9. prosince 2016
Rozhovor Haló novin s předsedou Poslanecké sněmovny Janem Hamáčkem.
Ve sněmovně je na třicet vládních a sedmdesát poslaneckých předloh před prvním čtením. Další ještě dorazí. Jak se s tím chcete do voleb vyrovnat?
Vedení sněmovny nemá mnoho nástrojů k tomu, jak zasahovat do legislativní činnosti vlády nebo jednotlivých poslanců. To nám nepřísluší, takže se musíme nějak vypořádat s tím, co vláda a poslanci předloží do sněmovny. Jsem si vědom přetlaku, který tu je. Sklízíme »plody« novely jednacího řádu z předloňska, kdy jsme trochu změnili cyklus fungování sněmovny, ale ukázalo se, že dva týdny schůze sněmovny v daném cyklu je málo. Letos jsme to změnili, trošku jsme přidali. Podle statistik jsme letos projednali rekordní počet zákonů, ale stále ještě za sebou táhneme rest z minula.
Koalice se logicky snaží projednávat prioritně návrhy vládní koalice, a nedostává se tak dost času na poslanecké iniciativy. Čas od času jsme se to snažili řešit tzv. opozičními okénky, ale ukázalo se, když jsou ve sněmovně čtyři opoziční kluby, že dohoda, co je opoziční priorita, není jednoduchá. Doufám, že v posledním roce volebního období vláda zvolní legislativní tempo i s ohledem na skutečnost, že to, co není ve sněmovně teď nebo nedostaneme v nejbližší době, už má malou šanci na projednání. A to by nám mohlo otevřít prostor k projednání i zákonů poslaneckých, které ve sněmovně čekají.
Ale když si premiér zval jednotlivé ministry, skoro každému zadal úkol, jaký návrh zákona by ještě měl připravit. Takže?
Určitě to neznamená, že vláda úplně přestane posílat zákony, ale je třeba na to hledět realisticky a stanovit si priority. A pokud se něco nestihne, je to téma pro volební kampaň a následně pro nový parlament.
Mě především zajímá, co se stane s opozičními návrhy. Víte, že opozice má v rukávu požadavek mimořádné schůze pouze k nevládním předlohám?
Je právo opozice využít všech možností jednacího řádu, ale naší ambicí je ty zákony projednat. Nemohu slibovat, že pro ně budeme hlasovat, nebudouli kompatibilní s programem koalice, ale naší ambicí je tyto iniciativy projednat, i zamítnutí v prvním čtení je projednání zákona.
Pavel Kováčik nedávno řekl, že poslanci KSČM připravují do budoucna změnu jednacího řádu tak, aby se návrhy zákonů až na výjimky projednávaly podle toho, jak přicházejí do sněmovny. Co tomu říkáte?
I když tomu rozumím, jsem přesvědčen o tom, že kdyby byl Pavel Kováčik předsedou vládního poslaneckého klubu, s takovou iniciativou by nepřicházel. Chci tím říci, že vláda s koaliční většinou ve sněmovně má právo vládnout, tj. určit si i priority, které pokládá k tomuto vládnutí za klíčové. Proto prioritu mají vládní návrhy. Ale já nejsem z těch, kdo by chtěl nějak válcovat opozici. Vždy jsem vystupoval proti jakýmkoli úpravám jednacího řádu v tomto smyslu, vůči restrikcím, se kterými přicházeli například kolegové z hnutí ANO – omezovat řečnickou dobu, omezovat obecně opozici. Možná bychom pak těch zákonů projednali víc, ale přišlo by mi to nefér vůči opozici.
Zažil jsem to na vlastní kůži, takže jsem zásadně proti jakémukoli omezování opozice. I proto říkám, a je mojí ambicí ty zákony projednat, jen na to musíme najít čas.
Co uděláte s častými absencemi premiéra a ministrů na interpelacích?
Já o tom s premiérem pravidelně mluvím a několikrát jsem ho žádal, aby »domluvil« svým ministrům v tom smyslu, aby zvýšili svou účast na interpelacích. Ale u pana premiéra zrovna ten problém nevidím, on bere parlament velmi vážně, a jakkoli má asi z členů vlády nejnabytější agendu, má spoustu zahraničně politických povinností, snaží se do sněmovny chodit. Podíváme-li se na statistiku účasti, rozhodně není premiér tím, kdo by měl být kritizován, jsou tam jiní adepti.
Například?
Nebudu jmenovat, to je na naší komunikaci s premiérem, vždy slibuje, že s ministry promluví, takže budeme doufat, že se to příští rok zlepší. Není důstojné, když polovina ministrů na interpelacích chybí.
Vláda chce do konce volebního období více využít iniciativy koaličních poslanců, příp. komplexních pozměňovacích návrhů namísto vládních předloh, projednání je pak rychlejší. Jak se vám to zamlouvá?
