15. dubna 2016
Češi můžou se svým zbožím uspět i v „exotičtějších“ destinacích, i když jim současná situace ve světě moc nenahrává, myslí si ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Zeptali jsme se ho proto, jak stát firmám s diverzifikací exportu pomůže. Zajímalo nás toho ale samozřejmě mnohem víc. Třeba, co se stane, když „exotika“ - například v podobě levné čínské oceli - vpadne naopak na náš trh.
Diverzifikace exportu je jednou z priorit vašeho resortu, je ale vůbec reálné zvýšit za současné mezinárodně-politické situace podíl třetích zemí na českém vývozu?
Evropa, jejíž jsme součástí, bude pochopitelně vždy naším největším exportním trhem. Jsem však přesvědčen, že její podíl by vůči dalším rostoucím trhům mohl být menší. Zdravě by se tak vyvážila i příslušná rizika vyplývající z dominantní vazby na jeden region. Není to přitom tak, že bychom si stávajících evropských odběratelů dostatečně nevážili. Společně s tím, jak české firmy získávají na konkurenceschopnosti ve světovém měřítku, nabízejí se jim i dříve nemyslitelné možnosti. My se tyto snahy snažíme podporovat a dlouhodobě pobízíme naše podniky k odvaze ke vstupům i na obtížnější trhy. Je však pravdou, že aktuální ekonomicko-politická situace ve světě nám příliš nepřeje. Citelně jsme ztratili na vývozu do Ruské federace. Současná situace na severu Afriky a Blízkém východě znamená rovněž omezení exportu, a tak firmy zcela pochopitelně vsadily na jistotu evropského vývozu. Za myšlenkou prospěšnosti většího rozšíření našeho vývozu i na mimoevropské trhy však stále stojím.
Pro české zboží přitom není EU nutně cílovou destinací. Velká část z toho, co tuzemské podniky do Evropy vyvezou, míří dál. Přichází tím firmy o marže?
Skutečnost, že české zboží zamíří například do Německa, kde k němu německá strana přidá vlastní hodnotu a reexportuje na třetí trh a tím získá také svoji vlastní marži, není možné jednoznačně vnímat jako negativum. Je to běžné zapojení do řetězců. Pokud je ovšem exportér schopen nabídnout komplexní řešení koncovému zákazníkovi, o to lépe. Jednou z důležitých součástí systému podpory českého exportu je proto i pomoc našim firmám se vstupem na vzdálené a rozvíjející se trhy. Kontakt s konečnými zákazníky je samozřejmě klíčový. Exportovat však napřímo na některé „exotičtější“ trhy s sebou nese na druhou stranu vyšší náklady, nároky, horší servisní dostupnost i rizika. Ne každá firma je na toto připravena. Takže vyvážet své zboží do zemí EU i s vědomím jeho reexportu je pro ně vhodnou variantou. Dále je nutno vidět, že mnoho českých firem dodává svým mateřským podnikům v rámci EU, které pak toto zboží obchodují po celém světě. Přesné statistiky reexportů nemáme, na druhou stranu nevnímáme tuto problematiku jako zásadní. Firmy, které vědí o dalším obchodování jejich produkce a měly by zájem obsluhovat koncové trhy přímo, mohou kontaktovat zahraniční kanceláře agentury CzechTrade nebo zastupitelské úřady. Jsme na takové požadavky připraveni a nabídneme optimální službu.
Zejména strojaři loni pocítili více než 30procentní propad exportu do Ruska. Pokles rublu může tento propad letos dál prohloubit. Co dělá ministerstvo pro to, aby pomohlo českým strojařům udržet se na tamním trhu?
Ministerstvo průmyslu a obchodu je v kontaktu s českými firmami působícími v Ruské federaci, z nichž většina opakovaně deklaruje úmysl zůstat na ruském trhu bez ohledu na nepříznivé okolnosti s tím spojené. Snažíme se dělat maximum pro zmírnění dopadu uvedených jevů na české podnikatele, mimo jiné i tím, že klademe důraz na průběžný monitoring situace a udržujeme povědomí českých firem i státních institucí o aktuální situaci pomocí seminářů a podobných akcí. Organizujeme podnikatelské mise s orientací na solventní ruské regiony a prostřednictvím ČEB a EGAP podporujeme financování a pojištění exportovaných položek nespadajících pod sankce – samozřejmě při dodržení povinnosti řádného hospodaření se státními prostředky a zachovávání potřebné obezřetnosti při schvalování jednotlivých případů. Tím se snažíme co nejvíce udržet dosavadní pozice českých firem na ruském trhu. Rovněž podporujeme účast podnikatelů na výstavách, veletrzích a dalších akcích v tomto regionu.
