J. Maláčová: Ministryně financí neumí vybrat peníze

22. září 2021

Deník N 22. 9. 2021: Nevlastníme velká vydavatelství, velká periodika a několik rozhlasových stanic, vysvětluje ministryně Jana Maláčová důvody, proč ČSSD v průzkumech ztrácí.

Necelé tři týdny před volbami je ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová jednou z hlavních tváří kampaně sociální demokracie. Ráno diskutuje s lidmi ve stanicích metra, odpoledne pak debatuje na setkáních s voliči. Šéfa strany Jana Hamáčka v poslední fázi kampaně zastínila společně s Matějem Stropnickým, se kterým vyrazila na kontroly pracovních podmínek ve firmách, za což sklidila kritiku podnikatelských svazů i části veřejnosti. Maláčová si za inspekcemi stojí, současnou předvolební kampaň považuje za bezobsažnou. „Tady se jede jen na pocity,“ řekla v rozhovoru pro Deník N. Kým bude Jana Maláčová za rok?

To rozhodnou voliči. Kým byste chtěla, aby Jana Maláčová byla?

Člověkem, který dělá práci, jež dává smysl.

Znamená to, že byste chtěla dál pokračovat v této práci?

Do Sněmovny kandiduji poprvé, je pro mě důležité říct si o důvěru voličů. V životě jsem byla svedena na neočekávané cesty. Vždy pro mě ale bylo klíčové, abych dělala práci, ve které jsem vidět a dává mi smysl.

Dojít si pro důvěru voličů ale při pohledu na preference ČSSD nemusí být úplně snadný úkol. Co musí sociální demokracie udělat, aby tu pětiprocentní hranici překročila?

Budu trochu podrážděná. Parlamentní volby nikdy nedopadly tak, jak to pár týdnů před nimi vypadá z průzkumů. To je lekce číslo jedna. Druhou lekcí je, že máme třetinu nerozhodnutých voličů, kteří se rozhodují až těsně před vchodem do volební místnosti. Proto si jsem jistá, že ČSSD se do Sněmovny dostane.

Takže vás současné preference nechávají v klidu?

Určitě je to k zamyšlení. Když se střízlivě dívám na to, co jsme prosadili a zvládli, jsme jediná politická strana, která lidem nelže. Člověka samozřejmě mrzí, že chválu dostává konkurence. Dnes mi jedna paní na stanici metra řekla, že nás má ráda, že mi fandí a kvůli tomu to skousne a bude volit Babiše.

I tohle je ale vysvědčení vaší práce.

Ano, sedíme v jedné vládě.

O něčem vypovídá, že vás lidé oblékají do dresu hnutí ANO, a ne sociální demokracie.

Určitě to vypovídá o tom, že hnutí ANO přejímá naše úspěchy a neúspěch zase shazuje na ČSSD. Pokud chcete říct, že je naše PR špatné, můžeme o tom diskutovat. Je totiž nutné vnímat jeden zásadní rozdíl – nevlastníme velká vydavatelství, velká periodika a několik rozhlasových stanic. Nemůžeme měsíčně za PR utrácet miliony. Pokud toto o volbách rozhoduje, a nejspíš tomu tak v 21. století bude, je to problém.

Pokud jde o současnou kampaň, vy osobně jste vidět všude. V ulicích i v mediálním prostoru. Proč jste z ČSSD téměř jediná, kdo je vidět, případně ještě s Matějem Stropnickým?

Určitě nejsem vidět sama. Každý den mi pomáhá některý z poslanců, nedávno to byl dokonce Jiří Paroubek. Pomáhá mi pan (Vladimír) Špidla, v Praze máme desítky dobrovolníků. Pan předseda (Jan) Hamáček přijde příští týden.

Nevím, kdy jsem naposledy slyšela například o Lubomírovi Zaorálkovi nebo právě předsedovi Hamáčkovi. Opravdu v tom nejste sama?