Zastávám názor, že nejčistším řešením z hlediska legislativního procesu, pokud se jedná o součást politiky vlády, je vládní návrh. Ten má daná pravidla, musí být vypořádán v meziresortním připomínkovém řízení. U poslaneckých iniciativ je vždy riziko »lidové tvořivosti«. Ten instrument úplně nezavrhuji, dá se použít v mezních situacích, ale pokud se jedná o vládní priority, měl by to být vždy vládní návrh.
Jak se na práci sněmovny odráží koaliční rozhádanost?
Toto je moje třetí volební období a mám pocit, že je nejklidnější. Zažili jsme pravicové vlády, které šly z krize do krize. To jsou ty památné K9, které se scházely víceméně nonstop. To se nyní neděje. Máme spory, máme odlišné názory na spoustu věcí, ale mám pocit, že jsme schopni je vyřešit hlasováním ve sněmovně. Takže současná sněmovna, i když je hodně fragmentovaná – máme tu sedm frakcí plus nezařazené – je z mého pohledu nejklidnější z těch, co jsem zažil. A mám z toho docela radost.
Ale cítíte ty rozpory mezi premiérem a vicepremiérem Babišem?
Oba dva pánové jsou silné osobnosti, a ČSSD a ANO jsou dvě velké politické strany v paradoxním nastavení – sice spolu sedíme ve vládě, ale současně jsme největšími politickými soupeři. Do jisté míry se tento stav dá nazvat velkou koalicí. V Německu je vidět, že ve velké koalici se dá vládnout a nějak dohodnout. Zatím mám pocit, že nevybočujeme z nějakého hlavního proudu nebo z nějakého standardu. Prostě diskutujeme, máme jiné názory, ale všechny klíčové priority se nám dosud podařilo prosadit.
Ale Andrej Babiš zřejmě má pocit ukřivděnosti, že se neumíte dohodnout – jmenujme střet zájmů, EET, mluví o dohodách, které ČSSD porušila…
Nejsem jeho psychoanalytik, nevidím do jeho pocitů, ale zákon o střetu zájmů je jedna z klíčových priorit vládní koalice. A výsledný text, který z diskuse a hlasování vzešel, schválila sněmovna vlastně dvakrát. Podruhé, když se vrátil s pozměňovacími návrhy ze Senátu. V obou případech získal zákon ústavní většinu, v prvním případě 135, ve druhém 125 hlasů. Takže na schválené formulaci zákona je ve sněmovně široká shoda všech politických stran. Je to dobře, je třeba některé věci upravit a k přijetí tohoto zákona nás vyzývaly i mnohé nevládní organizace. Tudíž je to krok správným směrem a ministr Babiš se s tím bude muset vypořádat. Je čelným představitelem, někdo říká majitelem, jedné z politických stran, současně je majitelem velkého koncernu, je majitelem i řady médií. To je jistě unikátní záležitost.
Jak vnímáte politickou situaci v zemi, kdy dochází k některým, podle mě, nevhodným projevům vůči prezidentu republiky?
Mám pocit, že obecně se naší zemi daří. Statistiky ukazují, že ekonomika roste, klesá nezaměstnanost, zvyšují se platy, možná pomaleji, než bychom chtěli, ale vláda pro to dělá maximum, tlačí na růst minimální mzdy, což se pak může projevit i v kolektivních vyjednáváních v jednotlivých podnicích. Takže statisticky se nám daří. Co vnímám jako důležité pro vládní koalici na poslední rok, je, aby z ekonomického růstu měli více i naši občané. Musí pocítit, že ekonomika šlape. Je potřeba valorizovat důchody, dále tlačit růst minimální mzdy, dát prostor odborům, aby v rámci tripartity měly pocit, že jim je nasloucháno. A to se podle mě daří. Pokud má vláda být na konci volebního období úspěšná, občané musí mít pocit, že republika jde správným směrem.
Pokud se bavíme o protestech, které směřují proti prezidentu republiky, podle mě tady už začíná prezidentská kampaň a mnohá vyjádření mohou být motivována politickými ambicemi některých osobností, které by chtěly prezidenta Miloše Zemana nahradit, a budou chtít kandidovat v prezidentských volbách. A samozřejmě politických stran, které jsou s nimi spojeny.
Ve sněmovně leží návrh na znovuzavedení paragrafu o hanobení hlavy státu. Jaký je na to váš názor? Viděla jsem v časopise dvoustránkový titulek přes fotku k 17. listopadu 2016: Prezident je vůl!
