Jana Maláčová v rozhovoru pro iRozhlas 3. 11. 2021

4. listopadu 2021

Sociální demokracie zažila v letošních volbách debakl a poprvé po 30 letech se společně s KSČM nedostala do Poslanecké sněmovny. Jan Hamáček rezignoval na post předsedy ČSSD a na jeho místo kandiduje ministryně sociálních věcí Jana Maláčová. „Hodně nám vzalo to, že sociální demokracie není jednotná strana. Jednotliví členové spíš komunikovali neúspěchy a co se jim nelíbí,“ říká Maláčová v rozhovoru pro Český rozhlas.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy jste řekla, že pro vás výsledek voleb nebyl šok. Skutečně?

Samozřejmě, bylo to velice nepříjemné, ale očekávat se to dalo, byla to jedna z variant. Ale bylo to velmi nepříjemné překvapení, rána mezi oči.

Takže jste s tím nepočítala, překvapilo vás to.

Podívejte se, já jsem pracovala extrémně intenzivně, udělala jsem všechno, co bylo v mých silách, abych byla dobrou ministryní práce a sociálních věcí. Počet věcí, které se mi podařilo prosadit, byl myslím naprosto bezprecedentní. V různých průzkumech veřejného mínění jsem po celé ty tři roky byla vždycky v těch naprosto nejvrchnějších příčkách. I dokonce během pandemie, kdy spousta mých kolegů zažila sešup, jsem velmi dobře obstála. Podle našich interních informací se nám podařilo výsledek v Praze ztrojnásobnit. A když do něčeho dáte úplně všechno, a stejně se to nepodaří a navíc vám to uteče o malý počet hlasů, je to obrovské zklamání a velmi hořký moment.

Oplakala jste to?

Ne, to ne.

S pražskými voliči vám měl pomoci i Matěj Stropnický, bývalý předseda Strany Zelených, který se překvapivě stal dvojkou pražské kandidátky. Byla sázka na něj dobrou volbou?

Myslím, že ano, měl vysoký počet preferenčních hlasů. Já jsem dostala nejvíce, potom byl pan Ludvík, ředitel Motola, a potom Matěj Stropnický (získal 3 121 preferenčních hlasů, Jana Maláčová 6 435. Nejvíce preferenčních hlasů v Praze získala Markéta Adamová Pekarová z TOP 09 – 49 074 – pozn.red.).

A počítáte s ním i nadále, teď, když budete kandidovat na předsedkyni strany?

To bude záležet na spoustě okolností, ale mně se s ním spolupracovalo velmi dobře.

Sociální demokracie získala ve volbách 4,65 procenta hlasů a poprvé v historii samostatné ČR se nedostala do sněmovny. Čím si ten volební debakl vysvětlujete?

Těch důvodů jsou desítky. Samozřejmě nám trochu ubrala, jako všem vládním stranám, pandemie. Hodně nám vzalo to, že sociální demokracie není jednotná strana. Obzvlášť výsledek sjezdu a to, jak ho někteří členové komunikovali, myslím hodně voličů odradilo (vedení strany obhájil staronový šéf Jan Hamáček – pozn.red.). ČSSD je v takovém rozpoložení, že když se nám něco podařilo, tak místo toho, abychom to opakovali jako jeden muž a jedna žena, všichni mlčeli. Nedařila se nám ta tzv. ozvěna, jak ji dělají ostatní politické strany. Jednotliví členové spíš komunikovali neúspěchy a co se jim nelíbí. To obrazu sociální demokracie hodně ubližuje.

Můžete být konkrétnější, aby čtenáři věděli, na co a na koho teď narážíte?

Nebudu vám říkat konkrétní příklady. Ale je to v sociální demokracii dlouhodobý fenomén. Zkrátka když se něco podaří, nestačí to říct jednou na tiskovce. Musí o tom mluvit všichni členové ČSSD. Jinak vám ty úspěchy seberou vaši konkurenti, kteří o tom mluví místo vás.

Uškodila vám účast ve vládě s Andrejem Babišem?

Když se pro ni strana rozhodla v rámci stranického referenda, tak bylo jednou rozhodnuto a neměli bychom se k tomu neustále vracet a zpochybňovat to. To také ukazuje na vnitřní rozpolcenost a nejistotu. Ve vládě jsme ale měli být bojovnější.

Jako předsedkyně byste chtěla stranu sjednotit. Jak se takové sjednocování dělá, aby zároveň zůstala zachovaná svobodná diskuse?

Jsem velkou příznivkyní demokratické diskuse, ale myslím, že ty nepříjemné věci, kritiku bychom si měli říkat do očí nebo na uzavřeném stranickém fóru. Neměli bychom si to vzkazovat přes média. Sama jsem v posledních dnech řekla svým spolustraníkům spoustu nepříjemných věcí, ale určitě se to o sobě nebudou dočítat v novinách, ani to neuvidí v televizi. Takže ano, pojďme diskutovat, říkejme si i velice nepříjemné věci, ale do očí a nebuďme jedinou politickou stranou, která si to vyřizuje přes média.