Luboš Zaorálek naposledy rozvířil vody v jedné debatě o ekologii, kde mě zastupoval. Všichni se snažíme být v regionech, Luboš v Moravskoslezském kraji, stačí se podívat na jeho Facebook. A já mám výhodu, že kandiduji v Praze, což mi umožnilo skloubit kampaň s prací ministryně.

Tím se ale vracíme k roli vašeho předsedy, který není vidět.

Myslím, že je. Každý den dává rozhovor, je mezi lidmi. Teď měl ve Sněmovně čtyři zákony. Nesouhlasím s vámi.

Zákony nejsou kampaň.

To ne, ale musíte dodělat resty. Také mi vyčítali, že jsem s kampaní začala až v polovině srpna. Ale já až nedávno prosadila poslední zákon. Zvolili jsme filozofii mít hotové programové prohlášení vlády a být připraveni na další vlnu pandemie. Poté budeme dělat kampaň.

Ocení to voliči? Na vašem dubnovém sjezdu Jan Hamáček odhodlaně opakoval „My jsme levice“ a sliboval, že sociální demokracii do Sněmovny dovede. Já tam tu energii nevidím. Vy ano?

Já ji vidím.

Nečekala jsem, že řeknete něco jiného.

Neviděla jsem ji po vylhaném článku o Vrběticích (zveřejněném serverem Seznam Zprávy, pozn. red.). Jana Hamáčka velmi zasáhlo, co vše je v české politice možné. Také mi to přišlo jako velké svinstvo. A to vás na chvíli vyřadí z provozu.

Nebyl to tedy účel, aby Jan Hamáček chvíli nebyl vidět právě kvůli kauze Vrbětice?

To ne, myslím, že to jen musel zpracovat. Byl to velký zásah.

Výsledek je nicméně stejný, tedy že z kampaně minimálně na určitou dobu vypadl.

Na tom se shodneme. Nejdříve byla vůle dotáhnout naši práci a až pak kampaň. A tak to mají všichni ministři. Role premiéra je jiná, nemá žádné legislativní úkoly, takže mohl začít dřív.

Jakkoli to může znít banálně, premiér jde a lidem natočí zmrzlinu. Není to přesně to, skrze co voliče strany lákají? Protože právě to se minimálně u vašeho předsedy neděje.

Poslední věta – ježišmarjá, my to prostě děláme teď. Nejdříve jsme splnili naše sliby, poté jsme se připravili na covid a kampaň děláme nyní. Někteří začali v květnu a podívejte se, jak jim došel dech.

Například komu?

Třeba Pirátům nebo koalici Spolu.

Koalice Spolu stále někde je, jejich tři předsedové jezdí po republice, mají masivní billboardovou kampaň.

Ale to už netáhne a neláká pozornost.

Takže váš cíl je pořádně zabrat na cílové rovince?

To není žádná taktika, jen říkám, že jsme zvolili zodpovědný přístup. Včera mi v metru někdo říkal, že si cení, že sociální demokracie byla v době pandemie jedinou zodpovědnou stranou, ačkoliv to nebylo populární. Na rozdíl od opozice jsme se snažili být vždy zodpovědní a říkali jsme pravdu, ačkoliv to bylo bolestivé. To je naše politika a odpovídá to naší nátuře. Myslet si o tom nicméně můžete, co chcete, ale dokud máme zodpovědnost za lidské životy, tak takovou politiku budeme uplatňovat.

Na koho cílíte videem Hustá dvojka s Matějem Stropnickým?

Snažíme se varovat před nástupem pravice a přímou formou ukázat, co se stane, když ODS vstoupí do vlády.

A proč je tam Matěj Stropnický?

Protože je moje dvojka a kandidujeme spolu v Praze.

Ale i on říká, že na kandidátce ČSSD je host, není člen sociální demokracie.

Ale je to můj nejbližší politický spojenec, který mi na kandidátce kryje záda.

Téma pracovních podmínek zaměstnanců, které jste společně zvedli akcí Férová práce, je ryze vaše pražské téma, nebo i celostátní?

