Jakub Kulhánek pro Mladou frontu DNES: S Tálibánem se musíme začít bavit

22. srpna 2021

Ve čtvrtek jste evakuaci českých vojáků, zaměstnanců ambasády a spolupracujících Afghánců třemi letadly označil za zázrak. Přesto celou akci v Česku provázely výhrady a kritika. Že jsme měli vzít více lidí, třeba afghánské spolupracovníky, kteří pro Česko pracovali před rokem 2017. Co vy na to?

Neměl jsem moc čas to sledovat, od pátečního večera jsem se plně věnoval koordinaci evakuačních operací. Od soboty začal zasedat krizový štáb ministerstva zahraničí, už předtím probíhala velmi intenzivní komunikace s premiérem Andrejem Babišem a naším velvyslancem Jiřím Balounem v Kábulu. Nějaké ty zkazky se ke mně dostaly. Bylo mi to samozřejmě líto, mrzelo mě to. Nejvíc vůči lidem, kteří se na záchranné operaci podíleli. Ať už na ministerstvu zahraničí, nebo v armádě, protože odváděli skvělou práci. Když pořád slyšíte: Děláte to pozdě a blbě, tak se jich to dotýká.

Opravdu nešlo vzít z Afghánistánu více lidí? Proč byla hranice pro záchranu našich tamních spolupracovníků určena zrovna na rok 2017?

Na sociálních sítích to vypadalo spektakulárně a určitě to bylo pro některá média vděčné. Ale museli jsme postupovat podle jasného plánu. Měli jsme tři kategorie, jež jsme chtěli zachránit, což se nakonec podařilo.

Zaprvé to byli armádní tlumočníci s rodinami. Zadruhé místní síly, tedy Afghánci, kteří pracovali pro českou ambasádu. Kromě jiného totiž byli zdrojem informací, takže jim hrozilo vážné nebezpečí. Proto je dobré, že jsme je dostali do bezpečí i s rodinami. Třetí kategorií byli Afghánci s vazbami na Českou republiku. S trvalým pobytem, s dvojím občanstvím.

Upřímně řečeno se moc nechci pouštět do další debaty k armádním tlumočníkům, protože to je otázka na ministerstvo obrany. Je ale třeba říci, že i lidé z řad tlumočníků, o nichž vláda rozhodla, že budou přemístěni, musí projít bezpečnostním posouzením. Pokud byly informace od tajných služeb, že se někteří pro evakuaci nekvalifikují, je to relevantní argument. Muselo se zvažovat i bezpečnostní hledisko, nemohli jsme jít proti názoru tajných služeb. Nicméně klíčové je, že se podařilo zachránit všechny, kteří byli vybráni pro evakuaci.

Už víte, co s těmi 170 Afghánci bude? Dělali jste si nějaký průzkum, zda tu chtějí zůstat, nebo se přesunout dál za hranice?

Důležité je, že jim byly zachráněny životy. Teď jsou v karanténě, stará se o ně ministerstvo obrany ve spolupráci s ministerstvem vnitra. Bude o ně postaráno a teď s nimi probíhají pohovory. To si ještě vyžádá nějaký čas.

Za první pololetí letošního roku bylo dle statistik ministerstva vnitra zachyceno 364 nelegálních migrantů z Afghánistánu. Loni jich bylo 149, předtím se tři roky nedostali ani do desítky nejčastěji zachycených národností. Očekáváte nyní masivnější vlnu migrace z Afghánistánu?

Jsme v situaci, kdy se téměř přes noc změnila geopolitická situace ve Střední Asii. Afghánistán má staronové pány, to je hnutí Tálibán. Část z nich prohlašuje, že jsou připraveni zachovat některé – řekněme – výdobytky posledních dvaceti let, zejména práva dívek a žen. Mluví o tom, že chtějí udržet ekonomiku a chod státu, že se mají úředníci vrátit do práce. Pak je nějaká realita uvnitř Afghánistánu. Tam ty sliby nejsou někdy úplně naplňovány a trochu to zavání starými pořádky Tálibánu před rokem 2001. Je nutné říct, že Tálibán není koherentní skupina. Jedna věc je nějaké politické vedení, druhá místní polní velitelé. Bude záležet, zda Tálibán dodrží své slovo.

Na jednání ministrů EU jsem mluvil o tom – a budu to říkat i na zasedání ministrů NATO – že budeme potřebovat jistou dávku pragmatismu a realismu. Musíme akceptovat realitu, jaká tam je. Musíme dělat vše pro to, aby tam nemohly vznikat základny pro teroristy. Zadruhé budeme muset řešit případnou nekontrolovanou migraci, která může zasáhnout nejen sousední země, ale pochopitelně i Evropu. Zatřetí bychom měli působit, aby se neopakovaly některé praktiky starého Tálibánu vůči nejohroženějším skupinám, třeba ženám.

