2. prosince 2016
Zdravotním sestrám více peněz, pacientům levnější péči a sociální demokracii více energie slibuje nový ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. Bývalý šéf nemocnice v Motole už rozjel předvolební kampaň a jmenuje jedno levicové opatření za druhým. Jak od něj ostatně premiér Bohuslav Sobotka očekával. A kde na to vezme? Jednoduše z balíku, který stát vybere na daních.
Funkci ministra zdravotnictví vám nabízeli už několikrát, pokaždé jste odmítl. Proč jste ji tentokrát přijal?
Nabídku jsem dostal kolem roku 2002 nebo 2003 od Vladimíra Špidly a jednou od Standy Grosse. Tehdy jsem byl řadovým členem ČSSD, neměl jsem žádnou funkci. Teď jsem ale předsedou kraje, a navíc si myslím, že je chvíle, kdy strana stojí na pomezí. Kdybych zůstal pohodlný, pokračoval bych v Motole a pravděpodobně by to bylo bezproblémové. Ale přišla chvíle, kdy se něco muselo stát.
Dohodl jste se s premiérem, že ovlivníte i program sociální demokracie v oblasti zdravotnictví?
To dělá ústřední odborná komise, jejímž jsem členem. Tam diskutujeme, a pokud vím, tak dlouhodobý program už je schválený. Předpokládám, že to bude jen část volebního programu, a předpokládám, že se na tom jako ministr budu nějakým způsobem podílet.
Máte připravenou novinku, kterou do programu přispějete?
Ne. Zatím nic takového nemám.
Premiér mluvil o tom, že byste měl zastavit plíživou privatizaci a nárůst spoluúčasti pacientů na financování péče. Tohle jsou věci, které se skutečně dějí?
Tichý nárůst spoluúčasti vidíte všude kolem. Přijdete k nějakému lékaři, on řekne, že má plno, ale vybírá registrační poplatek. To je věc, která je skoro na hraně zákona. Podle mého názoru by se registrační poplatek vybírat neměl. Jindy se spustí mediální kampaň, že by si pacienti měli připlácet za nadstandard. Pravidelně se to týká nějakého výrobku. Vždycky se ptám, proč firma nejde za pojišťovnou a nedohodne se s ní, že ten materiál bude hrazený. Tu možnost má. Znám ty lidi od firem a někteří z nich jsou, nechci říkat úplně neschopní, ale mám pocit, že si velmi zjednodušují život. A ono se vám to takhle krásným způsobem začne nabalovat. Upřímně řečeno tohle není dobrá cesta.
Nadstandardy jsou od rozhodnutí Ústavního soudu skoro sprosté slovo. Ale čím dál častěji se setkáváme s tím, že ředitelé pojišťoven by rádi nabízeli komerční připojištění. Co si o tom myslíte?
Kolik je zaměstnanců? Asi čtyři miliony lidí, z jejichž mezd se odvádí zdravotní pojištění. Pak máme šest milionů státních pojištěnců. Medián hrubé mzdy je 23 047 korun ke konci třetího kvartálu. To znamená, že čistá mzda bude kolem 21 tisíc. Ze čtyř milionů zaměstnanců berou dva miliony méně než 21 tisíc čistého. Když si k tomu připočtete všechny státní pojištěnce, kam patří důchodci, děti, ženy na mateřské, nezaměstnaní a pár dalších skupin, tak u těch všech můžete předpokládat, že mají příjem nižší než 20 tisíc korun měsíčně. Takže tu máme osm milionů lidí z 10,5milionové populace, jejichž příjmy jsou nižší než 20 tisíc korun měsíčně. Teď mi řekněte, kde je prostor pro komerční připojištění nebo pro nadstandardy. Problém téhle země jsou nízké mzdy. Když si to vezmete z téhle logiky, tak nemůžu souhlasit s nadstandardy. Až budou v zemi čtyřnásobné platy při podobných životních nákladech, tak se o tom klidně pojďme bavit.
Máte návod, jak donutit firmy, aby zvýšily zaměstnancům mzdy?
Nejsem ministrem průmyslu a obchodu. Jsem ministrem zdravotnictví, ale jsem ekonom. Problém dnes je, že zboží prodáváme levně. Tuším, že 83 procent objemu našeho exportu jde do západní Evropy za nízké ceny a oni ty samé produkty potom draze prodají. Z toho vede cesta: daleko aktivnější využívání zahraničního obchodu, hledání nových trhů, nebýt jenom součástí subdodavatelských řetězců, ale pokud možno být koncovým dodavatelem.