Celostátní. Videem se snažíme připoutat pozornost k velkým tématům, která by měla dominovat předvolební debatě. Můj pocit z kampaně je totiž takový, že veřejný diskurz je bezobsažný a nudný. Všichni tvrdí, jak se vše zvládne a nebudou růst daně. Nikdo přitom poctivě neodpovídá na základní otázku: Jaké daně se zvednou? Protože o tom bude další vládnutí a jen my jsme to do programu napsali. Pokud se dostane do vlády ODS, nebudou zvedat daně své cílové skupině, tedy lidem s nadprůměrnými příjmy. Půjdou cestou postupné privatizace majetku, zaváděním spoluúčasti ve všem, zvednou daň z přidané hodnoty, což dopadne zejména na střední třídu a ty nejchudší.

Většinu života jsem žila v Německu, Belgii nebo Velké Británii. Tam se ve volebních soubojích řeší zásadní témata, lidé se rozhodují na základě toho, že se nastolí skutečné problémy, a politici nabízí řešení. Tady se jede jen na pocity, nula obsahu.

Ale to téma tady je a sama jste ho zmínila. Vždyť všechny strany řeší současné zadlužení státu.

Ano, a říkají, že se to vyřeší propouštěním státních zaměstnanců. Máme schodek 380 miliard, a kdybychom část propustili, ušetříme tři miliardy. Jak se vyřeší strukturální zadlužení, když vyřešíte jednu sto třicetinu?

Říkala jste, že chcete přinést témata do bezobsažné kampaně. Co jste ve věci pracovních podmínek ve firmách udělala jako ministryně práce a sociálních věcí dosud?

Takže fakta. Od mého nástupu do funkce jsme každoročně zkontrolovali přes dvacet tisíc firem. Měla jsem několik tiskových konferencí, skoro nikdo na ně nepřišel, nebyly z toho žádné výstupy, nikdo se o to nezajímal. Pak přišel covid, během kterého se téma muselo utlumit, protože firmy bojovaly o život.

Proč se to muselo utlumit? Právě v době pandemie spousta firem systém obcházela.

Chodili jsme na podněty, což musíme ze zákona. Ale představa, že děláme mimořádnou kontrolní akci v době, kdy vláda vyzývala ke snížení kontaktů, je, nezlobte se na mě, naprosto mimo.

Každá třetí kontrola odhalila nějaký problém. Jen v Deníku N jsme upozornili na několik případů (například u společností Zásilkovna, Okay nebo Datart, pozn. red.), kdy se buď obcházela opatření, nebo zneužívala pomoc státu. A politickou reprezentaci to nezajímalo.

Během pandemie jsem navrhla několik zásadních legislativních změn. Ve Sněmovně to sice prošlo, ale zájmové skupiny si toho všimly, takže změny byly zpětně revidovány nebo zrušeny. Problematická je například evidence volných pracovních míst, současný systém je ještě z období Drábkových reforem (bývalý ministr práce za TOP 09 Jaromír Drábek, pozn. red.).

Slouží pouze jako vstupenka pro pracovníky z třetích zemí, také proto je velký zájem mít evidenci neaktualizovanou. Dalším návrhem bylo okamžité digitální hlášení do pracovního poměru. To je věc, která prošla, poté si toho ale všimla Komora daňových poradců.

Nikdy jste ale osobně jako ministryně nebyla ve firmě na kontrole, tak jako nyní s Matějem Stropnickým, nebo se pletu?

Počkejte, nechte mě dokončit. Velmi intenzivně jsme to řešili, usilovali o legislativní změny a za rok proběhlo přes dvacet tisíc kontrol. Měli jsme také četné debaty na tripartitě. V květnu jsme otevřeli ekonomiku a ukončili program Antivirus, začali jsme tedy řešit, co budeme dělat se zvýšeným počtem podnětů. Udělali jsme tiskovou konferenci, kde jsme oznámili mimořádnou kontrolní akci, ale nikdo se o to nezajímal. Proto jsme se rozhodli téma medializovat. A když se na to dívám zpětně, vidím, že se nám to podařilo.

