J. Kulhánek v rozhovoru pro Lidovky.cz

27. října 2021

lidovky.cz 26. 10. 2021: Nápad vytvořit zvláštní post pro předsednictví ČR v Radě Evropy dává podle současného šéfa české diplomacie Jakuba Kulhánka (ČSSD) smysl. „Z pozice člena vlády bude moci i ‚zaskočit‘ a předsedat některým z formátů zasedání ministrů EU, bude moci jezdit vysvětlovat některé otázky do Evropského parlamentu,“ zmínil mimo jiného Kulhánek v rozhovoru.

LIDOVÉ NOVINY: Proč jste až tento týden vyzval Martina Nejedlého, ekonomického poradce prezidenta Miloše Zemana, aby vrátil diplomatický pas?

Změnily se okolnosti. Diplomatický pas mu byl původně vystaven (někdejším ministrem zahraničí Janem Kohoutem – pozn.) za účelem doprovodu prezidenta republiky na zahraničních cestách. Nyní je zřejmé, že pan prezident zatím žádné zahraniční cesty podnikat nebude. Z toho důvodu postrádá smysl, aby pan Nejedlý diplomatický pas měl.

LIDOVÉ NOVINY: Nyní už to neplnilo účel?

Opakovaně narážím na mediální zkratky. Je proto dobré vysvětlit, že existují dva druhy osob, jež mohou získat diplomatický pas. Někdo ho má nárokový – to je například kancléř prezidenta republiky. Existuje i skupina dalších osob, které z objektivních důvodů mohou o diplomatický pas zažádat.

LIDOVÉ NOVINY: Jak to tedy bylo u Nejedlého?

Tehdy se zpracovala analýza, zda poradci prezidentů států v Evropě jsou držiteli diplomatického pasu. Ukázalo se, že ve většině případů takové dokumenty mají. Tedy byla ustavena mezinárodní praxe, což následně vytvořilo oporu pro vyhovění žádosti o vydání pasu poradci prezidenta.

LIDOVÉ NOVINY: Vás krok se ale může jevit jako opožděná reakce, přihlédnu-li k faktu, že i tajné služby upozorňovaly na jistá rizika v okolí prezidenta republiky.

Už můj předchůdce v úřadu ministra zahraničí (Tomáš Petříček, též ČSSD – pozn. red.) uvedl, že odebrat diplomatický pas panu Nejedlému nešlo. Byl vydán za jistým účelem na žádost Kanceláře prezidenta republiky. Neexistoval objektivní důvod, proč jej odejmout. Nárok držiteli pasu zaniká buď proto, že skončí ve funkci, jež jej opravňuje k držení diplomatické pasu. Kupříkladu poslanci, jimž skončil mandát, nyní odevzdávají diplomatické pasy. Druhým důvodem je to, když držitel diplomatického pasu spáchá trestný čin. I tehdy o něj přichází.

LIDOVÉ NOVINY: Souvisí váš krok nějak s hospitalizaci prezidenta Zemana v nemocnici?

Ještě jednou. Jako ministr musím dodržovat pravidla a postupy. Nyní se změnila situace – je zřejmé, že prezident nebude v dohledné době nikam cestovat, proto nevidím důvod, aby poradce prezidenta měl diplomatický pas.

LIDOVÉ NOVINY: Kdyby se prezident uzdravil a mohl opět vycestovat na zahraniční cestu, vrátil by se panu Nejedlému diplomatický pas?

Kdyby znovu přišla žádost z Kanceláře prezidenta republiky, tak bych to já nebo můj nástupce musel řešit.

LIDOVÉ NOVINY: Mimochodem, už pas Nejedlého máte?

Ano, máme.

LIDOVÉ NOVINY: Jak bude vypadat zahraniční politika, bude-li mít Česko prezidenta, jehož pravomoci omezí obě komory Parlamentu ČR?

Česká zahraniční politika vykazuje velkou míru kontinuity. Vychází to z našeho ukotvení v EU a v NATO. Je to i díky tomu, že jsme otevřenou ekonomikou orientovanou na export. Do toho se přičítá geografické určení. Pokud bychom se posunuli do ústavně nové situace a prezidentovy pravomoci by přešly na další politiky, věřím, že se s tím ústavní činitelé – tedy předseda či předsedkyně sněmovny, předseda Senátu, premiér i ministr zahraničí – budou schopní popasovat. Samozřejmě na nich spočine obrovská míra odpovědnosti. Z hlediska diplomatických technikálií v tom však nevidím problém.