Já jsem ten návrh zákona nepodepsal, myslím si, že to není úplně šťastná iniciativa. Podle mě by nás to trošku vracelo do minulosti, a to nemyslím o třicet let, ale možná o 100 let, jakkoli vím, že takový paragraf tu byl i za první republiky. Ale mně vždy přijde na mysl strážný Brettschneider a obraz císaře pána… Tímto směrem bychom jít neměli. Samozřejmě však platí, že úřad prezidenta by měl být uznáván, je to nejvyšší ústavní činitel, takže jistá míra úcty je namístě. Ale nikdo přece není nekritizovatelný. Já mám s panem prezidentem velmi otevřený vztah, často spolu diskutujeme, občas spolu nesouhlasíme…
Abychom si rozuměli – nejsem proti kritice, ale vše má své meze…
Rozumím tomu, co říkáte, ale nemyslím si, že řešením je to, že začneme lidi zavírat. Možná by stálo za to si vzpomenout, jak ten paragraf zmizel z našeho trestního řádu. Pokud mám správné informace, Petr Cibulka byl stíhán za hanobení prezidenta Václava Havla. Ten stíhání zastavil, a následně zmíněný paragraf zmizel… Asi to byl v té době krok správným směrem. Každý z politiků obecně je nucen snést a musí snést vyšší míru kritiky. A o tom, zda je vkusná nebo nevkusná, ve finále rozhodnou voliči či čtenáři, nikdo nenutí čtenáře periodik, které publikují vámi citované výrazy, aby je kupovali. Podle mě je to adekvátně nastavené. Nemusíme zavádět postihy za to, co noviny napíšou nebo lidé řeknou. Mně se trošku opravdu vrací to Rakousko-Uhersko a nerad bych šel tímto směrem.
ČSSD čeká volební sjezd. Nabízí se otázka, kam vlastně dnes ČSSD směřuje? V krajských volbách nedopadla, jak by chtěla, a kdyby se teď konaly sněmovní volby, Andrej Babiš by převálcoval všechny…
Nemůžeme se tvářit, že se nic nestalo. V krajských volbách jsme neuspěli, obecně neuspěla levice. Myslím si, že to je velký otazník a rovněž asi podnět k zamyšlení také pro KSČM, protože ČSSD i KSČM ztratily velký počet mandátů v krajských zastupitelstvech. A sebralo nám je hnutí ANO, což vnímám jako paradox, protože ANO může být cokoliv, ale rozhodně není levicová strana.
V ČSSD probíhá reflexe té situace, ale podle mě už nastal čas, abychom éru analýz ukončili. Je třeba zvednout hlavu a začít jasně komunikovat s našimi voliči a sdělit jim naše priority do konce volebního období, co pro ně chceme udělat, a utvrdit je v tom, že ČSSD je levicová strana, je tu primárně pro lidi, kteří pracují, zaměstnance, soukromé podnikatele. Měli bychom jim pro jejich práci vytvářet adekvátní podmínky. A pokud v nějakém momentě života neuspějí, musí tu být silná sociální síť, která se o ně postará. Současně není možné, aby lidé, kteří chodí do práce, platí daně, platí hypotéky, živí svou prací rodinu, měli pocit, že jsou znevýhodněni, protože jiný tak zodpovědný není a možná se má lépe než ti, kdo pracují. Nemůžeme být vnímána jako strana sociálních dávek, ale jako strana pracujících. To musíme všem voličům jasně říci.
Kdo je tedy vaše cílová skupina ve volbách 2017?
Jsou to tradiční voliči ČSSD, tzn. zaměstnanci, pracující, soukromí podnikatelé, senioři. A pak mladí s rodinami, kteří jsou nejvíce vystaveni tlakům reality, hledají bydlení, nastupují do práce, musejí se postarat o malé děti. Tady má podle mě ČSSD docela velké rezervy. Už několikrát jsem v této souvislosti mluvil o zákonu o sociálním bydlení, který by měl být zásadním způsobem přepracován, a měl by se jmenovat zákon o dostupném bydlení, abychom tím dali jasně najevo, že je to zákon, který může zásadně pomoci například mladým.
Podaří se ho ještě v tomto volebním období připravit a přijmout?
Mluvil jsem opakovaně s ministryní Marksovou a myslím, že sdílí můj názor. Ale jsou tam velké spory s ministerstvem pro místní rozvoj, podle kterého by se měl týkat úzké skupiny obyvatel. Podle nás by měl zahrnovat i rodiny s malými dětmi, abychom jim dali alternativu dostupného bydlení, aby nebyla jedinou alternativou hypotéka, kdy se mladí zadluží na 25–30 let, a celou dobu řeší, zda budou mít na splátky. Stálo by za to oživit i koncept nájemního bydlení, možná se státní podporou. V Rakousku to vyřešili a dlouhá léta je to nejlépe hodnocený systém bydlení minimálně v Evropě, takže inspirace tu je.
Toto zní hezky. Ale proč od vás voliči odcházejí jinam? Není chyba v komunikaci, ve složitém vyjadřování?
Z našich analýz vychází, že naše komunikace nebyla úplně srozumitelná, a my jsme měli pocit, že musíme řešit spoustu problémů najednou. Zejména někteří naši ministři přicházeli s nápady, které možná oslovily malou skupinu obyvatel, ale v kombinaci všech těch »dobrých nápadů« jsme znejistěli našeho tradičního voliče a on měl pocit, že ČSSD je tu pro někoho jiného než pro něj. Pak možná hledal alternativu a nalezl ji v hnutí ANO, které nemá úplně detailně propracovaný program, a vicepremiér Babiš velmi flexibilně mění názory podle toho, jak mu vycházejí analýzy, průzkumy. Musíme zjednodušit komunikaci, musíme být pro naše voliče čitelní.
Zdroj: Haló noviny