Takže bylo v pořádku, že se Matěj Stropnický na místě fotil, nebo to, že jste hovořili o možných pochybeních ve chvíli, kdy nebylo jasné, jak kontrola dopadla?

Pojďme se bavit o problémech, kterým lidé v práci čelí.

My je v Deníku N popisujeme.

Ale pojďme se o tom bavit. Já nechci absolvovat osmdesátý pátý rozhovor o tom, proč jsme tam byli. To chleba nezlevní.

Nezlevní, ale také na tom záleží.

Ještě o tom klidně můžeme hodinu rozjímat. Když se ale obrátíte na Státní úřad inspekce práce (SÚIP), řeknou vám, že k žádnému pochybení nedošlo.

Ta otázka ale zněla úplně jinak. Pojďme se bavit o tom, jak změnit zažitou praxi, že firmy nedodržují zákoník práce a ještě si myslí, že to je gentlemanský prohřešek. A ve chvíli, kdy ministryně práce řekne, aby firmy zákoník dodržovaly, se ozve Hospodářská komora, podle které jsem firmám vyhlásila třídní boj.

Ale musíte chápat, že když to začnete říkat těsně před volbami, může to oslabovat apel vašeho sdělení, jakkoli může být správný.

Volby jsou každý rok, poslední dva jsme měli plné ruce práce s epidemií. Klidně si myslete, že to je předvolební kampaň. Já vám říkám, že ne, vy říkáte, že ano. Pojďme se ale bavit o substanci. Předkládala jsem třicet zákonů a u každého jsem byla obviněná, že to je kampaň. Na začátku rozhovoru jste mi vyčítali, že neděláme kampaň, ale teď mi vyčítáte, že kampaň dělám. Kdy prezident vyhlásil termín voleb? Vše od té doby je kampaň.

To už posouváte. Navíc podobně se řešilo například focení ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO) s Celní správou.

Neposouvám. Ale pokud to berete takto, tak je to kampaň za dodržování zákoníku práce. Ale pojďme už od toho.

Nevnímají to právě sami zaměstnanci tak, že v průběhu pandemie, kdy byly problémy největší, se nic neřešilo? Nenosily se roušky, firmy braly podporu na mrtvé duše, manipulovalo se se smlouvami. To jsou věci, které zaměstnance štvaly, ale nikdo se tím nezabýval. A nyní jsme v situaci, kdy lidé chtějí na pandemii zapomenout a jsou rádi, že jim práce zůstala. A vy před volbami zvedáte téma, které už pro ně není klíčové.

Třeba kontroly oprávnění čerpání Antiviru probíhaly masivně od začátku. My se ale nyní bavíme o třech základních pilířích inspekce práce, tedy bezpečnosti, ochraně zdraví při práci, nelegální práci, která byla utlumená, a nakonec zákoníku práce jako takovém. A ten nezkontrolujete jinak než intenzivní přítomností na pracovišti a rozhovory s vedením či personalisty.

Už jste sama zmiňovala, že ČSSD má v programu zvyšování daní. Jedná se o progresi u daně z příjmu právnických osob nebo bankovní daň, což jsou přínosy v řádu nižších desítek miliard. Jak chcete vyřešit ty zbývající stovky miliard strukturálního deficitu?

Předně je potřeba říct, že nejdeme do voleb s tím, že budeme zvyšovat daně.

Ne, ale v programu přiznáváte, že tak učiníte.

Ale není to naše hlavní téma. Máme program o 300 bodech a jeho hlavními tématy jsou sociální politika, zdravotnictví a bydlení. Poctivě říkáme, že rozpočet má strukturální problém, a nemůžeme se tak spoléhat pouze na hospodářský růst jako naše konkurence. Pokud chceme zachovat stávající míru sociálního státu, tedy důchody, růst platů nebo zlepšit pracovní podmínky, je potřeba rozpočet nejen stabilizovat, ale také připravit na budoucnost.