LIDOVÉ NOVINY: Co přesně by to přineslo v praxi?

Jestliže by došlo k dočasnému přesunutí pravomocí prezidenta, budou ústavní činitelé pověřeni výkonem některých administrativních a ceremoniálních povinností, jako je například přijímání pověřovacích listin nových velvyslanců v ČR či třeba ratifikace mezinárodních smluv. To by přešlo na předsedu vlády. Zahraniční politika však bude zcela v rukou koaliční vlády. Vidím jako důležité, aby do toho zapojila i opozici a komunikovala s ní.

LIDOVÉ NOVINY: Často zaznívá, že dominantní roli v posledních letech hráli místo ministra zahraničí spíše premiér a prezident. I váš předchůdce Lubomír Zaorálek uvedl, že jde o „vykuchané ministerstvo“. V jaké kondici je dnes úřad?

Já se proti tomu tvrzení o vykuchaném ministerstvu několikrát ohrazoval a myslím, že bylo poněkud nešťastné. Ministerstvo zahraničí disponuje rozsáhlou sítí ambasád v zahraničí a řadou odborníků, kteří jsou pro prosazování zájmů ČR nenahraditelní. Nicméně musíme být realisté v tom, jakou roli může úřad mít. Ministr zahraničí je tváří navenek.

Reprezentuje zemi a hájí české národní zájmy. A zároveň je jen jedním z členů vlády, které předsedá premiér, jenž též má svou nezastupitelnou roli v zahraniční politice. K tomu se přidává prezident, šéfové obou komor a opozice. Ministr zahraničí by měl mít zájem, aby s těmi všemi byl schopen hledat konsenzus v zahraniční politice. Abychom mluvili jedním hlasem.

LIDOVÉ NOVINY: Znamená to, že ministr zahraničí až tolik síly nemá?

Ministr zahraničí má takovou pozici, jakou mu svěří koalice. Mnohé určuje už třeba to, zda je ze stejné politické strany jako premiér. Pakliže tomu tak není, záleží i na tom, jak spolu lidsky vycházejí. To vše ovlivňuje postavení Černínského paláce. Dále je to fakt, že evropská agenda, která prochází všemi resorty, se přesunula na Úřad vlády, což je ale podle mého logické.

LIDOVÉ NOVINY: Pětikoalice pracuje s možností, že vznikne post ministra či vicepremiéra pro evropské záležitosti. Byl byste pro?

Již nyní existuje na ministerstvu nemalá agenda spojená s českým předsednictvím v Radě Evropy (od 1. července do 31. prosince 2022 – pozn. red.). Naše ambasády v EU, ale i vně Unie budou plnit řadu úkolů a ústředí české diplomacie má v tomto koordinační roli. Budou například svolávat velvyslance evropských států v dané zemi a pořádat různé veřejné akce pro zviditelnění našeho předsednictví. V hlavních městech států EU budou také podporovat snahy českého předsednictví.

Obrazně řečeno, musejí mít všechny důležité osoby v daném státě „na mobilu“. Ministerstvo také bude mít na starosti vnější vztahy EU, tedy vlastně zahraniční politiku EU, a náš ministr zahraničí bude na společných zasedáních evropských ministrů zahraničí během oněch šesti měsíců v daleko silnější roli.

LIDOVÉ NOVINY: Měl by tedy vzniknout post ministra pro EU?

Pro období našeho předsednictví to podle mého smysl dává. Z pozice člena vlády bude moci i „zaskočit“ a předsedat některým z mnoha formátů zasedání ministrů. Také bude moct jezdit vysvětlovat některé otázky do Evropského parlamentu. Můžeme se bavit o tom, zda by to měl být vicepremiér, anebo by se měla posílit již existující pozice státního tajemníka pro EU, aby onen post získal politický mandát. Ale zároveň je potřeba říci, že o to složitější bude úloha ministra zahraničí.

Bude muset více koordinovat a hledat konsenzus. Navíc nová pětikoalice avizuje záměr zřídit post poradce pro národní bezpečnost. Přitom ministerstvo zahraničí je s řadou bezpečnostně-politických otázek přímo spojené. Bude tak velmi důležité, jak se nastaví spolupráce mezi jednotlivými hráči, což ovlivní nejen efektivitu české zahraniční politiky, ale i fungování samotného ministra zahraničí.

