7. ledna 2013
Rozhovor Jiřího Dienstbiera, kandidáta na prezidenta ČR, pro časopis Týden.
* Jste členem sociální demokracie. Kdybyste byl zvolen, opustil byste ji?
Nemá smysl si na něco hrát. Já jsem sociální demokrat a k tomu se hlásím. A to, jestli mám stranickou knížku či nikoli, na mých postojích a názorech nic nemění. Ale je zcela zjevné, že bych musel stranickou politiku opustit. Tím nemyslím přerušit či ukončit členství, ale zcela jistě bych nebyl aktivní v sociální demokracii. To není slučitelné s úřadem prezidenta.
* Takže byste nekonzultoval s ČSSD své kroky?
Já bych kroky konzultoval se všemi stranami, protože si myslím, že prezident má moderovat společenskou debatu a samozřejmě i debatu politických sil napříč spektrem.
* Se všemi? Co když se dostane do sněmovny Dělnická strana sociální spravedlnosti nebo další hnutí řazená mezi extremistická?
Tam už bych měl nějakou pochybnost. Řekněme se všemi relevantními politickými silami. Ale takhle kategoricky bych to teď nebral. Spíše jde o obecné pravidlo, že prezident má být určitým svorníkem, měl by vést debatu se všemi, moderovat ji a v základních strategických otázkách se pokoušet o dosažení maximální shody.
* I s KSČM?
KSČM je součástí našeho spektra celých 23 let, získává nezanedbatelnou podporu voličů ve všech volbách. Jistě je to také partner k diskusi. Nikdo ji nerozpustil, nikdo nezakázal její činnost. Vláda takový návrh k Nejvyššímu správnímu soudu nepodala, tedy i všechny dosavadní vlády uznaly komunistickou stranu za demokratickou součást politického spektra. Takže v tomto smyslu jistě ano.
* A opustila KSČM postoje, které zastávala před rokem 1989?
To je více otázka na ni. Nepochybně je to jiná strana, nicméně někteří jednotlivci, kteří občas vystupují, působí velmi nešťastně. Ale to je věc, kterou by si měla řešit KSČM, protože to poškozuje nejvíce právě ji.
* Ve svém programu uvádíte, že je potřeba zastavit vládní reformy. Měl byste k tomu jako prezident nějakou pravomoc?
Myslím, že ten, kdo kandiduje na prezidenta republiky, by měl lidem říct, jaké jsou jeho hodnoty a představy o vývoji společnosti a politiky. A takzvané reformy, které dělá tato vláda, poškozují běžné lidi. Naprosto nesmyslně přiškrcují ekonomiku. To má dopady i na rozpočet, kterým se vláda tak zaklíná, protože není z čeho vybírat daně. Veškerým šetřením se dostáváme do stále horšího stavu veřejných financí.
* A jakou byste jako prezident měl možnost s tím něco udělat?
Hlavní exekutivní váhu samozřejmě nese vláda. Prezident může tu a tam uplatnit nějaké veto, ale jinak má především sdělovat svoje názory, organizovat, moderovat politickou debatu například na téma dalšího vývoje ekonomiky a sociálního systému. A to není otázka pravomocí, to je otázka silného neformálního postavení prezidenta ve společnosti.
* Jaké jsou podle vás klíčové problémy České republiky?
Česká republika přestává být zemí, která dává naději na slušný život všem lidem. Dochází tady k odbourávání sociálního státu, vidíme snahu o privatizaci klíčových veřejných služeb, jako třeba důchodového systému nebo zdravotnictví, staří lidé jsou často v šílené situaci a horko těžko financují svoje bydlení. Nemyslím si, že v moderní zemi by se mělo něco takového dít. Takže se musíme vrátit k debatě, jak lidem zajistit kvalitní veřejné služby a důstojný život.
* Ale budou na to peníze?
To je otázka přístupu k daňovému systému, který je nastaven nespravedlivě. Reforma bývalého premiéra Topolánka ochudila příjmy veřejných rozpočtů o 80 až 90 miliard korun ročně. Není možné mít tady ani rovnou, ale dokonce ani degresivní daň, která je nižší pro lidi s vyššími příjmy než pro ty s nižšími. Není také žádný důvod, proč bychom měli mít jednu z nejnižších měr zdanění v Evropské unii. Proto je například potřeba daňová integrace v Evropské unii, protože pokud nesjednotíme sazby přímých daní, pak nezabráníme daňovému dumpingu. A přirozeně pak nemůžeme mít peníze na financování kvalitních veřejných služeb.
Zdroj: Týden (7.1.2013)