V programu je celkem pětadvacet daňových bodů, nejdříve se jedná o progresi u právnických osob. I Slovensko má o dvě procenta větší korporátní daň. Dále chceme zavést progresi u fyzických osob nad trojnásobek průměrné mzdy, což je nyní nad 110 tisíc. Dále chceme jít cestou sektorových daní. Když jsem před třemi lety hovořila o digitální dani, lidé se mi smáli, že chci zdanit klikání na internetu. Dnes je to realita, zákon se bohužel nestihne dokončit, protože na to Alena Schillerová netlačí.

Dále bankovní daň, která je asi patnáct miliard, a majetkové daně. Dědická daň pro všechny nad padesát milionů, majetková pro všechny nad sto milionů. Chceme se podívat na majetkové daně, které by měly pomoci řešit krizi bydlení obecně. Jedná se tedy třeba o zavedení daně z prodeje nemovitosti v případě, kdy se nemovitost prodá krátce po nákupu.

Kolik to dělá dohromady?

Cílem je, abychom měli více a více peněz na naše programové sliby.

Ano, ale jen zavedení výchovného ve výši 500 korun vyjde na šestnáct miliard, snížení DPH bude stát víc než osm miliard, zvýšení rodičovského příspěvku další miliardy. To se sice částečně vykrátí s navýšením daní, ale stále zde máme obrovský schodek.

Ale to se dá vyřešit i hospodářským růstem. A třeba výchovné přinese úsporu na dávkách.

Stále jsme v situaci enormních schodků. Tempo zadlužování je nejrychlejší v Evropské unii. Čekáte, že případné deficity budete schopni dostat zase na nulu?

Samozřejmě. Soubor pětadvaceti opatření v kombinaci s hospodářským růstem a správnými makroekonomickými stimuly povede k tomu, že můžeme mít v řádu let vyrovnané rozpočty.

Předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová říká, že ministerstvo práce do návrhu rozpočtu na příští rok vpašovalo sto miliard korun nad zákonem dané výdaje. Kritizuje také, že rostou výdaje na podporu v nezaměstnanosti.

Podívejte se, jestli se mě ptáte, zda budeme brát peníze lidem, kteří mají odpracováno třicet let, a protože jsou staří, firmy je nechtějí… Kolik bychom jim na podpoře měli dávat, aby paní Zamrazilová měla pocit, že státní rozpočet je „v cajku“? To nemůžete od sociální demokratky chtít. Ve svých prognózách by měla říct pravdu, tedy že rozpočet má problém na příjmové stránce.

To paní Zamrazilová říká a poukazuje na zrušení superhrubé mzdy.

Tak mi vysvětlete, jak byste to udělali prakticky. Máme jednu z nejnižších podpor v nezaměstnanosti, o práci přichází především lidé starší padesáti let. Takže jim už nebudeme vyplácet žádnou podporu? Ve srovnání s HDP jsme jedna z nejméně náročných sociálních politik, ale já budu neustále vysvětlovat, proč to stojí tak velkou část rozpočtu. No protože je to sociální politika.

Ale my na to v současnosti nemáme.

Protože nemáme adekvátní příjmy.

Tím se dostáváme k problému, zda byla dřív slepice, nebo vejce.

Že ministryně financí neumí vybrat daně, neznamená, že ministryně práce nebude dělat svoji práci. To je, jako kdybyste člověku, který si platí za jedenáct tisíc garsonku o velikosti osmnáct metrů čtverečních, řekli, že si žije nad poměry a musí si ji ještě zmenšit.

Výsledek je ale stejný, musíme si na to půjčovat.

Půjčujeme si především na zrušení superhrubé mzdy.

Ta ale činí nějakých sto miliard, schodek je mnohem vyšší.

Schodek máme 380 miliard korun a superhrubá mzda z toho činí 120 miliard. Dále tam máme věci jako loss carryback nebo snížení spotřební daně na naftu. Nikoho nezajímá, že ceny neklesly, ale státní rozpočet to stálo pět miliard.

