23. ledna 2017
Novým ministrem zdravotnictví se stal v listopadu minulého roku JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA. Šéf nemocnice Motol, největší v zemi, kývl na nabídku s podmínkou, že po ministerském angažmá se bude moci vrátit do ředitelského křesla, do kterého usedl už v roce 2000.
Jak dlouho jste se rozhodoval přijmout funkci ministra? Přece jenom jedenáct měsíců do konce volebního období není zas tak dlouhá doba, aby se daly dělat nějaké větší kroky, a situace v resortu je napjatá.
Času na rozhodování jsem moc neměl, ale v životě přijde chvíle, kdy je potřeba jít s vlastní kůží na trh proto, že jste dostal příležitost měnit a ovlivňovat věci, o kterých víte, že to opravdu potřebují. Pak není vhodná chvíle řešit dopady na rodinu, kariéru, dosud rozdělanou práci. Pak je potřeba jednat a výzvu přijmout. Jak správně říkáte, jedenáct měsíců do konce volebního období není zase tak dlouhá doba, ovšem myslím, že i za tento čas se dá řada věcí, které by českému zdravotnictví prospěly, stihnout. Už nyní otevíráme ministerstvo pacientům, pracujeme na ukotvení pacientských organizací do zákona tak, aby měly vždy svůj platný hlas při rozhodování. Trvám na pravidelné valorizaci plateb za státní pojištěnce, hodlám prosadit univerzitní nemocnice, které znamenají páteřní síť zaručené, kvalitní, dostupné a neprivatizovatelné péče pro pacienty, rád se podívám na zoubek věcem, o kterých systém rád tvrdí, že něco nejde, například na využití přebytků na účtech zdravotních pojišťoven a tak dále.
Co vidíte jako největší problémy českého zdravotnictví?
Už jsem to zmínil. V českém zdravotnictví se často mluví o podfi nancovanosti, ale na druhé straně je zde řada relativně velkých prostředků v přebytcích, které jsou kdesi „zaparkované“ a visí zde otázka jejich využití. Tedy zda mají někde jen tak ležet, nebo být využity ve prospěch zdravotnictví. Dalším problémem českého zdravotnictví je nedostatek lékařů, kteří mnohdy odcházejí do zahraničí za lepšími zítřky, ale také sester, které raději než ve zdravotnictví pracují v jiných oblastech, kde mají často lepší platy za podstatně méně odpovědnou a stresující práci. Pevně věřím, že aspoň v tomto se mi podaří něco udělat. Věřím, že dotáhnu do konce zděděný zákon 95 o postgraduálním vzdělávání lékařů, který omezí odchody mladých lékařů za rychlejším získáváním atestací do ciziny; samozřejmě pokud ho schválí sněmovna. Mohu také přidat sestrám ve směnném provozu. Zvýšení příplatku za směny nemocničním sestrám až na 2000 korun je podle mě jednou z cest, jak rychle říci, že vím o jejich problému, že dosud nemocnice připlácely sestrám měsíčně za směny částku od 400 do 1000 korun, a to je opravdu málo. To ale nestačí, je potřeba vrátit povolání zaslouženou celospolečenskou prestiž.
V úvodních vystoupeních jste mluvil o tom, že chcete mít ministerstvo pacientů. Kolegové to na různých fórech komentovali, že budete další v řadě ministrů, kteří se budou snažit zalíbit voličům na úkor zdravotníků. Co jim odpovíte?
Zatímco někteří komentují, já jsem šel mezi pacienty a sám s nimi veřejně diskutoval na jednom z pravidelných setkání, která již pečlivě organizuje paní náměstkyně Lenka Teska Arnoštová. Pacienti už u nás mají přímo zástupce na ministerstvu, jsou to sami členové pacientských organizací, kteří pracují pod odborem a záštitou paní náměstkyně Arnoštové na zakotvení pacientských organizací do českého práva v souladu s právem Evropské unie. Jde o to, abychom dali lidem, pro které tu zdravotnictví je, pevný řád, podle kterého se mohou podílet na rozhodování o změnách a normách ve zdravotnictví. Podle mne je velmi důležité, aby se o právech a potřebách pacientů hovořilo mnohem více. Jejich hlas je nejsilnější, ale zatím jako by byl nejméně slyšet. Zdravotnictví má přece primárně fungovat ve prospěch pacientů a veřejného zdraví.
