20. února 2017
"Máme extrémní toleranci vůči chlastu," říká ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík v rozhovoru pro Lidové noviny. Proto usiluje o změnu celospolečenského postoje ke konzumaci alkoholu. Nedostatek lékařů v regionech i dlouhé čekací doby u zákroků chtějí ve svém volebním programu řešit sociální demokraté, ministr a šéf pražské ČSSD však zatím sám neví, zda by chtěl v ministerském křesle zůstat.
Neuspěl jste s nápadem, že by se část spotřební daně z alkoholu a tabáku dala na nemocnice…
To jste vzal kde, že jsem neuspěl?
Vy jste změnil zákon o rozpočtovém určení daní?
Ne, my připravujeme koncepční materiál do vlády, který předložím. Když se v letech 1991–92 kalkulovalo zdravotní pojištění, byly tam mzdy, léky, odpisy zdravotnické techniky, zdravotnické prostředky. Ale nebyly tam stavební odpisy. Až do roku 2003 stát vlastnil všechny nemocnice v zemi, a tak je logické, že tohleměl hradit státní rozpočet. A pak se na to zapomnělo. Výsledek je, že máme jedny ze stavebně nejzanedbanějších areálů nemocnic. A tohle opatření bymělo zjednat nápravu. Potřebujeme část z daně za nezdravý životní styl (alkohol a tabák) převést někam, kde by sloužila k tomu, k čemu byla původně určena.
A neměly by tyto peníze jít též na boj s těmito závislostmi? Alkohol a tabák nás stojí víc, než vybereme na spotřební dani.
Tak z toho uloupněme další procento. S tím problém nemám.
Nejste proti tomu, aby se část výnosu spotřební daně přesunula?
Říkám, jen houšť a větší kapky, prevence rozhodně smysl má.
Prodělal jste zkušenost s protikuřáckým zákonem v Senátu. Myslíte, že má šanci boj proti sociálně velmi dobře ukotveným závislostem?
Tohle je tak strašné zlo! Myslím, že problémem české společnosti je extrémní míra tolerance vůči těmhle věcem. V Senátu jsem použil rustikální výraz, že máme „extrémní míru tolerance vůči chlastu". Nezapomenutelný pro mne je jeden rozhlasový moderátor, který říká: Tak co, zachlastáme? Místo aby naše celebrity bojovaly proti pití, naopak se ukazují, jak se sejdou v baru a dají si skleničku.
A není horší Hrad? Lidé to vnímají výrazněji než moderátory.
Na pana prezidenta jsem v tomto směru již mnohokrát apeloval. Vezměme to obecně, tolerance je v Česku extrémně vysoká. A je to špatně. Jdeme vždycky ode zdi ke zdi. Před revolucí se tu vše regulovalo, po revoluci se řeklo, nic se nereguluje, demokracie je bezbřehá. Lidi mají pocit, že je jim vše dovoleno… Ale není, protože se pohybují v nějakých společenských dimenzích. Metanolová aféra jenom ukázala, kde všude, pro mne až překvapivě, je normální přes den pít tvrdý alkohol.
Nemají na tom podíl částečně i lékaři? Adiktologové jsou zoufalí z toho, jak někteří lékaři razí, že existuje zdravá dávka alkoholu.
Máte pravdu, lékaři jsou svým způsobem celebrity, takže by měli jít příkladem. Nechci tvrdit, že by se měl alkohol zakázat, provází lidstvo dějinami. Z mého pohledu ten, kdo pije během dne, je divný. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale během dne, když jste v práci, je normální nepít. Je normální nepřivádět se do bezvědomí jakoukoli látkou. Notabene alkoholem.
Bude téma alkoholismu jedním z těch, která byste chtěl za ČSSD držet?
Tohle není politické téma, ale celonárodní. Není pravicové, levicové nebo středové. To se týká všech lidí.
Nepamatuji si ale, že by některý ministr zdravotnictví takto nahlas a přímo o problému s alkoholem hovořil…
Leoš Heger se takto svého času vymezoval. Myslím si ale, že je to povinnost každého ministra zdravotnictví. Ministr má být propagátorem zdravého životního stylu.
Minulou sobotu jednalo vedení ČSSD o programu. Jaké „pecky" jste si připravili ve zdravotnictví?
