16. září 2016
Před čtyřmi let si ČSSD vybrala za lídra ve volbách v Pardubickém kraji Martina Netolického, který se stal ve třiceti letech nejmladším hejtmanem v zemi. Už dnes však prohlašuje, že se nechce stát dinosaurem, tedy kariérním politikem, který sedí v kanceláři čtyři, pět, šest volebních období. Razí heslo dvakrát a dost.
„Pokud mám dělat práci v rozsahu, který jsem dělal, třeba z hlediska času, který jsem tomu věnoval, a mám kraji něco přinášet, nesklouznout do běžné rutiny, tak je potřeba dát si nějaký horizont. Proto říkám, že do toho chci ještě jednou jít s plnou vervou, plným elánem, pak bych se věnoval už něčemu jinému," tvrdí mladý politik, který příští týden oslaví čtyřiatřicáté narozeniny.
Poznal parlament. Jeden to fláká, druhý dře
Do politiky Martina Netolického nepřímo přivedl bývalý hejtman kraje a senátor Radko Martínek. Po absolvování českotřebovského gymnázia se stal jeho asistentem v Poslanecké sněmovně. „Jako mladý kluk jsem se dostal do něčeho, co většina z nás vnímá za virtuální realitu z médií. Říká se, že parlament je takový, jaká je společnost, a ono to tak skutečně je. Rozhodně bych si nedovolil říct, že poslanci nepracují. Je to stejné jako jinde. Někdo to fláká, druhý dře. Generalizovat to hloupými populistickými řečmi je nesmysl," říká Martin Netolický, který při práci asistenta začal studovat právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Díky každodennímu kontaktu se starosty obcí při objíždění republiky i kraje se specializoval na oblast správního a finančního práva, kterého začalo bavit a jež v rámci doktorského studia na univerzitě i učil.
Před čtyřmi lety se sám přesvědčil, že i relativně mladý člověk dokáže vést takovou instituci, jakou je kraj. „Chtěl jsem prokázat, že na to člověk i v tomto věku má a že se může těm ostříleným bardům vyrovnat. Posouzení nechávám na ostatních," říká.
Člověk podle něj musí mít hodnoty včetně limitů a mezí, za které nejde. Proto možná na jeho facebooku narazíte na výrok: Žádný cíl nestojí tak vysoko, aby ospravedlňoval nedůstojné prostředky k jeho dosažení.
„Advokát být do budoucna určitě nechci, protože pokud bych se měl řídit heslem, kterým se řídím, nejsem si úplně jistý, zda toto v advokacii lze. Zda tam spíše neplatí, že účel světí prostředky. Bavilo by mě přednášet o právu starostům. Přednášková činnost je směr, kterým bych pravděpodobně šel," prozrazuje Netolický směr, kterým by se chtěl do budoucna ubírat.
Přestože roli hejtmana považuje za časově náročnou, jeho asistentky na krajském úřadě vědí, že večery v úterý a pátek má vyhrazené jenom pro sebe. „To jdu s přáteli na pivo na kurty v České Třebové, což je hospoda při tenisovém klubu. Chodíme tam s partou kamarádů. Tam mě berou pořád stejně. Není to tak, že vstoupím do místnosti a lidi na pár vteřin zmlknou a pak se zase rozpovídají," prozrazuje na sebe tělem i duší Českotřebovák, který dojíždí dennodenně do Pardubic.
Z koníčků má nejraději cestování. „Obecně mám raději chladnější počasí než teplo. V roce 2005 jsem poprvé navštívil Norsko a věděl jsem, že tam nejsem naposledy. Později jsme jeli s kamarády až na souostroví Lofoty autem klasicky pod stan. Každý rok se snažím navštívit alespoň jeden severský stát," říká vášnivý lyžař, kterého před třemi lety zachraňovali kvůli technické závadě na lanovce.
Čtyři roky hrál Podskaláka
Sice nemá rád létání, na lanovce však dvě hodiny přečkal bez větší újmy. „Už jsem zažil nácvik evakuace z lanovky, takže jsem věděl, co mě čeká. Dostal jsem trojúhelník, na který jsem si sedl, a pak začalo slaňování. Nebyl jsem ani nervózní, přišel jsem na řadu jako jeden z posledních, protože jsem seděl těsně nad sloupem. Bral jsem to jako zajímavou zkušenost," vzpomíná dnes už s úsměvem člen českotřebovského ski klubu.
V minulosti se nejraději věnoval ochotnickému divadlu. „Nejdříve jsem dělal kulisáka, později jsem nastoupil už jako herec v Jiráskově Lucerně k 90. výročí založení gymnázia ve Třebové. Bylo to divadlo studentů a absolventů. Hráli jsme spoustu představení, od klasických her typu Večer tříkrálový po hudební divadlo s představeními Noc na Karlštejně, Limonádový Joe nebo Tři mušketýři. Poslední, co jsem hrál, byl Podskalák, ve kterém jsem hrál tři nebo čtyři roky hlavní roli, kde jsem i zpíval. Dokonce i sólo, z čehož jsem byl z prvopočátku velmi nervózní. Do té doby jsem ho slyšel jenom od Karla Gotta a od Šlapeto. Pak začali chodit lidé a bylo to fajn," uzavírá Netolický.
Zdroj: 5plus2