Podle našeho názoru je české zdravotnictví podfinancované. Samozřejmě že stejně jako v jiných resortech lze i ve zdravotnictví najít rezervy. Některé možná rychle (peníze na účtech pojišťoven), ale k většině dalších je potřeba delší čas a složitější příprava a potřeba politické podpory. Jediným rychlým řešením je navýšení platby za státní pojištěnce. S tím souvisí otázka, kterou mi kolegové často kladou a na kterou neumím odpovědět. Jste dlouholetým úspěšným ředitelem největší fakultní nemocnice. Podle průzkumů může příští vládu sestavovat ministr financí Andrej Babiš, který není nakloněn navyšování financí do resortu. Nebojíte se rizika, že si znepřátelíte příštího možného předsedu vlády a že se nebudete mít kam vrátit? Jak daleko půjdete v navyšování plateb za státní pojištěnce?
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Ne, nemohu přece pracovat s tím, že budu uvažovat, jestli tím někoho nenaštvu. Většinou to bývá ukazatelem úspěchu. Když někoho naštvete, bývá to protistrana, a její reakce říká, že to děláte asi dobře. Nezapomínejme, že zdravotnictví je veřejná služba, což si žádá investice, které se ovšem nevracejí v podobě peněz, ale odrážejí se ve zvyšování kvality péče o zdraví občanů. Zvyšování plateb za státní pojištěnce je nutné a budu se snažit, aby se tyto platby každý rok pravidelně a ze zákona valorizovaly. Není to navyšování financí do resortu zdravotnictví, ale investice do budoucnosti nás všech. Každý se může velmi rychle stát pacientem.
Znepokojují vás informace o špatné personální situaci v resortu? Chápu, že vaše zkušenosti z fakultní nemocnice jsou jiné než informace, které získáváme od kolegů z okresních nemocnic. Navíc je potvrzuje i průzkum doc. Duška z ÚZIS. Na mnoha místech je stav víc než znepokojující. A to jak u sester, tak u lékařů. Jak situaci budete řešit?
Jak jsem již řekl, v současné době řešíme v rámci legislativy zákony č. 95 a 96, tedy jak lékaře, tak sestry a další zdravotnický personál. Potřeba je ale také systematicky podporovat prestiž tohoto povolání s respektem k jeho důležitosti pro veřejnost. Zlepšit finanční ohodnocení, ale stejně tak věnovat pozornost pracovním a sociálním podmínkám. Snížit administrativu, která je mnohdy přebujelá. Práce zdravotníků je velmi náročná, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Mou snahou bude celkové zlepšení pracovních podmínek, ale i omezení problémů při vzdělávání lékařů, kdy je systém, kvůli své komplikovanosti, mnohdy žene za rychlejším získáním atestace do zahraničí, kde pak již často zůstanou. O tom už jsme hovořili. Zároveň pracuji na tom, aby fakulty v rámci univerzitních nemocnic mohly přijímat významně vyšší počet mediků.
Parlament právě projednává zákon o vzdělávání lékařů. Podle názoru mnoha lidí (z komory, mladých lékařů i dalších) novela nezastaví odchody mladých lékařek a lékařů do ciziny. Situaci může spíše zhoršit. Hrozí riziko, že nebude politická ochota zákon znovu novelizovat. Navíc je předkládaná norma plná chyb už z ministerstva a po přijatých pozměňovacích návrzích ze sněmovny i rozporů. Vůbec neodpovídá dohodě, kterou učinily po dvou letech jednání ministerstvo, komora a univerzity. Senát ji teď vrátil zpět do sněmovny. Nebylo by skutečně lepší nechat novelu spadnout pod stůl a rychle připravit novou podle původní dohody?
