26. února 2016
Ministryně školství Kateřina Valachová není překvapena, jak velký tábor odpůrců inkluze v českých školách má. Říká však, že kdyby se podobná anketa, jakou udělala MF DNES, nabídla jen učitelům, kteří už v běžných školách děti se speciálními potřebami učí, dopadl by výsledek obráceně.
Překvapilo vás, jak výrazně učitelé s inkluzí nesouhlasí?
Podle reakcí, které jsem získala na desítkách setkání, bych na podobný poměr nesouhlasu versus souhlasu také vsadila. Ale jenom na začátku diskuse. Když se v ní vyvrátí tradované mýty, poměr se mění. Bude také radikálně opačný tam, kde už řadu let žáky se speciálními vzdělávacími potřebami včetně lehkého mozkového postižení vzdělávají. A to bez nároku na podporu a na financování, jaké mají pro stejné žáky školy speciální.
Jak byste vy sama popsala cíl této novely?
Novela především mění přístup k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, zavádí pro ně skutečná podpůrná opatření, u kterých bude stanovena finanční náročnost. Mají podpořit průběh vzdělávání organizačně, personálně i materiálně. V dotazníku byla nabídnuta například odpověď „V individuálních případech napravit důsledky nepřesné diagnostiky nebo nevhodných podmínek života dítěte".
Přesto velká část učitelů vidí jako cíl inkluze zrušení praktických škol…
Ve vyhlášce je upravena možnost pracovat s žáky s lehkým mozkovým postižením (protože právě jen o ty ve školách praktických jde) ve speciální třídě v běžné škole, nebo dokonce ve škole jen pro žáky s LMP. A tak je tento postoj pro mě spíš potvrzením, že respondenti ankety se tak úplně s dikcí vyhlášky neseznámili. Vše je dispozici na webu ministerstva.
A vyprázdní se praktické školy?
Představa, že všichni žáci z praktických škol jsou v běžné základní škole a dosavadní školy praktické zejí prázdnotou, je iluzorní. A nevím, kdo tohle může myslet vážně. Žáci v těchto školách ubývají od roku 2007 a je jisté, že budou dále ubývat. Nejspíš postupně, po jednotlivcích. Je to totiž věc rozhodnutí rodičů, jehož rozsah nemůžeme předjímat. Proto také nastavujeme přechodové období. Ale tak je tomu už nyní. Tito žáci pak často tvoří speciální třídy běžných škol.
Budou školská poradenská zařízení tlačit na přechod dětí z praktických do běžných škol?
To je zcela lichá představa. Klíčový je zájem dítěte, rodič musí požádat o zařazení, poradenské zařízení vydá, nebo nevydá doporučení s podpůrnými opatřeními a škola se musí vyjádřit, zda má podmínky vzdělání zajistit. Teprve pak se rozhodne. Nebudeli rodič souhlasit, může požádat o revizi. Teprve pokud by rodič sám postupoval v rozporu se zájmem dítěte, například kdyby chtěl nadaného žáka umístit do školy podle paragrafu 16 odst. 9, nebo když bude vydáno doporučení a rodič nebude komunikovat se školou, pak může ve výjimečných případech do hry vstoupit orgán sociálně právní ochrany dětí. Vše je detailně popsáno v Průvodci ředitele školy společným vzděláváním, který je také mezi materiály na webu ministerstva.
Co říkáte názorům učitelů na to, co udělat, aby inkluze uspěla?
Tyto odpovědi mě potěšily. Některé z připomínek už jsme vtělili do vyhlášky, například aby bylo méně žáků ve třídách, kde se učí děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Jen mě mrzí, že se podobná pozornost médií a také politiků neobjevila v okamžiku, kdy se školský zákon schvaloval a kdy měla opodstatnění.
Zdroj: Mladá fronta DNES
