7. ledna 2013
Reakce J.Dienstbiera na článek spisovatele J.Stránského v MF Dnes.
Spisovatel Jiří Stránský soudí, že Jiří Dienstbier starší by „dal svému synovi přes držku, kdyby ho viděl, jak se jde bratřit s komunisty jen proto, aby dostal jejich hlasy“. Můj otec nesnášel bezpráví, antikomunismus ale nepěstoval. Těm, co mu propadli až po roce 1989, se smál. Ostatně i někteří z prezidentských kandidátů v době, kdy já jako kluk hodiny cestoval za tátou do vězení, vysedávali na schůzích KSČ.
O komunistické hlasy si při kandidatuře do Senátu řekl i otec. Nešel se ale s komunisty „bratřit“, nýbrž hledat styčné plochy pro hájení levicového programu. Já se nechovám jinak. Všímám si, jak se nedemokratické principy šíří i demokratickými stranami. Velrybáři a kmotři si je privatizují, stejně jako stát – mimo jiné formou velkých koalic a opozičních smluv. Proto je mi rudý idealista bližší než modrý kmotr.
V Británii v létě Alžběta II. podala ruku muži, který byl před 30 lety obávaným vůdcem IRA a teď je vicepremiérem Severního Irska. Povzneseme se nad minulost i u nás? Stalinistický politruk pohraniční stráže v karlovarské krajské radě mi vadí. KSČM ale respektuji coby stranu splňující náležitosti demokratického politického subjektu, což nezpochybnila žádná z vlád. A v prezidentské volbě stojím i o hlasy těch, co dají na její doporučení.
Pan Stránský, podporující Karla Schwarzenberga, má na své vidění světa kvůli drsné životní zkušenosti právo. Jen by neměl falšovat názory mého otce. Ten mne vychoval tak, že jsem sociálním demokratem, nikoli komunistou, a hodnotím lidi ne podle barvy stranické knížky, ale podle občanských postojů.
Zdroj: Mladá fronta Dnes (7.1.2013)