Téměř přesně před rokem jste HN dával rozhovor, kde jste mluvil o tom, že moderní léčba závažných chorob je velmi drahá a že ji nejsme schopni zaplatit. A že podle vás by bylo potřeba uříznout spodek péče a přidat peníze nahoře. Ani tohle by nebyla cesta? Že bychom si začali víc připlácet třeba na léky proti kašli?
Jsou dvě možnosti řešení. První je, že si peníze vezmete od lidí. Předpokládám, že hnutí ANO má tenhle program. Chce zvyšovat spoluúčast pacientů a chce znovu zavést hospitalizační poplatky a podobně. Pak existuje druhá cesta, která říká, musíme to vzít z daní. Buď peníze ze státního rozpočtu, z daní vybraných od lidí, půjdou do zdravotnictví, nebo půjdou na dotace podnikům. Je to legitimní politická otázka, na kterou se dá odpovědět, ano, připlaťte si, vážení pacienti. Anebo je druhý politický směr, kterým jde ČSSD, a ten říká: Ne, bude platit stát. Je na voličích, ať si vyberou. V sociální demokracii říkáme, že cestou je zvyšování plateb za státní pojištěnce. Myslíme si, že je možná lepší dávat peníze do zdraví než do dotací na pěstování nebo výrobu něčeho.
Ministr Němeček nám ale v rozhovoru říkal, že chce zahájit debatu, jak do zdravotnictví přivést víc soukromých peněz od pacientů. Není právě tento ideologický rozpor důvodem toho, proč jste teď místo něj ministrem vy?
To si nemyslím, ale já to vidím víc ekonomicky, víc přes čísla. A čísla dnes nejsou moc nadějná právě kvůli tomu, že na platy jde strašně malý podíl HDP. Nízké platy v Česku začínají být problém a narážíme evidentně na to, že v některých oborech ekonomiky, a zdravotnictví je určitě jedním z nich, jdou dnes náklady exponenciálně nahoru. Podle mě prostě není prostor brát peníze od lidí. A kolik firem platí daně v České republice? Jakou máme míru zdanění dividend? Tohle jsou peníze, o které se nyní asi povede politický spor. My v ČSSD říkáme, tohle jsou peníze, které se musí vzít a nalít do sektorů jako zdravotnictví a školství.
Je to však dlouhodobě udržitelný model s ohledem na rostoucí počet důchodců, jejichž péče je nákladnější?
Teď jste si odpověděla. Bude model udržitelný ve chvíli, kdy důchodci z peněz, které nemají, budou za péči ještě připlácet?
Ptám se z pohledu státu.
Dnes je jediný silný hráč – stát. Nikdo jiný peníze nemá. Nebo máte druhou možnost: dramaticky zvednout procento zdravotního pojištění, ale jako ekonom vím, že to zvýší nezaměstnanost, což rozhodně není cíl sociální demokracie. Když si vybíráte mezi tím, aby lidé platili peníze, které nemají, nebo aby se jim zvedly daně a tím se zvyšovala nezaměstnanost, nebo aby to platil stát, pak ČSSD volí třetí možnost.
Kde vezme ČSSD peníze, aby vám stačily i za 20 let, kdy bude podíl důchodců vyšší?
Trendy se nyní trochu mění. Byť to vypadalo, že budeme populačně slábnout, zatím to tak nevypadá. A kupodivu se to vyrovnává. Vždy tvrdím, že je výhoda, že můžeme zvyšovat platby za státní pojištěnce. To by mělo přinášet dost peněz na to, aby byl systém ufinancovatelný. Stát z daní, které vybere, dá více zdravotnictví, protože to je důležitější než třeba některé podniky.
Pan premiér před časem a nyní i vy zmiňujete sektorovou daň.
Síťová odvětní jsou provázaná, nejsou typem odvětví, v němž se firmy seberou a odejdou ze země, protože jim vezmete daňovou výhodu. Na druhou stranu vezměte si, co dnes mizí za hranice na dividendách. Samozřejmě se proti tomu musí zvednout odpor, ale z mého pohledu je to přesně ten typ přílivu peněz, který by měl nastat.
Jak toho chcete dosáhnout?
Daňovými sazbami. Banky budou tvrdit, že to promítnou do plateb klientům. Ale konkurenční tlak existuje a stát má možnost konkureční tlak mezi bankami zvýšit. A vodárny si vodovody odnesou? Naopak je zajímavé, že se tu těší všem výhodám, ale vodu zdražují.