Tento zákon či komplexní pozměňovací návrh, abych byl přesný, který jsem již několikrát zmínil, se řeší už dlouhou dobu. Po svém předchůdci jsem ho převzal v době, kdy o něm rozhodoval Senát. Nebylo tedy možné do něj již příliš zasahovat. Považuji jej nicméně za kompromis a jsem v tomto ve shodě s odbornými společnostmi a lékařskými fakultami. Toto je pro mne velmi důležité. Česká lékařská komora návrh sice kritizuje, ale to je takový její folklor. Možná bych byl naopak znepokojen, kdyby tento návrh ČLK přijala s otevřenou náručí. Určitě musíme vést dialog, abychom našli širokou shodu. Jak jsem ale řekl, podobu, kterou schválili poslanci, považuji za kompromis.
Díky videu, které uteklo z vaší nemocnice, jste spojován s pojmem „kulich“. Pacienti, kteří hledají výhody v systému pomocí známostí a peněz, byli a budou vždycky. Nemyslíte, že by situaci vyřešil systém komerčního připojištění? Mám pocit, že se sociální demokracie takové změně brání.
Ale je to regulérní politická otázka. Já jsem proti jakékoli formě nadstandardů, minimálně do doby, kdy bude česká průměrná mzda čtyřnásobně vyšší. Vysvětlím: Pro mě je přednostní, aby doplňování peněz do zdravotnictví zajišťoval stát. Otázka pak zní, kde na to stát vezme, a protiotázka, kde na to vezmou lidé. To je dnešní klíčový problém – doplácíme na nízké mzdy. Spočítejme si to. Máme čtyři miliony zaměstnanců, medián hrubé mzdy je 23 tisíc. Dva miliony lidí tedy berou méně než 20 tisíc čistého. K tomu máme šest milionů státních pojištěnců, tedy dětí, důchodců, matek na mateřské a dalších. Statistiky říkají, že zhruba 40 procent domácností není schopno pokrýt jednorázový výdaj ve výši pěti tisíc korun. Pravice bude argumentovat, že se lidé mají starat o své zdraví a mít spoluúčast. Levicový názor je, že stát garantuje zdravotní péči, a když se dostanete do zdravotního problému, tak už spoluúčast nic neřeší, protože jste v moci lékařů, kteří pro vás v českém zdravotnictví dělají to nejlepší, co můžou. Jsem pro to, aby to tak zůstalo a péče nebyla rozdělena na tu pro bohaté a pro chudé.
V rozhovoru po jmenování jste říkal, že chcete omezit lobbistické skupiny. Jak jste to myslel?
To je tak. České zdravotnictví nemá nějakou nezávislou instituci, a to včetně nezávislosti na státu, třeba jako je Úřad na ochranu hospodářské soutěže, která by byla schopna říct těm či oněm poskytovatelům zdravotních služeb, že mají peněz dost anebo naopak málo. A podle toho by se pak postupovalo dál. Žádná taková renomovaná instituce tady ale není, a tak si občas vyslechneme, jak vystoupí tu zubaři, tu lékárníci, jak mají málo peněz. Ale není nikdo, kdo by řekl jasně, že to tak je či nikoliv. A toho potom využívají nejrůznější lobbisté za tu či onu skupinu či konkrétní zájem, a často, formou nátlaku a strašení veřejnosti, prosazují své zisky a prospěch. Myslím, že po letech ředitelování v Motole takovým praktikám do značné míry vidím do karet a že to se mnou nebudou mít tak jednoduché.
A teď jedna otázka osobní. Jaké máte koníčky? Jak relaxujete?
Jak relaxuji? Nejraději při sportovním létání, kde se skvěle uvolním a užívám si ten nadhled a dávku adrenalinu, která s tímto koníčkem souvisí. V zimě také rád lyžuji a samozřejmě rád trávím čas se svou rodinou a blízkými.
Zdroj: TEMPUS Medicorum
