky stát spolurozhodoval, jak se s tím majetkem bude nakládat. A stát by ani tak nezasahoval do správy, jako spíš dohlížel na to, zda jsou dodržována pravidla pro nakládání s majetkem ve fondu.
* Oba ale víme, že to není žádné vlastnictví, když vám stát zacházení s tím majetkem reguluje.
Ano, ale vždycky to bylo omezené vlastnictví, vždy tam byl podíl státu na nakládání s majetkem. Církev nemohla bez souhlasu státu dělat zásadní dispozice s tímto majetkem, například ho prodat, zatížit atd.
* Myslíte si, že státní úředníci, případně politici či vysloužilí politici jsou schopni racionálnějšího hospodaření s majetkem než církve?
Řekl jsem něco jiného: Rozhodovat by měly církve, stát by měl být v jakési dozorčí radě a dohlížet na to, jestli se dodržují předepsaná pravidla.
* Nemám pocit, že stát prokázal, že je ten pravý v dohlížení na cokoliv.
Vy vycházíte z dnešního stavu, kdy stát příliš nefunguje.
* Kdy historicky fungoval? Vždy byl stát špatným majitelem i dohlížitelem za všech vlád.
To není pravda. Třeba Budějovický Budvar dodnes prosperuje velmi dobře.
* Dobře víte, kam mířím: za žádné vlády nebyla dozorčí rada složená ze státních poslů zárukou ničeho.
Ale vy mluvíte o případech, kdy rozhodování i kontrolu provádí v zásadě tentýž subjekt, stát nebo obec. Ale tady je situace jiná – církev by rozhodovala, stát by dohlížel nad zákonností. Což je agenda, kterou stát běžně vykonává – lépe či hůře.
* „Pro prezidentského kandidáta jsou důležité myšlenky, nápady a pak také skutky,“ napsal jste. Jaký skutek kromě odstoupení z pozice pražského lídra ČSSD je vám možné připsat?
Jednak si myslím, že to byl poměrně zásadní moment v mé politické dráze, protože jsem šel s kůží na trh. To, že když něco slíbím před volbami, musím to dodržet, je poměrně zásadní sdělení i pro jakoukoliv případnou další funkci, kterou bych zastával. Jinak jsem byl například členem Nezávislého studentského hnutí před rokem ’89, byl jsem členem skupiny, která zorganizovala manifestaci 17. listopadu na Albertově. Pak jsem byl členem celostátního stávkového výboru studentů a jako zástupce studentů jsem byl dva roky ve Federálním shromáždění. Myslím, že to není úplně špatný zápis v mé veřejné kariéře.
* Souhlasím. Ale nestuduji teď vaše CV, za skutek považuji spíš to, co jste ve svém postavení udělal.
Tak třeba organizace manifestace 17. listopadu není tak úplně malý výsledek. A pak třeba ve Federálním shromáždění jsem byl u vzniku prvního návrhu zákona o střetu zájmů, který se pokoušel upravit korektní chování politiků. Sice neprošel, ale stal se předlohou pro zákon schválený Českou národní radou.
* Plánujete být v případné roli prezidenta „nekompromisním kritikem současných poměrů a neohroženým zastáncem zájmů lidí“. Myslíte si, že nekompromisní kritika poměrů je to, co lidem pomůže?
Myslím, že ano. Protože morální stav společnosti a politické scény není příliš utěšený. A prospělo by, pokud by někdo velmi důsledně na tyto problémy upozorňoval.
* Neměl by prezident taky posilovat dobré jméno své země v zahraničí? Lze být současně nekompromisní kritik dovnitř a hrdý prezident hrdé země, když vyjede ven?
Naopak. Přece prezident by měl usilovat o změnu poměrů doma, aby o to hrději mohl reprezentovat svoji zemi v zahraničí.
* Jen si představuji, jak jako prezident vyjíždíte ven se skupinou podnikatelů, pro které chcete třeba otevřít nějaký zahraniční trh – a do toho místní televize říká: „Český prezident, který nazval svoji zemi zkorumpovanou džunglí, prosazuje její zájmy u nás doma.“
Myslím si, že je povinností prezidenta upozorňovat na to, že je tu například exploze korupce, a přispět k řešení.
* Ale vy hlásáte, že by měl být prezident nekompromisním kritikem, nikoliv napravovačem. A nikde na světě nemají prezidenta, který by doma hřímal o prohnilosti své země a venku opakoval, jak je skvělá.
Ale já jsem neřekl, že je tady všechno špatně. Jsou tu problémy, na které je třeba upozornit.
* Dál říkáte, že prezident bude mít nezávislou pozici. Jak může být místopředseda velké politické strany, která ho jako prezidentského kandidáta nominovala, nezávislý? Jste přece vědomě i podvědomě s tou partají spojen.
Jsem spojen s určitými hodnotami, které bych samozřejmě neopustil v případě zvolení.
* O lidských hodnotách nemluvím, ale jste místopředsedou silné politické strany a nezbavíte se toho.
Já se toho ani zbavovat nechci, jsem přesvědčením sociální demokrat, protože si myslím, že ty hodnoty jsou prostě správné. Ale to mi nebrání vykonávat úřad prezidenta v souladu s ústavním slibem a v zájmu všech lidí.
* O tom není řeč.
Ale nikdo není nezávislý tak, jak vy to myslíte.
* Myslím, že na partaji je méně závislý člověk, který není členem jejího nejvyššího vedení.
V pražské kauze jsem prokázal, že jde-li o zásadní střet, jsem schopen ho vést i se svojí vlastní stranou.
* Jak byste jako prezident postupoval v případě, že byste se s vládou neshodl na zahraniční politice?
Není nic jiného než vyjednávání. Uznávám, že klíčovou pozici ve formulaci zahraniční politiky má vláda. Prezident by na mezinárodní úrovni neměl jít do sporu s vládou. Ale to neznamená, že nemůže vést i poměrně výraznou debatu na domácí scéně.
* Takže do zahraničí byste jezdil ve vládním dresu?
Samozřejmě všichni zástupci státu by v zahraničí měli dodržovat sjednané mantinely.
* Nominaci mezi kandidáty máte díky podpoře svých 35 senátorů – proč ještě sháníte podpisy občanů?
Rozhodovat budou lidé a je přirozené, že usiluji o podporu lidí i na začátku své prezidentské kandidatury.
* A co by se stalo, kdybyste 50 tisíc podpisů občanů nezískal?
Takovou variantu si nepřipouštím, já tu podporu mít budu.
Zdroj: Mladá fronta Dnes (5. 9. 2012)