LIDOVÉ NOVINY: Které priority se českému předsednictví EU nevyhnou? Je to energetika?

Debata o Green Dealu a o tom, jak bude vypadat zelená transformace ekonomiky, bude skutečně zásadní. Není to sice primárně věc ministerstva zahraničí, ale budeme svědkem této diskuse. Jde o příležitost k modernizaci evropských ekonomik. Musíme se však podívat na to, jestli je zvládnutelné dosáhnout cílů ve stanovených termínech a jestli průmyslovější země typu Česka to vůbec budou schopné zaplatit, popřípadě jaké to přinese sociální dopady.

Též nás čeká výzva, jak se EU a NATO postaví vůči Rusku, což se odrazí i v naší debatě o vztazích s Ruskem po kauze Vrbětice. Budeme se také zabývat sbližováním zemí západního Balkánu a EU, ať už na ekonomické, či politické úrovni. Proces rozšiřování Unie by se neměl zdržovat, ale naopak posouvat dopředu. Za další bude důležitý vztah EU k oblasti Indopacifiku, která výrazně získává nejen na ekonomickém, ale i politickém a bezpečnostním významu. Nejde jen o vztah s Čínou, ale i s dalšími zeměmi regionu.

Za Česko bych přidal i udržení strategického partnerství s Izraelem. Pokud se to nepovede dříve, měli bychom během našeho předsednictví usilovat o svolání tzv. Asociační rady s Izraelem, ta se mimochodem nesešla deset let. Jde o platformu, která posiluje vzájemné vztahy v ekonomické a v politické oblasti. Izrael je přirozený a strategický partner pro EU a opravdu nechápu, proč máme otálet s posilováním vztahů s takto klíčovou zemí na Blízkém východě.

LIDOVÉ NOVINY: Lze nyní vůbec něco dělat v oblasti česko-ruských vztahů po kauze Vrbětice?

Jako ministr vlády, která nebude pokračovat, nechci vzkazovat, jak by se měly nastavovat vztahy. To bude záležitost nové koalice. Hned po vypuknutí kauzy Vrbětice jsem řekl, že se vztahy ocitly na mrtvém bodě. Padaly různé názory na to, co dělat dál. Byl jsem rád, že jsme o tom mohli jednat se zástupci opozičních stran za zavřenými dveřmi. Debata byla velmi věcná. Dle mého je těžké nemít s Ruskem žádné vztahy. Ale musejí být založené na vzájemném respektu. Bude to velmi složitá šachová partie a do budoucna velká výzva pro českou zahraniční politiku.

LIDOVÉ NOVINY: Co je teď v nedořešeném stavu?

Objektivní realita je taková, že na politické úrovni jsou vzájemné vztahy zamrzlé. Jediné, o čem probíhá diskuse, je technické fungování zastupitelských úřadů. Příští vláda bude muset řešit, zda se znovu otevře debata o počtech diplomatů. Vedle toho probíhá obchodní výměna s Ruskem, v loňském roce dosáhl náš vývoz do Ruska 100 miliard korun. Na tamním trhu působí celá řada českých firem. Probíhá i kulturní a vědecká výměna. I to je třeba zvažovat.

LIDOVÉ NOVINY: Vy jste dost sázel na ekonomickou diplomacii. Jak jde prosazování lidských práv skloubit s byznysem v destinacích, jako jsou Rusko, Čína či další země s režimy, jež mají k demokratickým ideálům hodně daleko?

Jsou státy, které dělají ekonomickou diplomacii a zároveň otevírají otázku lidských práv. Dle mého je třeba to správně namixovat a vždy zvážit, jaká forma angažovanosti je nejefektivnější. A samozřejmě i to, zda není vhodnější uplatňovat tlak ve spolupráci s více státy. Záleží také na tom, jak se tato problematika s nedemokratickými partnery otevírá. Jestli veřejně, nebo za zavřenými dveřmi, kde se ale dá vyjednat mnohé, například propuštění politických vězňů, na které by nedemokratický režim nepřistoupil – po tlaku veřejnosti – kvůli obavě ze ztráty tváře.

Platí, že se příliš hlasitá kritika může negativně podepsat na rozjednaných obchodech, často může být dokonce kontraproduktivní pro samotnou otázku lidských práv. Jsem však pevně přesvědčen, že se dá dělat dobře obojí a záleží na dovednosti naší diplomacie.

zdroj: lidovky.cz 26. 10. 2021 odkaz zde

Blogy