D. Ostrá pro MF DNES: Musíme znovu do ulic, které jsme dobrovolně opustili

16. března 2022

Daniela Ostrá ze Zábřehu novou tváří ve vedení ČSSD. „Musíme znovu na ulici,“ říká o obrodě své strany.

daniela-ostra_1.png

Zábřežská rodačka, politoložka z Univerzity Palackého Olomouc Daniela Ostrá se pustila do těžké mise. Ve funkci místopředsedkyně ČSSD se má podílet na oživení strany, která se po volbách dostala mezi „malé“ partaje mimo Poslaneckou sněmovnu. „Kdybych přemýšlela, jestli to má smysl, tak do toho nejdu, protože volný čas bych uměla využít jinak než politikou,“ říká jednatřicetiletá politička Ostrá.

Když jste kandidovala do vedení ČSSD, nepochybovala jste, jestli do toho jít, když strana je v totální krizi?

Ne! Jednak cítím odpovědnost a tady hraje roli naše rodinná sociálně demokratická tradice. Taky cítím odpovědnost k předchůdcům, kteří třeba položili i život za své přesvědčení. Je to pro mě hodně citová věc. Další věc je, že já jsem žila a žiji ten příběh sociální demokracie. Pro mě stále je to sociální demokracie, která dokáže pomáhat. Tím nijak nestigmatizuji jiné strany.

Kdy jste u sebe poznala, že politika bude vaše hobby?

Já jsem asi neměla na vybranou (smích), protože jsem vyrůstala v politicky aktivní rodině. Maminka se už od devadesátých let podílela na činnosti sociální demokracie u nás v Zábřehu. Vzhledem k tomu, že byla samoživitelka a neměla hlídání, tak mě tahala s sebou na různé schůze a mítinky. Pomalu jsem do toho vplouvala a na gymnáziu jsem si řekla, že zkusím politologii, protože mě politika už v té době velmi bavila a chtěla jsem jí taky rozumět. A od dětství mi bylo vštěpováno, že zájem o své okolí bychom neměli ztrácet ani ve chvíli, kdy sami na tom nejsme nejlépe. Skrze politiku může člověk zlepšovat situaci ostatních.

ČSSD je strana s dlouhou tradicí. Je teď víc na škodu, nebo se dá dobře prodat?

Tradice jsou v každém případě svazující. V momentě, kdy žijete jenom z tradice, je tam nebezpečí, že vás to ochromí a neposouváte se dál. Pro politickou stranu to platí dvojnásob.

Co si tedy vy berete ze sociálnědemokratické tradice?

Je to ponaučení, že prospěšná sociální demokracie musí být odvážná sociální demokracie. Musí stát za svými principy.

Proč vaše strana nebyla odvážná?

To je potřeba se zeptat hlavně představitelů ČSSD v minulosti. Těch příčin, proč jsme skončili špatně, je celá řada. Já si myslím, že hodně velký problém byl nedodržování těch základních principů. My jsme byli součástí establishmentu mnoho let a to nás vnitřně dost vyčerpalo. A potom když máte definovat momenty, kdy se máte postavit na zadní a říct ne, tak to najednou neodhadnete.

Už řadu let to vypadá, že politici jsou tady hlavně na rozdávání a hodně říkají jenom to, co chtějí lidé slyšet. Chybí ta vámi zmiňovaná odvaha…

Populismus není levicový nebo pravicový, ten je jenom jeden. Já jsem před volbami dělala analýzu Andreje Babiše a tam je to zdrcující. Zjistila jsem, že i u koalice SPOLU se populismus objevuje. My jsme k tomu bohužel rovněž sklouzávali.

Proč tam politika sklouzává?

Protože populismus staví na tom, že jste ten zachránce lidu. Vy sám sebe stavíte do role jednoho jediného zachránce a taky definujete nepřítele. Pro někoho jsou to elity, jindy jsou to politici jiných stran či státní úředníci. Nepřítel se dá najít vždycky. Ten populistický narativ je jednoduchý: dobro versus zlo. Velice jednoduchá zápletka. Všichni jsme od malička naučeni na pohádky, kde je dobro, kde je zlo. Takže se ten populismus k velké části populace dostává velmi jednoduše.

Budete to vy, kdo řekne v ČSSD dost?

Já se zabývám politickou komunikací a politickým marketingem a vím, jak je nesmírně složité lidi o něčem přesvědčovat, navíc když jako strana mimo Sněmovnu teď máme hodně složitý přístup do tisku, televize. Víc než ty takzvaně velké strany teď musíme sahat ke zjednodušení. A tady je tenká hranice, protože se dá lehce sklouznout k tomu, co lidé chtějí slyšet. Já ale odmítám někoho vykreslovat jako zlo, jenom proto, že byl zvolen. Měli bychom si uvědomit, že politika není válka, že můžeme spolupracovat. A neměli bychom nálepkovat. Chci se zkrátka vrátit k racionálnímu pojetí politiky.

To znamená?

Střet názorů, střet programů bez hanění a invektiv. Svět tomu ale nepřeje. Prostředí je velmi deformované. Kdo křičí, kdo rozdává, kdo nálepkuje, je nejvíc slyšet.

V čem je recept, signál? Jste to vy a další noví lidé ve vedení strany?

Je to jeden ze signálů, že strana svou obrodu myslí vážně. Že jsme si vzali poučení z těch flákanců. Je pravda, že už v delším horizontu jsme směřovali dolů a naši voliči to mohli vnímat tak, že se nic nedělá. Nechci ČSSD obhajovat, ale oslabují všechny tradiční strany. Nejen u nás, ale na celém světě. My jsme neukázali odvahu, lidé nás začali vnímat jako ty, kteří vždycky uhnou. Svazek z rozumu s hnutím ANO se ukázal jako špatný. Poučili jsme se, chceme vyřešit problémy, které si z minulosti táhneme, včetně obřího dluhu, a potom předstoupíme před veřejnost.

Jak chcete být slyšet, když není kde?

Musíme využít sociální sítě, neměli bychom spoléhat jen na starší generace, ale oslovit i mladé lidi. Věřím, že jsme schopni je oslovit, byť to bude těžké. Každý člen může jít na ulici a dělat drobnou politickou práci. My musíme znovu na ulici, kterou jsme dobrovolně opustili.

zdroj: Mladá fronta DNES 16. 3. 2022

Blogy