9. listopadu 2016
Do parlamentních voleb zbývá necelý rok. A ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová by ještě chtěla několik svých projektů protlačit vládou. Jenže teď by její plány mohla narušit výměna sociálnědemokratických ministrů, kterou chystá premiér Bohuslav Sobotka.
Premiér Sobotka plánuje výměnu některých sociálnědemokratických ministrů, spekulovalo se i o vás. Obáváte se o funkci?
Mé ministerstvo je na prvním místě v čerpání z Evropského sociálního fondu, plníme vládní prohlášení… A já jsem skončila v posledním říjnovém výzkumu popularity u STEM na třetím místě mezi sociálnědemokratickými ministry, přede mnou je premiér a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.
V souvislosti s vaším resortem se hovoří o řadě plánovaných legislativních změn. Které byste ráda stihla do konce volebního období?
Chceme, aby vláda do konce roku schválila novou Koncepci rodinné politiky. Část z opatření, která obsahuje, už je realizována a část z nich je závazkem do budoucna. Kromě toho je mojí velkou prioritou zákon o sociálním bydlení a zákon o zálohovém výživném. Chtěli bychom zvýšit přídavek na dítě a rozšířit okruh rodin, které na něj mají nárok, aby se podpora netýkala jen těch úplně nejchudších.
Myslíte si, že všechno stihnete?
Myslím, že návrhy, které se nedostanou na vládu do ledna, se již zřejmě během tohoto volebního období nestihnou. Nicméně z těch, které jsem jmenovala, je již většina za vnějším připomínkovým řízením. Výjimkou je navýšení přídavku na děti. To je velmi jednoduchá úprava, kterou je možné stihnout rychle.
Zmínila jste novou Koncepci rodinné politiky, jejímž cílem je i podpora dlouhodobě klesající porodnosti v Česku. Jakým způsobem toho chcete dosáhnout?
Už dlouhá léta jsem přesvědčena, že ženy rodí více dětí v těch zemích, kde se nemusí bát, že s dítětem ztratí možnost práce. To se potvrzuje, když se rozhlédnete po Evropě. Podle mého názoru je proto nejlepší umožnit matkám obojí – dát jim takové podmínky, aby mohly mít dítě, a zároveň si zachovat práci. Z toho vyplývá celá řada věcí, které je nutné zajistit: školky, částečné pracovní úvazky atd.
Které konkrétní kroky tedy plánujete?
V této oblasti už jsme jako vláda řadu věcí udělali: prosadili jsme návrh zákona o dětských skupinách, což jsou zjednodušené „školky" pro děti od jednoho roku, zkoušíme pilotní projekt mikrojeslí pro děti už od půl roku, rozšířili jsme místa v mateřských školách a nárok na školku už pro dvouleté děti, v rámci aktivní politiky zaměstnanosti podporujeme dělené či zkrácené úvazky. V novele zákoníku práce je navrženo, aby zaměstnavatelé museli písemně uvést provozní důvody bránící vyhovění požadavku na zkrácený úvazek či jinou flexibilní formu práce rodičů malých dětí a také aby zaměstnavatel musel držet stejné místo po celou dobu rodičovské dovolené.
Ve skandinávských zemích se osvědčilo zkrácení rodičovské dovolené na jeden nebo dva roky. Není to cesta i pro Česko?
U nás jsou rodiče velmi konzervativní. Žádné opatření na krácení mateřské a rodičovské navrhovat nebudu. Ve Sněmovně je v současnosti návrh zákona o státní sociální podpoře, který umožní čerpat rodičovský příspěvek rychleji než dosud. Čerpání celkové sumy 220 tisíc korun bude moci rodič rozložit do čtyř, tří nebo dvou let jako dosud. Nebo je bude moci nově vyčerpat jen během půl roku. To znamená, že rodičovská skončí, když bude dítěti asi rok, protože přibližně první půlrok matka čerpá mateřskou vyplácenou ze zdravotního pojištění.
Co když matka vyčerpá celou sumu během půl roku, ale do práce se nevrátí a zůstane na úřadu práce?