V únoru jste s podnikatelskou delegací navštívil Gruzii a Arménii. Můžou postsovětské republiky alespoň částečně nahradit pokles exportu do Ruska?
Uvedená návštěva a její průběh potvrdily, že poptávka postsovětských republik může pomoci částečně zmírnit výpadek ruského trhu. Prozatím však zůstává faktem, že v důsledku provázanosti ekonomik zemí tohoto regionu a celkově zhoršeným stavem ruské ekonomiky a nejistoty související s aktuální politickou situací v důsledku událostí na Ukrajině došlo k poklesu exportu ČR i do většiny zemí SNS. Nejen Rusko a země SNS, ale i řada dalších významných světových ekonomik nyní čelí problémům, což se projevuje na jejich dovozním apetitu a tedy i úspěšnosti českého exportu. Uvedené problémy na straně těchto zákazníků jsou přitom téměř vždy cyklického charakteru – mají nějaký začátek a konec. Tam kde se nyní příliš nedaří, může být za několik let vše jinak – důležité je nevyklízet na klíčových trzích zbytečně své pozice.
Kam se ještě letos chystáte s podnikateli vyjet a jaké příležitosti skýtají tyto země pro české strojaře?
Pro naše strojírenství mohou být velmi přínosné tři zahraniční mise, na které se připravuji ve druhém čtvrtletí. V poslední dubnové dekádě bych se měl vydat s podnikatelskou misí organizovanou Hospodářskou komorou do Egypta a Jordánska. Egyptský trh patří mezi tradiční odbytiště našeho strojírenského zařízení pro energetiku nebo zavlažování, a proto vítám možnost znovu se tam po kratší odmlce vrátit. Také Jordánsko je perspektivním odběratelem pro české strojírenské podniky, hlavně energetické strojírenství včetně jaderného. Věřím, že podnikatelská fóra v Káhiře, Alexandrii i Ammánu přispějí k obnovení a navázání pevných obchodních vztahů. Na pozadí výrazného zlepšení vztahů mezi EU a Běloruskem organizujeme v květnu s Komorou pro hospodářské styky se zeměmi SNS podnikatelskou misi do běloruského Minsku a Gomelu. České firmy projevují o Bělorusko, které se dlouhodobě jeví jako stabilní ostrov s minimem pojistných událostí uprostřed mnohdy problematických teritorií, velký zájem. Mezi tématy, o kterých budeme s běloruskou stranou jednat, dominují oblasti strojírenství a energetiky, v nichž probíhá nebo se plánuje řada zajímavých projektů. Dalším teritoriem, které se začíná našim strojírenským firmám nově otevírat, je Kuba. Představuje v současnosti zemi, která potřebuje téměř vše. S našimi podnikateli chceme využít pozvání na červnový strojírenský veletrh CubaIndustria 2016. České firmy mohou těžit z toho, že na Kubu v minulosti dodávaly investiční celky, jejichž renovace je zcela jistě aktuální. Nově se nabízejí dodávky strojů a zařízení pro výrobu energie, textilních a zemědělských strojů, kamionů a traktorů a náhradních dílů. Klíčovou otázkou je zajištění financování jednotlivých projektů.
Loňský rok se nesl i v duchu snahy o užší spolupráci s Čínou. Jak se stavíte k zavedení jejího tržního statusu? Nepřeválcoval by tuzemské oceláře příval levné ocele z Číny?
Udělení statusu tržní ekonomiky Číně není pouze záležitostí ČR, ale celé EU. Pokud se navíc potvrdí, že skutečně tento závazek vyplývá z přístupového protokolu Číny do Světové obchodní organizace, budou muset změnit výpočet antidumpingových cel pro dovozy z Číny všechny země, které jsou členy Světové obchodní organizace. Možné dopady udělení statusu tržní ekonomiky Číně na celou EU, jednotlivé členské státy i jednotlivé sektory analyzuje v současné době Evrophodnotových ská komise. Tato studie by měla být k dispozici v létě. Bude základem pro případný návrh legislativní změny či dalších opatření ze strany Evropské komise.
Strojaři se shodují, že pro expanzi na nová odbytiště potřebují finanční podporu státu. Kolik peněz bude v příštích letech potřebovat systém exportního financování, aby byl efektivní?