Ve chvíli, kdy už bylo jasné, že budete jmenován ministrem, jste mluvil o tom, že je potřeba, aby skutečně všichni měli stejnou péči a aby byla pro všechny stejně dostupná. Teď to tak není?
Ne, spíš se říká, že to tak není. Je otázka, jestli to tak je. Mělo by to tak být. To je jedna z věcí, na které se musíme podívat. Fungují nám stejně všechna onkologická centra v zemi? Mají podobné výstupy? Jestliže nemají, proč? Stejným způsobem se chci podívat, proč má Motol nyní na kontě skoro jednu miliardu korun a jsou jiné velké ústředně řízené nemocnice, které mají poměrně značný objem závazků po splatnosti. Přitom by to mělo být stejné. Ve zdravotnictví je potřeba podívat se také na ekonomickou rovnováhu a zda je kvalita péče všude skutečně stejná. Má žena je z Varnsdorfu, Šluknovský výběžek. Po šesté hodině večer je nadlidský úkol sehnat tam lékaře, pohotovost, nedej bože zubaře. Na rozdíl od Prahy, kde sednete na metro a vždy někam dojedete. Vždycky říkám, že v pohraničí musí být lidé otužilejší.
Zmínil jste, že se říká, že péče není všude stejná. Nepřispěl jste k tomu i vy svými výroky o kuliších a prominentních pacientech?
Z praxe v nemocnici mohu říci, že se nerozlišuje, jestli jste docent, nebo zedník. Za to ručím a za tím si stojím. Ale je spousta lidí, kteří vám zavolají a mají krásný pocit, že to udělali. Ono to někdy působí jako placebo efekt.
Naznačíte, jak chcete přivést do praxe sestry, kterých je nedostatek?
V ambulantních provozech úbytek sester je, ale není nijak dramatický. Dramaticky nám mizí sestry ze směnných provozů. Tam je opravdu problém a je to pochopitelné. V tuto chvíli je jediná šance povolání finančně zatraktivnit, aby pro sestry bylo zajímavé i přes nevýhody směnných provozů. Od roku 2010 platy lékařů vzrostly, tuším, o 40 procent a jejich počty vzrostly asi o čtyři tisíce. Platy sester vzrostly pouze o 12 procent a jejich počty klesly. Souvislost tam zjevně je. Takže je to o penězích. Příliv zahraničních sester je problematický. Je rozdíl, pokud někomu řeknete čtyři miligramy, nebo čtrnáct miligramů. Pak může nastat fatální problém. Znalost češtiny je prostě důležitá.
Víte už, kolik náměstků ministra propustíte?
S kolegou Chvojkou jsme první ministři, kteří přichází do systému, jemuž již vládne státní tajemník a vláda. Nepřijde mi nejšťastnější, že na ministerstvu je devět náměstků zhruba na 420 zaměstnanců. V Motole jsem měl šest náměstků na 5800 zaměstnanců. Přijde mi to jako nepoměr. Ministerstvo bude tlačit na větší efektivitu zaměstnanců a mělo by začít samo u sebe.
Hrubým odhadem a poměřením s Motolem si tedy necháte tak dva náměstky?
Spíše jde o kompetence: musí tu být lékař, ekonomický náměstek, někdo pro pojišťovny, právník, protože legislativa je klíčová, a ze zákona je povinný hlavní hygienik. Pak jsou dva političtí náměstci, kteří skončí s funkčním obdobím ministra. Když tu bude pět náměstků, je to snad věc obvyklá. Ale nerozhodnu to já, to je věc, kterou rozhodne státní tajemník na ministerstvu a superúředník a potažmo vláda.
Co musí ČSSD udělat, aby volby za rok dopadly lépe, než jak nyní spousta vašich kolegů ve straně předpokládá?
Chce to energii. Nejhorší je poraženecká nálada. Myslím, že to není tak prohrané, jak se to někdy v médiích jeví.
Ale poraženeckou náladu dost členů ČSSD má.
Musí sami sebe přesvědčit, že ne. Často se stane, že věci vypadají černě, ale černě nedopadnou. Poslední vystoupení pana premiéra a předsedy strany mě docela naplňuje optimismem, protože v sobě našel energii a předpokládám, že jí bude schopen nakazit všechny ostatní.
Kromě energie vidíte i jinou možnost, jak vrátit ČSSD popularitu?
Musíme zdůrazňovat svá témata. Typicky zdravotnictví. Je tu osm milionů lidí, pro které je dokonce noční můrou představa, že budou muset platit a že přijdou k doktorovi a péče bude limitovaná tím, že nemají peníze. To je typické sociálnědemokratické téma.
Zdroj: Hospodářské noviny