To by se stávat nemělo, protože zkrácené čerpání nebude moci využívat každá matka. Týká se zaměstnaných matek s vyššími příjmy, aby se předešlo tomu, že ty dlouhodobě nezaměstnané žijící třeba v sociálním vyloučení rodičovskou vyčerpají za půl roku a pak nebudou mít nic. Maximální výše rodičovského příspěvku závisí na předchozím příjmu. Zároveň zrušíme podmínku, že dítě do dvou let nesmí být v zařízení typu jeslí více než 46 hodin měsíčně. V současnosti je to tak, že když jste bohatá, můžete si zaplatit chůvu na 24 hodin denně a stále vám zůstane rodičovský příspěvek. Ale když na chůvu peníze nemáte, jste třeba samoživitelka a potřebujete pracovat, tak nemůžete, protože dítě nemůžete dát do jeslí na více než 46 hodin měsíčně. To matkám komplikuje život. Sama jsem ten problém řešila, když byly děti malé. Je to čistě ideologická věc. Někteří konzervativní politici dokola omílají, že jesle jsou socialistický vynález a původ všeho zla.
Jak dlouho jste byla s dětmi na rodičovské vy?
S první dcerou jsem byla doma dva roky, i přitom jsem však částečně pracovala v jedné neziskovce. Podobně to bylo u druhé dcery, do práce jsem šla, když jí byly necelé dva roky. Pak jsem kombinovala chůvu a jesle.
V řadě zemí musí i druhý rodič povinně strávit několik měsíců na rodičovské, jinak rodina o část státního příspěvku přijde. Neobsahuje vaše koncepce i takovýto návrh?
Ne. Mně by se to líbilo, ale v našich podmínkách to zatím není možné. Většina rodin na to není připravena stejně jako na krácení rodičovské. Před minulými parlamentními volbami vydalo sdružení žen Oranžový klub desatero návrhů a jedním bylo i povinné čerpání rodičovské druhým rodičem. Vznikl z toho skandál, kdy odpůrci vášnivě kritizovali, že chceme nahnat muže k dětem. Domnívám se, že i kdybychom takové opatření schválili, většina rodin by ho nepřijala. Proto jdeme pozvolnou cestou: matky si mohou rodičovskou výrazně zkrátit a čerpat peníze rychleji. Mohou se i vystřídat s otci. Zatím zavádíme týden poporodní otcovské dovolené. Ale na povinnou rodičovskou pro muže ještě ve společnosti nedozrál čas.
Počítáte v koncepci s prosazením tříměsíčního střídacího bonusu, tedy že by otec dostal navíc možnost jít dobrovolně na tři měsíce na „mateřskou" a dostával by osmdesát procent svého předchozího platu?
To je jedno z opatření, která se týkají budoucnosti, v tomto volebním období ho navrhovat nebudeme. Zvažujeme možnost volitelného, motivačního tříměsíčního „střídacího bonusu" do tří let věku dítěte, který by odpovídal podmínkám „mateřské" pro druhého rodiče. To dnes znamená maximálně až do výše sedmdesáti procent mzdy. Od střídání v pobírání rodičovského příspěvku, které v současnosti umožňuje zákon, často muže odrazuje ekonomická nevýhodnost. Tato varianta umožní vytvoření takových podmínek, aby byla rodina finančně zajištěná, a zároveň se udělá prostor pro zapojení otce do péče. Ideální představa je, že muž nastupuje na rodičovskou v době, kdy se žena vrací na trh práce a dítě začíná chodit do školky, takže pomůže překlenout kritickou fázi, nebo také – a o tuhle verzi vyjádřilo zájem nejvíce mužů – si ty 3 měsíce vybere například po jednom dnu v týdnu. Takže žena může pracovat na částečný úvazek nebo má čas pro sebe a muž se jeden den v týdnu zapojí do péče.
Chcete povinné zveřejňování platů mužů a žen ve velkých firmách?