Zrovna zdravotnictví budeme ještě předělávat. Určitě se chceme věnovat nedostatku lékařů v regionech –máme velmi nerovnoměrně rozložené lékaře. Chceme též redukovat neskutečně dlouhé čekací doby, které se někde – předpisy nepředpisy – objevují. A pak si tam chci dát ještě jedno překvapení, ale to bude až na sjezdu.
Trvá vaše mantra nezvyšovat spoluúčast?
To není mantra, to je legitimní politická otázka, kde peníze vzít. Buď spoluúčastí pacientů – a já tvrdím, že dneska lidi peníze nemají –, nebo od státu. Opakuji, je to legitimní politická otázka – jedno řešení má levice, jedno pravice –, a je třeba se k ní postavit. Nejdeomantru, já trvámna tom, že peníze do zdravotnictví určitě přijít musejí a ta otázka zní jen odkud.
Lidé ročně utratí šest miliard za potravinové doplňky. Nešlo by tyto peníze spotřebovat smysluplněji?
Já říkám: jací lidé, kdo těch šest miliard utrácí? Je to ta skupina obyvatel, která další zdroje nemá? Já si myslím, že tahle skupina sem nepatří.
Já bych se s vámi hádal.
Já ty zkušenosti mám taky, vím, jak probíhají provozy v lékárně. Ale musíme mluvitomnožině deset a půl milionu obyvatel. Čtyřicet procent domácností nezaplatí jednorázový výdaj ve výši pět tisíc korun.
Nicméně skryté poplatky se v systému objevují, třeba gynekologové v Praze vybírají peníze. Váš předchůdce radil, že když to někdo zjistí, ať to nahlásí zdravotní pojišťovně…
Copak zdravotní pojišťovně, tohle má hlavně kontrolovat příslušný krajský úřad, v Praze magistrát. To je jejich kompetence, my jako ministerstvo můžeme kontrolovat, jakým způsobem dodržují vyhlášku, jakým způsobem platí (pojišťovny) za zdravotní péči. Tohle je přesně otázka registrujícího krajského úřadu. Nechci se tvářit, že jsem o tom neslyšel, že lékaři vybírají. My jako ministerstvo říkáme: nemusíte platit. Opravdu nemusíte, milí pacienti, tyhle poplatky jsou podle našeho názoru vybírány v rozporu se zákonem.
Stěžovat si není problém tady v Praze, ale na malém městě je to jiné. Ti lékaři přece vybírají, protože jejich specializace je nedostatková.
Tomu zcela rozumím, tohle je jedna z věcí, do které se musíme opřít. Tvůrcem sítě je historicky pojišťovna a dnes vidíme výsledky: v okolí velkých nemocnic ve velkých městech máme přecpáno ambulantními specialisty, a v regionech nejsou. Jakým způsobem, krucinál, pojišťovna tu síť tvoří? Já tu bohužel mám vymezenou krátkou dobu, ale přemýšlím, jakýmzpůsobem to zdůraznit v úhradové vyhlášce. Proč pojišťovny povolují tak hustou síť ve velkých městech a proč se nesnaží smluvní politikou posilovat venkov?
Řekl jste, že loď zdravotnictví pluje západním směrem, že peníze jsou a nemůžeme je vybírat od lidí. Máme dohánět vyspělé země v podílu výdajů do zdravotnictví na HDP?
Podle mě jsou disponibilní zdroje dnes spíš u státu než u lidí. Nejde vůbec o podíl na HDP, jde o to, jak efektivně jsou peníze využity. Spojené státy s jejich 14 procenty HDP vydávanými na zdravotnictví nemohou být vzorem. VBritánii systém též moc nefunguje a mají daleko vyšší procento. Systém, který tu máme, je rakouskoněmecký. Z toho důvodu se musíme srovnávat s Rakouskem a Německem. A to běžně české zdravotnictví dělá, a protože je nejchudší, musí být nejefektivnější.
A zdroje vidíte jen u státu?
Zdroj u lidí bude dobrý v té chvíli, až bude podíl platů alespoň odpovídat podílu platů na HDPvNěmecku a Rakousku. A to v současnosti neodpovídá.
Ale lidé u nás mohou být po desítky let chudší než v těchto zemích.
