1. září 2016
Ministryní školství je Kateřina Valachová už rok a čtvrt, ode dneška se však se svým resortem začne seznamovat z úplně nového úhlu. Do jedné z brněnských škol bude chodit nejen na ministerskou návštěvu, ale i na rodičovské sdružení. Její starší dcera nastupuje do první třídy. Pocítí tedy i změny, které prosadila její matka. Například jednotné přijímačky na střední školy, společné vzdělávání zdravých a handicapovaných dětí nebo lepší jídlo v jídelnách. „Jsem zvědavá, jak si dcera právě na školní jídelnu zvykne,“ směje se Valachová.
Které ze změn, jež v letošním roce startují, se nejvíc dotknou dětí a rodičů?
Jako první mě napadají změny ve školním stravování. Pro školní jídelny jsme dokončili nové vzorové recepty. V průběhu září upravíme také vyhlášky, které určují nutriční hodnoty.
Znamená to, že zmizí jídelníčky, ve kterých je pětkrát do týdne maso s omáčkou?
Znepokojuje, že mají rodiče ještě dnes takovou zkušenost. Snažím se vytvořit pro školní jídelny lepší podmínky. Nově například budou moci požádat o dotace v rámci investičních programů.
A další změny?
Děti i rodiče určitě ocení pokračování programu Hodina pohybu navíc. Do bezplatného sportování v družinách bude zapojeno dvaapůlkrát více škol a dotkne se minimálně dvojnásobného počtu dětí. Rozpočet máme vyjednaný, paradoxně jsme však narazili na limit v počtu tělocvikářů a trenérů. Takže v průběhu roku budeme také připravovat více učitelů, kteří by se do tohoto projektu mohli zapojit. Máme také dost finančních prostředků pro to, aby plavání bylo od příštího školního roku povinnou součástí výuky na prvním stupni. Myslím, že většina rodičů bezplatné plavání přivítá.
O tom není pochyb. Zatím jsme se však nedotkly změn, o kterých se vedla největší diskuse…
Myslíte společné vzdělávání? Přinese to mnoho změn, v první řadě pro učitele. Připravili jsme novou škálu podpůrných opatření pro handicapované děti, způsob jejich financování, nově budeme mít podporu pro mimořádně nadané děti… Celé prázdniny jsme pracovali na tom, aby bylo prvního září všechno opravdu hotové.
Zda to bude fungovat, záleží hlavně na učitelích. Jsou na inkluzi připraveni?
Když jsme začali diskutovat s učiteli, překvapilo mě, jak málo mají informací. Myslím, že se mi část z nich podařilo přesvědčit.
Změna čeká i letošní deváťáky, kteří budou skládat státní přijímačky. Ti mají informací dost?
Rodiče se na nás obracejí celé prázdniny, takže vím, co je zajímá. Pracujeme na tom, aby od října našli na jednom uživatelsky příjemném místě balíček všech důležitých informací. Budu chtít vyvrátit některé obavy z toho, že bude celý systém příliš centrálně svázaný a neumožní školám zohlednit svá specifika. Jednotné přijímačky budou mít šedesátiprocentní váhu, 40 procent zůstává v kompetenci ředitele školy. Centrálně není stanovená ani žádná nepodkročitelná hranice pro výsledky v testech a ze dvou pokusů se bude započítávat ten lepší. To pokládám za fér, stejně jako to, že se rodiče už příští rok dozvědí například to, která škola přijímala studenty s desetiprocentní úspěšností.
Není v říjnu už trochu pozdě?
Já jsem perfekcionista a chci, aby všechno bylo tip ťop. Věřím, že rodiče do října vydrží, přihlášky se odevzdávají až po přelomu roku, takže je ještě čas. Z organizace nemám obavy. Za dva roky máme jednotné přijímačky skutečně nacvičeny, prováděcí vyhláška je hotová, už jsme jen ladili organizační věci, například termíny státních maturit a přijímacích zkoušek, a školy to bez problémů zvládly.
Už v příštím školním roce byste ráda posílala školám peníze podle nových pravidel. Co to bude znamenat pro žáky?
Finanční prostředky se do škol budou dostávat podle jasných pravidel, a to na celém území republiky. Dobrý příklad je dělení hodin cizích jazyků nebo matematiky. Nebude už záviset na tom, jestli je ve škole sto nebo pět set žáků nebo v jakém kraji škola je. Všechny školy pro to budou mít stejné podmínky.
Dělení tříd na výuku jazyků není dnes všude běžné?
Rozhodně ne. Lépe jsou na tom školy ve velkých aglomeracích, které zároveň mají štěstí, že v jejich kraji přibývá dětí. Školy v místech, která tato kritéria nesplňují, mají smůlu a jejich možnosti pro dělení tříd jsou velmi omezené, i když mají plné třídy.
Jak je to možné? Školy přece dostávají finance „na hlavu"?
Ono není tak úplně pravda, že když má škola hodně dětí, dostává také dost peněz. Systém je mnohem ulhanější. Škola například v Moravskoslezském kraji může být plná po střechu, ale to ještě neznamená, že dostane dost finančních prostředků na počet učitelů, které potřebuje. Protože v Moravskoslezském kraji ubývá dětí, jeho celorepublikový normativ je stále nižší a nižší. Každý region má také svá specifika, která systém nezohledňuje. Jsou regiony, které mají vysoký podíl dětí se specifickými potřebami, a ty mají smůlu, tam se v podfinancování dostávají ještě hlouběji než v ostatních regionech.
Peníze do škol posílají kraje. To je nerozdělují podle stejných pravidel?
Každý kraj má jiný přístup. Jsou například kraje, které si chválabohu udržely masivní soustavu základních uměleckých škol. Ale v tuto chvíli je to tak, že „zušky" ukrajují z peněz pro základní školy.
Ředitelé základních škol si spíš než na „zušky" stěžují na to, že kraje při rozdělování peněz preferují poloprázdné střední školy, které jsou na rozdíl od základních škol jejich…
Snažíme se to změnit. Dohodli jsme se s kraji na pravidlech, která k nim budou přísnější. Chci také povzbudit ředitele škol, aby otevírali dohadovací řízení, když zjistí, že jim prostředky na chod školy chybí. Bohužel zjišťujeme, že mají často obavy se rozpisu vzepřít. Já ale zmíním spíš pozitivní příklady. Například Moravskoslezský nebo Zlínský kraj dlouhodobě pracují na rozumné struktuře středních škol tak, aby studenti úspěšně odcházeli na vysoké školy a bylo tam propojení se zaměstnavateli v regionu.
Nehrozí však, že nakonec budeme zbytečně platit provoz poloprázdných škol?
Toho se nebojím. Kapacity škol jsou dnes využity na maximum. Když demografická křivka klesne, dostaneme se k normálu.
Zdroj: Mladá fronta DNES