Vezměme to postupně. Co je ono „pragmatické“ řešení? Třeba to, že Česko uzná tálibánskou vládu nad Afghánistánem a vy tam pojedete jednat s tálibánským protějškem? Máme třeba do Afghánistánu posílat část peněz ze zadržované rozvojové pomoci, jako to udělalo Dánsko?

Teď je na to ještě brzy. Bude se formovat nějaká nová vláda, uvidíme, jakou podobu bude mít. Tálibán říká, že by měla být inkluzivnější, a chce přizvat i opozici. Realita ale prostě je, že pánem Afghánistánu je teď hnutí Tálibán. Měli bychom postupovat podle toho, jak se bude Tálibán chovat. Pokud dodrží prohlášení, která činí – jako že bude dána amnestie většině spolupracovníků předchozího režimu, či že nebudou tolik omezována práva žen – tak to může být pozitivní signál, který nás může v rozhodování ovlivnit. Ale podle mě je na to teď ještě brzy.

Mimochodem, zůstane Afghánistánu v Česku ambasáda? Přijmete velvyslance nominovaného hnutím Tálibán?

Jak říkám, na tyto úvahy je pořád ještě brzy. Je to taky na nějakou diskusi v rámci NATO a Evropské unie. Kromě toho budeme muset spolupracovat s Pákistánci, s Čínou, ale třeba i s Katarem, kde teď probíhají diplomatická jednání. Musíme nalézat cesty, jak se můžeme s novou vládou Afghánistánu bavit. Protože dialog budeme potřebovat, pokud chceme, aby se Afghánistán nestal jakousi základnou pro mezinárodní terorismus. Zadruhé, co se týče nekontrolovatelné migrace, budeme muset spolupracovat se státy regionu. Zatím to vypadá, že Afghánistán bude potřebovat humanitární pomoc. Budeme muset také řešit humanitární a ekonomické dopady návratu Tálibánu k moci na afghánskou společnost. Myslím, že musíme být pragmatici. Pokud budeme poskytovat humanitární pomoc – teď provádíme revizi, co jsme Afghánistánu poskytovali, abychom se rozhodli, jak dál – musí být dány jasné podmínky oné pomoci. Teď vám prozradím jednu zákulisní informaci…

Po stažení Západu z Afghánistánu budeme muset více komunikovat s významnými hráči regionu.

No, to jsem zvědav…

Hned poté, co se to stalo, jsem mluvil s britským ministrem zahraničí, měl jsem v Praze katarského velvyslance, mluvil jsem s Číňany, protože Čína tam má teď docela vliv, pochopitelně s Američany a Brity. Okamžitě jsem ale také rozhodl, že můj náměstek Jan Kohout vyjel na třídenní misi do Kataru, kde se scházel s diplomaty, kteří v Kataru vedou jednání, pochopitelně také s Katařany a spoustou dalších lidí, kteří byli u jednání. Aby nasál atmosféru, získal kontakty a bavil se s našimi partnery. Takže máme přehled a v případě potřeby budeme mít další kontakty.

Když už zmiňujete Čínu… Na tu má v Česku nejlepší kontakty prezident Miloš Zeman. Hodláte ho využít?

S panem prezidentem budu mluvit během porady velvyslanců příští týden. Určitě to zmíním. Když ale mluvím o pragmatismu, myslím tím, že musíme mluvit se všemi důležitými hráči v regionu. Prostě akceptovat, že po stažení Západu z Afghánistánu budeme muset o budoucnosti této země více komunikovat s významnými hráči regionu. Ostatně i americký ministr zahraničí Antony Blinken řekl, že Čína by se měla v Afghánistánu více angažovat.

Vraťme se k Zemanovi. Ten události v Afghánistánu komentoval tak, že stažení byla zbabělost USA i NATO. Dodal, že teď se z té země stane teroristická bašta. Co jeho názoru říkáte?

Nemyslím, že je tu ministr zahraničí od toho, aby komentoval slova pana prezidenta. Nicméně se ztotožňuji s tím, co onehdá řekl na summitu NATO v Bruselu, kde jsem pana prezidenta doprovázel. Řekl to stručně a jasně pojmenoval stažení NATO z Afghánistánu jako velkou chybu. Ztotožňuji se s tím, že byla chyba se takto narychlo a překotně stáhnout. Jako Západ v čele s USA jsme udělali tou rychlostí chybu. Platit za tu rychlost bude celý západní svět, byť chápu obrovskou cenu, kterou jsme za angažmá v Afghánistánu museli platit, a to se zejména týká USA, které nesly velký podíl finančních, ale především lidských nákladů s tím spojených. Kredibilitě a důvěryhodnosti Západu, obávám se, to způsobí velké škody a šrámy, jež se budou složitě odstraňovat.