Po volbách jste řekla, že jste s výsledkem ČSSD v Praze spokojená. Přitom stranu zde volila čtyři procenta voličů, což byl 4. nejhorší výsledek ČSSD v krajích. Proč jste se s takovým výsledkem rozhodla ucházet o post předsedkyně, když jste navíc součást vedení, které stranu dovedlo mimo sněmovnu?

V minulých volbách měla Praha výsledek 3,19 procenta což byl nejhorší výsledek ČSSD. Takže jsme věděli, že Praha je rizikový kraj. A věděli jsme, že počet voličů za ty tři roky ještě klesl na zhruba jedno procento. Takže uvnitř strany jsou všichni překvapeni, že Praha tentokrát nebyla nejhorší region, jak se očekávalo, protože tu žijí bohatší lidé, konzervativní voliči, atd. Pro mě bylo nejdůležitější, že jsem dostala v rámci ČSSD nejvíce preferenčních hlasů, poměrně – to jsem měla nevídaný, dvojnásobný výsledek (25,6 %, druhý Byl Lubomír Zaorálek se 14,5 – pozn.red.). Ale nechci to přeceňovat.

A znovu se zeptám, vy jste se čtyřmi procenty v Praze spokojená?

Ne, samozřejmě že jako sociální demokratka bych neměla být spokojená ani s dvaceti procenty. Ale v kontextu, kdy celorepublikový výsledek byl 4,65 a Praha považovaná za nejslabší kraj, tak je to velké pozitivní překvapení.

Když se vrátíme k těm důvodům volební katastrofy, jak říkáte, nemůže jedním z nich být i špatný odhad voličů ? Že i na tradiční voliče ČSSD už těch ‚rozpočtově neukázněných‘ návrhů bylo vzhledem ke stavu veřejných financí příliš?

Já bych s Vámi nesouhlasila. Když se podíváme na důvody, proč jsme se během posledních dvou let tak rychle zadlužili, tak to jsou dotace a pomoc firmám. Což neříkám, je špatně, ale dlouhodobě jsme upozorňovali na to, že to mělo být proporcionálně k tomu, kolik ty firmy odvedly do státního rozpočtu.

Já jsem se snažila pomoci lidem, kteří celý život pracovali a stejně to nestačí. I přes navyšování posledních let není dnešní průměrný důchod zárukou důstojného stáří. A i když se minimální mzda za našich vlád zdvojnásobila, tak 15 200 Kč je velmi nízká minimální mzda, podstatně nižší než ta na Slovensku a v Polsku, což jsou méně výkonné ekonomiky. Mimochodem ve středu Senát odmítl návrh na zmrazení platů politiků, takže ti si od ledna polepší v průměru o 6 tisíc. V době, kdy se všude utahují opasky. Když jsem navrhovala k důchodům tři stovky navíc, bylo to rozhazování. Podle mě to je totální pokrytectví a nehoráznost.

Co považujete za svůj největší neúspěch v čele resortu?

Superhrubou mzdu. Její zrušení je obrovský průšvih. Respektive jsme měli mít progresivní zdanění. Místo toho ODS s hnutím ANO snížili daně lidem s příjmy na 100 tisíc a to nám do budoucna způsobí velké problémy. To je na tom nejvtipnější, že si ODS stěžuje, jak jsme zadlužení, a zapomenou přiznat, že oni na tom mají největší vinu. Jednak kvůli zrušení superhrubé mzdy a potom, že křičeli, že se za 15 tisíc nedá žít, a proto se zvyšoval kompenzační bonus (podpora pro některé podnikatele a „dohodáře“ během pandemie – pozn.red.) z 15 na 30 tisíc korun, bez ohledu na to, co ti lidé odváděli do státního rozpočtu.

Nicméně to není chyba vašeho resortu. Co bylo největší chybou nebo neúspěchem ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové?

Teď to vypadá, že se nechci k ničemu přiznat.

Všechno se vám jen dařilo?

V rámci možností… Za daných podmínek, se čtrnácti poslanci mám skutečně čisté svědomí. Udělala jsem maximum a učila se za pochodu. Dnes bych spoustu věcí udělala jinak.

Třeba co?

Myslela jsem, že když přijdu s dobrým návrhem, všichni ho podpoří, protože je dobrý. Nevěděla jsem, že se politizuje, taktizuje. Nikdo vám v politice nic nedá jen tak, často to je výměnný obchod. Takže musíte mít co vyměňovat. Šla jsem do toho naivně. Taky jsem myslela, že se v koalici chceme dohodnout a měnit Česko k lepšímu. Takhle to ale vůbec nebylo, často se šlo na sílu.

Proč neprosazenou důchodovou reformu, kterou v programovém prohlášení vlády máte jako prioritu číslo jedna, nepovažujete za svůj neúspěch?

Protože jsem udělala víc než moji předchůdci. Aspoň se to vydiskutovalo a politická konkurence to převzala do svých programů. Hnutí ANO mělo reformu za svou naprostou prioritu, a neudělalo pro to nic. A za svůj neúspěch to nepovažují. A já, i když mi nikdo nepomáhal a udělala jsem víc, než kdokoli předtím, tak bych měla říct, že to byl neúspěch? To nedává smysl.

zdroj: iRozhlas.cz 4. 11. 2021 odkaz zde

Blogy