26. listopadu 2012
Rozhovor předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky pro deník Právo, 24.11.2012.
Pane předsedo ČSSD, ve středu jste vydal prohlášení, kde jste reagoval na slova prezidentského kandidáta Tomia Okamury, který chválil komuny a komunismus. Vy jste ho naopak ostře odsoudil. Jak to jde dohromady s tím, že vaše strana uzavřela devět krajských koalic s KSČM?
Především – komunismus skončil na konci dvacátého století ve slepé uličce. Ukázalo se, že budoucnost levice je jinde. Na konci osmdesátých let lidé nejen v ČR, ale i v dalších zemích masově komunistický režim odmítli a rozhodli se pro podporu demokracie. Dnes je jiná situace než v roce 1992, pravice tehdy komunistickou stranu nezakázala, a ta je dnes součástí politického systému, ve volbách dostává podporu voličů. Co se týče krajských koalic, tam chceme prosazovat program soc. dem., hledáme programově blízké partnery. Ve většině krajů se snažíme respektovat volební výsledek, a byť se mi to nemusí líbit, tak komunisté skončili na druhém, v některých krajích dokonce na prvním místě.
KSČM se tedy podle vás nerovná komunismus? Proti čemu jste tedy vlastně v tom vyjádření brojil?
Pan Okamura se vyjádřil v tom smyslu, že komunismus je nejdemokratičtějším systémem v historii. Ale ve všech zemích, kde se kdy komunisté chopili moci, to vždy skončilo totalitou, potlačováním lidských práv. U nás se ještě můžeme zeptat vězněných sociálních demokratů, vězněných komunistů nebo vězněných národních socialistů, jaké demokratické principy komunisté rozvíjeli v padesátých letech. Koneckonců na Sibiři ještě existují zbytky gulagů, ve kterých se tyto principy také projevovaly. Debata o dvacátém století se nemůže zjednodušovat na to, že původní komunistické ideály jsou v zásadě pozitivní. Praxe, kterou jsme zažívali během celého dvacátého století, vždy vedla k tomu, že to skončilo diktaturou.
Neprotiřečíte si teď trochu? Mluvíte o zločinech komunismu, a přitom vesele spolupracujete s KSČM. Stranu, která má v názvu slovo „komunistická“ a je pokračovatelkou předlistopadové KSČ, jste přizvali k moci.
My jsme nebyli první, kdo komunisty přizvali k moci. Komunisté zvolili Václava Klause prezidentem České republiky – a já jsem si v té době žádných stávek či demonstrací před Pražským hradem nevšiml. První výrazný krok k legitimizaci komunistické strany byl, když si Václav Klaus pozval pana Grebeníčka do Lán, existuje památná fotografie balkónu na lánském zámku. KSČM se podílela na vedení krajů už po minulých krajských volbách před čtyřmi lety, a v těchto krajích jsem nezaznamenal žádné náznaky, že by docházelo k prosazování komunistických myšlenek. ČR je členem EU a NATO – a sociální demokracie je garantem toho, že to tak zůstane i do budoucna.
Říkáte, že komunisté zvolili Václava Klause prezidentem. Jsou pro to nějaké důkazy? Nezvolili jej v tajné volbě v roce 2003 spíše poslanci soc. dem., kteří tolik nechtěli na Hradě Miloše Zemana?
Bez hlasů komunistů by se Václav Klaus prezidentem nikdy nestal. Koneckonců tehdy přišel i na klub KSČM a žádal je o podporu. Má se za to, že tehdy dostal velké množství hlasů komunistických poslanců. Jejich hlasy rozhodovaly.
Ještě k těm krajům – leckde se proti levicovým koalicím lidé bouří. Například ve Zlínském kraji se demonstrovalo, v Jihočeském kraji se zase bouří studenti proti jmenování komunistky do krajské rady. Co na to říkáte?