Může se teď z Afghánistánu stát bašta teroristů, jak Zeman prorokuje?

To je o tom, o čem jsem už mluvil. My teď potřebujeme pragmatický přístup. Musíme si říct: Ano, ta situace není dobrá. Přál bych si ten nejoptimističtější scénář, ačkoli nemám žádnou radost z toho, co se v Afghánistánu stalo. Bylo by dobře, kdyby Tálibán dodržel, co veřejně deklaruje. Ale myslím, že se musíme připravovat na veškeré eventuality, a proto musíme být pragmatičtí. Dělat vše pro to, aby tam se to nestalo základnou pro teroristy, tudíž komunikovat s okolními státy. Ale bude třeba i komunikovat s Tálibánem. Vedle toho je tam hrozící nekontrolovaná migrace, a to i ve spojení s humanitární krizí, která může nastat. I o tom se s Tálibánem budeme muset bavit. Třeba o tom, jak podmiňovat případnou finanční pomoc. Možná to zní brutálně transakčně, ale taková zahraniční politika je. A kdo říká opak, tak se mýlí. Zatřetí se musíme alespoň snažit, aby se některé věci, které se vydobyly v posledních 20 letech, udržely.

Rusové nás stále drží na seznamu nepřátelských států, což je gesto, které jen dále nadměrně zatěžuje vzájemné vztahy.

Je podle vás reálná masivní migrační vlna do Evropy podobná té z roku 2015, jak o tom mluví třeba němečtí politici nebo prezident Emmanuel Macron?

To riziko tady samozřejmě je. Situace je mimořádně nepřehledná, nevíme, co se bude dít. Jestli třeba vypuknou nové ozbrojené konflikty mezi jednotlivými skupinami uvnitř Afghánistánu… Vyloučit se nedá nic. Ale štěstí přeje připraveným. Musíme být připraveni, proto je třeba komunikovat s regionálními hráči, usilovat o nějakou komunikaci s novými pány Afghánistánu a připravovat se na to. Jako EU se musíme soustředit na vnější dimenzi a použít veškeré prostředky, abychom zapojili sousedy Afghánistánu a tzv. tranzitní země do zvládání případné nové migrační země. Za tím účelem musíme využít všechny nástroje, které máme, například obchodní politiku nebo poskytování zahraniční pomoci. Prostě pomoc se zvládáním migrace ze strany těchto třetích zemí bychom měli jasně podmiňovat obchodními výhodami nebo pomocí, které EU může nabídnout.

Může se opakovat vlna, která se na Evropu valila v roce 2015?

Podívejte, co se týče Afghánistánu, měli jsme původně informace, že Kábul vydrží půl roku. Pak tři měsíce. Pak několik týdnů. Pak několik dní. A najednou byli tálibánci v ulicích. Tím chci říct, že bych byl opravdu opatrný ve všech predikcích. Nelze s jistotou ani vyloučit, že k nějakému vzedmutí velké migrační vlny vůbec nedojde. Ale nesmíme to v žádném případě podcenit!

Poslední věc – naposledy jsme spolu mluvili po vzájemném vyhoštění desítek diplomatů s Ruskem. Už se začaly vztahy nějak „normalizovat“? Ptám se i proto, že Rusko je jednou ze zemí, která má na Afghánistán bezpochyby stále vliv…

V politické rovině jsme stále v mimořádně složité situaci. Říkal jsem, že to bude trvat dlouho. Jsme ve fázi, kdy u nás na ministerstvu probíhá audit rusko-českých vztahů. Vedle toho na konec srpna chystáme druhý kulatý stůl zástupců parlamentních stran, kde budeme debatovat jak dál. S Ruskem vedeme nějaké konzultace technického charakteru, třeba co se týče majetku – ruských budov tady, ale i našeho Českého domu v Moskvě či ambasády – ale to jsou opravdu jen technické konzultace. Navíc Rusové nás stále drží na seznamu nepřátelských států, což je gesto, které jen dále nadměrně zatěžuje vzájemné vztahy.

Stále si myslím, že je to běh na delší trať. Vedle toho a i z hlediska budoucího vývoje česko-ruské bilaterální relace jsem přesvědčen, že je správné pokusit se udržet obchodní nebo kulturní vztahy s Ruskem, tam by politika tolik zasahovat prostě neměla. Pokud má jít o seriózní jednání, začnou nejspíš až za nové vlády po říjnových volbách. Ta až bude muset říct, jakým způsobem bude chtít dlouhodobé vztahy s Ruskem stavět. Co se týče Afghánistánu, samozřejmě si dokážu představit, že prostřednictvím EU a NATO lze nějaký pragmatický dialog s Ruskem o Afghánistánu vést, a že bychom se o to měli pokusit.

zdroj: Mladá fronta DNES 21. 8. 2021

Blogy