Nikoli. Evropská komise to doporučuje, ale my zatím nic takového nechystáme. Z toho by se tu všichni zbláznili. V současnosti máme z evropských peněz projekt 22 procent k rovnosti, v jehož rámci školíme inspektory práce, aby věděli, jak mají platové nerovnosti při kontrole firem posuzovat. Zároveň firmám dáváme návod, jak si mohou provést genderové audity. Ženám, které se ucházejí o práci, zase dáváme návod, jak zjistit, jaký plat mají v daném kraji na dané pozici požadovat. Nyní se tedy zaměřujeme spíše na „měkká" opatření a osvětu. Účelem je firmám vysvětlit, že neodůvodněné rozdíly v platech mají zrušit.
Plánujete zrušení daňové slevy na nepracujícího manžela, respektive manželku. Z jakého důvodu?
Byla jsem velmi překvapená, když jsem zjistila, že ta sleva stále existuje. Jedná se asi o 6,8 miliardy korun ročně. Je to v podstatě sleva pro bohaté. Nevidím pro ni jediný důvod. Pokud je rodina tak bohatá, že jeden člen domácnosti nemusí pracovat, tak ať nepracuje. Ale proč by na to měl stát přispívat? Peníze, které zrušením této slevy získáme, bychom měli převést na podporu rodin s dětmi. Ta je velmi zanedbaná.
Kam tyto prostředky „převedete"?
To je věc dohody s ministerstvem financí. Těch 6,8 miliardy by bohatě stačilo na navýšení přídavků na děti o mnohem větší částku, než navrhujeme, a ještě by zbylo. Dávková podpora pro rodiny s dětmi v Česku je jen na polovině průměru EU. Podporujeme jen ty úplně nejchudší, ale spousta pracujících rodin s nízkými příjmy – úplných i neúplných – na podporu nedosáhne.
Dlouhodobě se hovoří o nutnosti sjednotit systém péče o ohrožené děti pod jedno ministerstvo. Jednáte o tom na vládě?
Změna systému ústavní péče je nutná. Snad už ve všech evropských zemích je tato agenda pod jedním resortem a je jasné, kam plynou peníze a kde je prostor k přerozdělení. Provoz dětských domovů v Česku je velmi drahý, a přitom jsou prakticky poloprázdné. Peníze přitom chybějí v preventivních a ambulantních službách. Kdyby ústavy byly pod jedním resortem, dalo by se s nimi mnohem efektivněji pracovat. Na jakoukoli změnu ovšem potřebuji součinnost kolegů z vlády i krajů, které jsou zřizovateli dětských domovů. U nich bohužel snahu moc nevidím. Ústavy jsou velcí zaměstnavatelé a já mám pocit, že kraje někdy upřednostňují pracovní místa pro dospělé před tím, co je nejlepší pro děti.
V jaké fázi jsou tedy jednání s ministry školství a zdravotnictví, pod něž ústavy také spadají? A dá se to stihnout do voleb?
Bohužel si nejsem jistá, že se to stihne. Ministerstvo školství teď dokončuje aktualizaci dat, kolik je kde dětí a kolik to stojí. Poté můžeme začít skutečně jednat. Chci zdůraznit, že se neplánuje žádné hromadné rušení ústavů ze dne na den. Ty budou potřeba vždy. Ale trendem by měla být spíše větší ambulantní pomoc odborníků, kterých pracuje v dětských domovech mnoho. Tam, kde transformaci chtějí, už dnes probíhá: využíváme k tomu evropské fondy. Řada kojeneckých ústavů už se díky tomu přetransformovala na dětská centra, která poskytují nejrůznější druhy služeb dětem i rodičům. To samé mohou dnes dělat i dětské domovy.
Ministryně Michaela Marksová (47) vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a v roce 1997 vstoupila do ČSSD. V letech 1997 až 2004 byla ředitelkou pro styk s veřejností v obecně prospěšné společnosti Gender Studies. Poté dva roky zastávala post ředitelky odboru rodinné politiky na ministerstvu práce a sociálních věcí. Mezi lety 2009 a 2010 vedla odbor rovných příležitostí na ministerstvu školství. V roce 2014 se stala ministryní práce a sociálních věcí.
Zdroj: MF Dnes