To si musí se studenty vyřešit komunistická strana. Jestliže vidí takovou averzi, měla by s nimi vést dialog a měla by se pokusit vysvětlit, že neusiluje o to, aby se vrátily poměry, které tady byly před rokem 1989. To za komunisty nemůže vyřešit soc. dem. My budeme vždy usilovat o to, aby se lidé mohli svobodně vyjádřit, a to i mezi volbami. Nesouhlasím s některými kolegy z pravice, kteří mají pocit, že občané se mohou vyjádřit jen ve volbách a mezitím by měli mlčet. Koneckonců i já jsem byl v sobotu 17. listopadu na Václavském náměstí a účastnil se demonstrace proti vládě. Myslím si, že studenti mají právo na to, aby se vyjádřili. Falešná je paralela s rokem 1989: tehdy jsem byl student a také jsem stávkoval, také jsem demonstroval. Tehdy jsme ale demonstrovali za to, abychom mohli svobodně volit. Dnes mají všichni lidé možnost, jakmile dosáhnou osmnácti let věku, se na řízení obcí, krajů i státu podílet. Máme svobodné, demokratické volby, a ty by měly rozhodovat o tom, jak bude země vedena. Je potřeba, abychom výsledky těchto voleb respektovali, a my jako ČSSD je respektujeme i při sestavování povolebních koalic.
Hejtman Jiří Zimola, který souhlasí s tím, aby školství a kulturu vedla v kraji kandidátka KSČM, má tedy vaši podporu?
Jiří Zimola má určitě moji podporu, zejména v tom, že se studenty vede dialog. Stejný dialog by s nimi měla vést i komunistická strana, protože je to její problém. Nikdo neprotestuje proti tomu, že kraje vedou hejtmani za soc. dem., zaznamenal jsem pouze výhrady vůči komunistům. KSČM by měla vysvětlit, že se ve vedení krajů nechystá porušovat zákony nebo prosazovat nějaké principy, které tu byly před rokem 1989.
Neděsí vás aspoň trochu skutečnost, že nově zvolený hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček má v pracovně obraz Vladimíra Iljiče Lenina?
Je to důkaz toho, že se KSČM nereformovala. To je ale problém komunistické strany.
Nebojíte se tedy toho, že by vám spojenectví s komunisty mohla uškodit, třeba v příštích parlamentních volbách?
I v těch příštích volbách budeme usilovat o změnu v naší zemi. Budeme hledat takové koaliční partnery a spojence, abychom mohli korigovat vládní reformy. Buď je najdeme vlevo, nebo ve středu politického spektra.
Pojďme k aktuálním tématům. Prezident nechal ve čtvrtek projít zákon o církevních restitucích, který ani nevetoval, ani nepodepsal. Jak jeho postoj vnímáte?
Musím říci, že soc. dem. toto rozhodnutí prezidenta nevítá. Je to způsob, kdy prezident využívá určité mezery v ústavě, který mu umožňuje udržet si od příslušné normy určitý distanc, ale současně nepodnikl aktivní krok k tomu, aby o tomto zákonu mohla znovu hlasovat Poslanecká sněmovna. My jsme pana prezidenta vyzvali k tomu, aby církevní restituce vetoval. Ten návrh pokládáme za chybný a do budoucna velmi riskantní. Osobně mě tento krok pana prezidenta udivuje, protože pan prezident byl doposud velmi opatrný a konzervativní, pokud šlo o všechny změny, které by se nějak mohly dotknout majetkových poměrů před rokem 1948, například v souvislosti s ohrožením Benešových dekretů. My u církevních restitucí vnímáme majetkoprávní riziko, které se může týkat zpochybnění majetkových vztahů před rokem 1948. Bohužel nám prezidentův postoj znemožnil znovu otevřít debatu o církevních restitucích ve Sněmovně.
Kdybyste byli u moci, snažili byste se tuto „mezeru v ústavě“, jak říkáte, odstranit? Přímá volba prezidenta ostatně ke změnám v jeho pravomocech vybízí.
My jsme se snažili zpřesnit ústavu ještě před tím, než byl zaveden institut přímé volby prezidenta. Většinu těchto zpřesnění pravice odmítla – čili se nám je nepodařilo na půdě Poslanecké sněmovny prosadit. Do budoucna je to ale jeden z námětů, jak ústavu zpřesnit. Myslím, že z hlediska výkonu funkce prezidenta republiky by bylo možné ten postup učinit srozumitelnější a jednodušší, to znamená, že prezident zákon buď podepíše, nebo vetuje.