Stačí, aby to byl podíl na HDP, platy tvoří v Německu daleko větší podíl na HDP. Jde o to, jaký podíl HDP proteče přes ty platy, abyste z toho teoreticky mohl brát na zdravotnictví. Až budeme mít čtyřnásobné platy, pak se o tom pojďme bavit.
Chcete být ve volbách i nositelem programu zdravotnictví, jinými slovy, že byste kandidoval jako jeden z lídrů sociální demokracie?
To je velmi šikovně položená otázka, ale otázka pražského lídra ještě vyřešena není. Na toto mě nechytíte. (smích)
Chtěl byste po volbách zůstat ministrem zdravotnictví?
Toto je otázka, na kterou teď neumím odpovědět tak, abych si za takovou odpovědí mohl stát. Pro mě je dost velkým překvapením, jak málo času trávím v této pracovně. Je to neustálý kolotoč mezi sněmovnou, Senátem, vládou a ministerstvem.
Blíží se sjezd ČSSD. Jaké jsou vaše ambice ve straně?
Nebudu ani delegátem sjezdu, zbytečně bych zabíral místo. Ministři jedou na sjezd automaticky. Jsem ministrem zdravotnictví a šéfem pražské sociální demokracie, takže si myslím, že jsem tak akorát na svých možnostech.
Co od sjezdu očekáváte?
Loňské krajské a senátní volby se sociálním demokratům nepovedly. Trend předvolebních preferencí je sestupný. Pohledem na krajské nominace to však nevypadá, že by straníci volali po větších změnách. Chybí ČSSD kritičtější sebereflexe? Vždyť na místopředsedy kandidují Petr Dolínek a Jan Birke, to není málo nové krve. (smích) Mě se moc na vrcholovou politiku ČSSD neptejte. Nepomýšlím nyní na vedení strany, nemám takové myšlenky.
Jste ale ministrem za ČSSD a jejím zkušeným a vysoce postaveným funkcionářem, proto se ptáme.
Je pravda, že v ČSSD jsem od roku 1990. Z vlády jsem co do stranické legitimace ČSSD služebně asi nejstarší, zažil jsem ve straně všechno. Na začátku 90. let jsme byli označováni za stranu velkých měst. Tehdy nás dokonce i v Lidových novinách označili za Stranu slušných lidí.
Kam by ČSSD měla směřovat?
Na to se obtížně odpovídá. Bohuslav Sobotka měl donedávna představu, že z ČSSD vybuduje moderní, progresivistickou stranu. Značná část členské základny, dokonce i té voličské, to tak nevnímala. Takže si myslím, že otočka ke konzervativnějšímu směru a našim tradičním voličům je správná.
Jaká témata by strana měla prosazovat, aby uspěla?
Musíme oslovit tradiční základnu – to jsou zaměstnanci. Těch tu jsou zhruba čtyři miliony. Nejméně tři miliony z nich nás musejí zajímat. Od těch, co berou minimum, po ty, co berou 75 procent průměru. Druhou skupinou jsou senioři. Přechod do důchodu je takový finanční zlom, který je až děsivý. Sociální demokracie, která by toto neříkala, by byla šílená.
Váš předchůdce Svatopluk Němeček byl v neustálém střetu s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem. Tyto spory s vaším příchodem spíše utichly. Jaký máte vztah s ministrem financí?
S Andrejem Babišem jsem tváří v tvář hovořil asi dvakrát v životě. Neznáme se. Je to ale možná otázka lidské chemie. Máme vystudovanou stejnou školu, máme podobné životní zkušenosti byznysového charakteru. Sváťa Němeček byl doktor, asi tam ta chemie chyběla. Na jednání, jaké člověk zažívá s Andrejem Babišem, jsem zvyklý. Když nám jde o věc, názory se mohou potkat ve výsledku.
ČSSD ostře a dlouhodobě kritizuje hnutí ANO. Je to vzhledem k volebním výsledkům z podzimu a preferencím dobrá taktika?
Prý se nemá nikdy říkat „bez komentáře", tentokrát bych to ale použil. Nesnažte se ze mě něco vyrazit, sorry jako. (smích) Mluvit by měl každý s každým. Ono tomu tak ale ve skutečnosti často i je. Na veřejnosti se často tváří jako nesmiřitelní rivalové, v parlamentu se ale spolu baví.
Zdroj: Lidové noviny