Systém financování a pojišťování exportu patří k nejvýznamnějším nástrojům státní podpory exportu pro české vývozce. Cílem vlády je zajistit dostupnost exportního financování a pojišťování ve všech etapách ekonomického cyklu. Vláda v prosinci 2015 rozhodla o navýšení základního kapitálu EGAP o 2,775 miliard korun na celkovou výši 4,075 miliard. Současně s tímto navýšením rozhodla vláda i o navýšení základního kapitálu ČEB o jednu miliardu na celkovou výši pět miliard korun. Objem prostředků pro systém exportního financování a pojišťování je pro léta 2017–2018 rozpočtován ve střednědobém výhledu státního rozpočtu. Počítá se, že v tomto časovém horizontu bude postupně navyšován jak základní kapitál ČEB, tak i dotace na podporu činnosti ČEB. Současně se počítá s dotací do pojistných fondů EGAP v řádech jednotek miliard korun. Našim cílem je zefektivnit systém exportního financování a pojišťování se státní podporou i z hlediska jeho nároků na státní rozpočet.
Je pro to po krachu několikamiliardové zakázky na elektrárnu Poljarnaja, který výrazně zatíží hospodaření České exportní banky, vůbec politická vůle?
Věřím, že o krachu je předčasné hovořit. Jsme právě po IX. zasedání česko-ruské mezivládní komise a jednání na toto téma bylo samozřejmě na programu. Snažíme se s ministrem průmyslu a obchodu Denisem Manturovem najít řešení, které by riziko ztrát České exportní banky z problémového úvěru na výstavbu elektrárny v ruském Salechardu snížilo. Jednou ze schůdných cest by mohlo být vykoupení technologie projektu TES Poljarnaja ruským subjektem tak, aby kupní cena částečně kompenzovala ztráty ČEB z úvěru. Diskutovali jsme rovněž možnost převedení celého projektu na energetickou společnost s účastí ruského státu a jeho následné dokončení s možností dofinancování ze strany ČEB a pojištění EGAP při poskytnutí záruk návratnosti tohoto financování. Rýsuje se ale i možnost elektrárnu dostavět. V regionu se staví velká továrna na zkapalněný plyn, která bude potřebovat záložní výkon. Žádné z řešení ale není úplně jednoduché. Nicméně Poljarnaja je skutečně krajní případ.
Firmy z energetického strojírenství ale nehledí jen za hranice. Jak pokračují přípravy na výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech?
V souladu s úkolem z Národního akčního plánu pro rozvoj jaderné energetiky byl vyčleněn speciální subjekt takzvaný Special purpose vehicle. Dále jsou podnikány kroky k naplnění dalšího důležitého milníku, který podmiňuje další práce, a to k získání stanoviska v rámci procesu EIA. Zároveň by měl být bezprostředně po prvním zasedání Stálého výboru pro jadernou energetiku, které proběhne v polovině března, odeslán jednotlivým potenciálním dodavatelům takzvaný Request for information, jehož účelem je získání relevantních předběžných informací od potenciálních dodavatelů v oblasti technické, ale také ekonomické. Tento dokument by měl také sloužit mimo získání relevantních informací jako vyjádření zájmu ze strany potenciálních dodavatelů hlavních technologických celků. V návaznosti na vyplnění tohoto dokumentu mohou začít probíhat detailní rozhovory s jednotlivými dodavateli.
Aby mohl být nový blok uveden do provozu v roce 2035, musí se podle předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dany Drábové „kopnout do země“ už za deset let. Je to reálné?
Výrok paní předsedkyně Drábové o prvním kopnutí do země kolem roku 2025 je přesný. Začátek fyzické výstavby je však podmíněn získáním všech potřebných povolení a výběru dodavatele. Výběr dodavatele, získání stanoviska v procesu EIA a povolení k umístění budou podle předpokladů trvat řádově 6–7 let a vydání povolení SÚJB a získání stavebního a územního rozhodnutí dalších 4–7 let. Jedná se tedy o relativně náročný harmonogram s rizikem možných zpoždění. Spuštění nového bloku či bloků v roce 2035 je naprosto reálnou alternativou, ale je nutné velmi intenzivně pracovat na plnění všech úkolů obsažených v Národním akčním plánu rozvoje jaderné energetiky. I proto je ustanoven Stálý výbor pro jadernou energetiku. Ten má zajišťovat, aby probíhala efektivní koordinace napříč resorty a aby docházelo k co nejmenšímu skluzu v rámci schváleného harmonogramu.
Zdroj: Moravské hospodářství