Církevní restituce začnou platit od roku 2013. Představme si, že v létě 2014 přebírá vládu ČSSD. Co přesně budete s tím zákonem, který už bude v běhu, dělat?
Pro nás bude důležité, aby byl vydán jen ten majetek, který měl být na základě tohoto zákona převeden. Nepochybně provedeme kontrolu procesů, které se na základě tohoto zákona odehrály. Budeme jednat i o snížení finanční kompenzace, která je podle našeho názoru nepřiměřená.
Mluvíte o revizi, o jednání. Ale nevyplývá z toho, že byste ten zákon zrušili.
Těžko můžeme zpětně měnit smlouvy, které budou mezi státem a církvemi uzavřeny. Těžko můžeme znovu znárodnit majetek, který bude církvím takto převeden. To bych pokládal za nerespektování principů právního státu. Určitě ale máme právo na to, abychom jednali s církvemi o 59 miliardách finančních kompenzací, které mají být vyplaceny. Tam budeme chtít dosáhnout snížení: pokládáme to za nespravedlivé i vůči jiným skupinám ve společnosti. Vůči neziskovému sektoru, vůči nadacím. Tady se na jedné straně výrazně utlumuje financování občanských sdružení, iniciativ, snižují se dotace provozovatelům sociálních služeb, na druhé straně je tu realizován tento velkolepý dar církvím.
Jak se postavíte k dalším vládním reformám? Mluvíte o jejich korekci, ale velmi nedávno jste mluvil o tom, že byste DPH nesnížili.
Vládní reformy jsou především strašně zmatené. U každé se ukazuje, že od začátku nebyly promyšleny. Vidíme to u daní, kdy je zmatek v současných sazbách DPH. Téměř nikdo neví, jaká bude výše sazeb DPH od příštího roku. Neví to ve skutečnosti ani předseda vlády. Podívejte se na zmatek kolem sKaret. Ukazuje se, že vláda spustila něco, o čem vůbec nevěděla, co od toho má očekávat a jaké to má přesně parametry. Teď se ministr dohaduje s premiérem a bankou o tom, jestli mají být povinné, nebo ne. Podobně je zmatená i důchodová reforma, která ve skutečnosti neřeší problém stárnutí populace v naší zemi. Pokud jde o druhý pilíř v rámci důchodové reformy, budeme ho chtít zrušit, abychom zlepšili stav veřejných rozpočtů a měli peníze na valorizaci penzí. Pokud jde o DPH, naše vláda půjde jinou cestou než Nečasova a Topolánkova vláda v minulých letech. Nepůjdeme cestou dalšího zdražování. Nebudeme zvyšovat DPH a budeme chtít udržet dvě sazby, čili sníženou sazbu pro sociálně citlivé komodity.
Říkáte, že zrušíte druhý pilíř v době, kdy bude zřejmě už fungovat a lidé v něm budou mít své peníze. Jak to tedy provedete technicky?
Technickou stránku bude muset definovat nová vláda. Principy, podle kterých budeme postupovat, jsme už zveřejnili. Základní zásada je opět žádné znárodňování, tak, jak to udělala nedávno pravicová vláda v Maďarsku. Pokud si lidé našetřili finanční prostředky, neměli by o ně přijít, budou mít možnost se vrátit do průběžného systému. V případě, že se rozhodnou si i nadále individuálně spořit, měli by mít tu možnost v rámci třetího pilíře, jaký známe dnes.
Ponechali byste onu „solidární přirážku“ ve výši sedmi procent k příjmům nad sto tisíc měsíčně, kterou obsahuje konsolidační balíček této vlády, nebo byste zavedli širší daňovou progresi?
Tato solidární přirážka odstraňuje jeden z problémů rovné daně, kterou zavedl Miroslav Kalousek v roce 2007, a to je daňová degrese. Náš systém je tak absurdní, že nejen zrušil jakoukoli daňovou progresi, ale dokonce zavedl daňovou degresi u těch nejvyšších příjmových kategorií. Budeme se chtít vrátit k trvalé daňové progresi, navrhujeme alespoň dvě sazby daně z příjmu: jedna současná sazba, druhá pro skupiny s příjmem nad sto tisíc korun měsíčně.
To je ale to samé, co teď schválila Nečasova vláda.