O navýšení přídavků na dítě jsem bojovala jedenáct měsíců, i když jsme se shodli, že to je nejlepší protikrizové opatření. Nafta prošla téměř bez debaty a nikdo ani nepípl. Takže nám zbývá 260 miliard deficit na pokrizový rok, což je podle mě snesitelné.

Částka 260 miliard korun na rok, ve kterém očekáváme, že koronavirus nebude hrát výraznou roli, je snesitelná?

Dá se to snést, pokud další roky budou v pořádku. My ale máme strukturální problém.

Tím se dostáváme k dalšímu tématu sociální politiky, tedy důchodům. Paní předsedkyně Zamrazilová říká, že pokud mírně zvýšíme věk odchodu do důchodu, vyřešíme pro následující roky polovinu deficitu důchodového systému. V tom jste ochotná ustoupit?

Ano, pro paní Zamrazilovou by se to takto dalo vyřešit velmi snadno, když má auto se šoférem.

To není úplně relevantní argument.

Je. Podívejte se na lidi venku, na ty, kteří pracují v kanceláři a chtějí se realizovat. Naplňuje je to a zajišťuje jim to vyšší standard. A pak jsou tu další, kteří zdravotně nemohou, mají zvýšenou neuropsychickou zátěž a odškrtávají v kalendáři dny. Chápu roli paní Zamrazilové, ona je finančním drábem, ale problém je, že její pozice jsou nevyvážené. Není to někdo, kdo má jako jediný právo říkat svůj názor. Sice se nám zvyšuje věk dožití, ale nezvyšuje se věk dožití ve zdraví.

Mezi lety 2005 a 2017 se zvýšil o dva roky.

Ale to, že máme nevyrovnaný rozpočet, přece nemůžeme řešit zvýšením věku odchodu do důchodu. Nejsou tu politici, kteří by měli odvahu vybrat více peněz na daních od nadnárodních korporací nebo bohatých lidí. Nebudeme to řešit tím, že lidé budou pracovat déle, když je tu problém na trhu práce pro lidi starší padesáti let.

Jednoduché to není, ale není to součást řešení? Zmiňuje to i OECD.

Pro mě jako pro sociální demokratku to nepřipadá v úvahu, nenechala bych to odskákat pracující lidi. Vždyť financování státu je postavené na dani z příjmu fyzických osob a na zdanění spotřeby. To je strašně nespravedlivé, kde jinde ve světě to je? Možná vás irituje, jak se rozčiluji, ale já nejsem schopná pojmout takovou veřejnou debatu. Jak může nikým nevolený člověk říct, že to je jednoduché řešení? Nespravedlivě to postihne miliony lidí. Chceme především prosadit dostupné bydlení a zařídit spravedlivou důchodovou reformu, kterou máme jako jediná strana vypracovanou.

A také opozicí podporovanou. Všemi. Ale tvrdí o nás, že jsme žádnou neprosadili, a pak ji od nás opsali.

Ale faktem je, že jste ji neprosadili. Nicméně v programu také píšete, že zavedete pokuty za dlouhodobě neobsazené byty. Jak definujete dlouhodobě neobsazené byty a jaké pokuty chcete dávat?

Byla by to pokuta přes daňový systém, tedy vyšší sazba. Dalo by se to udělat přes reformu trvalého pobytu, tedy místo, kde lidé skutečně bydlí. A pokud v bytě nikdo nebydlí několik měsíců, bude vyšší daň. Byty by totiž měly být na bydlení.

Pokud do bytu přihlásím babičku, která pobývá v domově důchodců, kdo to bude kontrolovat?

Je to na reformu institutu trvalého bydliště, bylo by to žádoucí i kvůli problému vyloučených lokalit. Je to velká změna systému, na kterou kvůli pandemii nebyl prostor. Když jsem bydlela v Bruselu, musela jsem se nahlásit, přišel policista a kontroloval, zda tam skutečně bydlím.
zdroj: Deník N 22. 9. 2021

Blogy