Daňová progrese bude pravděpodobně hlubší. To znamená, že sazba bude o něco vyšší než teď, co v tuto chvíli navrhla vláda do takzvané solidární přirážky. Vláda se ale vrací zpět k systému, který tady platil za vlády soc. dem. My jsme kritizovali rovnou daň a jsem rád, že vláda po šesti letech přistoupila na naše argumenty a rovnou daň ruší. Stejně tak vítám, že dojde k omezení sociálních karet, stejně jako že se vláda vrací k našemu návrhu na zrušení stropu zdravotního pojištění. Ukazuje se, že ČSSD měla pravdu.
Vysokopříjmové skupiny si ale budou stejně své příjmy optimalizovat.
To samozřejmě hrozí všude na světě. Daňová správa musí zkrátka hledat takové nástroje, aby tomu zabránila. Mluvíme-li o zvýšení příjmů pro stát, které je naprosto nezbytné, máme-li podpořit ekonomický růst a současně stabilizovat veřejné rozpočty, tak musíme omezit daňové úniky.
Jak je chcete omezit?
Daňové úniky existují v mnoha oblastech. Určitě tu je snaha optimalizovat, ale současně by ČR měla vést i na úrovni EU boj s daňovými ráji. Ty dnes poškozují všechny evropské státy, a tady je důležitá iniciativa, aby se daňové ráje otevíraly a abychom v rámci Evropy zavedli určité minimální sazby daně z příjmů.
Proč byste ale nezavedli víc daňových pásem? Chcete zdaňovat jen ty nejbohatší, kteří mají na tu „optimalizaci“ víc nástrojů.
Samozřejmě tu mohou být teoretické debaty o návratu k dani z příjmů, která bude zahrnovat více pásem. Já se ale domnívám, že střední vrstva utrpěla za posledních šest let tak těžké šrámy, že ji nechceme víc zdaňovat. Navrhujeme tedy do našeho programu pouze dvě daňová pásma. Budeme hledat příjmy také jinde: v ČR je příliš nízké zdanění právnických osob, tam uvažujeme o druhé sazbě. To by se týkalo bank nebo firem, které podnikají v energetice, které mají dominantní postavení na našem trhu. Budeme se snažit omezit krácení daně v maloobchodě.
Když se podíváme na další zákony, o kterých se teď mluví: jaký je například váš postoj k zákonu o takzvaném whistleblowingu?
My jsme v minulosti prosazovali princip korunního svědka, což není tak daleko. Pokud bude vláda přicházet s návrhy tohoto typu, tak je určitě budeme podporovat. Stejně jako bychom byli rádi, aby se znovu otevřela debata o majetkových přiznáních. Proto jsme ten zákon předložili v Senátu – a očekávám, že tam bude schválen. Uvítáme, pokud pravicoví poslanci změní názor a majetková přiznání podpoří. Pokud ne, bude to jeden z prvních zákonů, který budeme chtít přijmout po příštích volbách.
Přejděme k prezidentské volbě: ústřední téma vašeho kandidáta Jiřího Dienstbiera je „Spravedlivý stát je možný“. Znamená to, že podle soc. dem. spravedlivý stát nemáme?
Pokud se podíváte na opatření, která prosazuje současná vláda, tak tady se berou peníze všem, ale přerozdělují se jen někomu: penzijním fondům, církvím, do značné míry si je nechávají ti nejbohatší – a pak firmy, které získaly daňové úlevy v minulosti. Tohle není spravedlivý stát. Stejně jako není spravedlivý stát, který nutí zdravotně postižené, aby přebírali sKarty, ačkoli nemají žádnou šanci si ty peníze vybrat z bankomatu. Takový stát je bezohledný a arogantní.
Jak to může změnit prezident?
Může otevírat témata. Koneckonců se to může projevit i legislativními iniciativami na půdě Sněmovny a Senátu. Pokud se Jiří Dienstbier stane prezidentem, nebude osamělým bojovníkem na Pražském hradě jako někteří nezávislí kandidáti, ale může počítat s podporou sociální demokracie, která má velmi silnou podporu v Senátu i ve Sněmovně. Byl by tedy schopen legislativně realizovat některé své návrhy.
Zdroj: Právo (24.11.2012)
