24. března 2016
Sociální demokracie má plán, jak odříznout politika Babiše od jeho Agrofertu a médií. V novele ZÁKONA O STŘETU ZÁJMŮ poslanec Jan Chvojka navrhuje, aby se členové vlády buď vzdali ovládání svých korporací, nebo zisku z nich. Andrej Babiš je stoprocentním vlastníkem Agrofertu, včetně mediálního domu MAFRA, či podílníkem investičního fondu Hartenberg Holding.
Není zvláštní přijímat obecné paragrafy kvůli jednomu konkrétnímu člověku?
Není to lex Babiš. Pokud získá podporu, bude platit, i když už bude Andrej Babiš dávno mimo politiku. Míří na všechny, kteří by chtěli provozovat vládní politiku současně s byznysem přisátým na stát.
S majitelem Agrofertu jste do vlády už vstupovali. Co se dnes změnilo?
Opakuji, že nejde o Andreje Babiše. Když se ohlédnu, za deset let účinnosti se platný zákon o střetu zájmů prakticky vůbec neposunul. Střet zájmů přitom řešila každá vláda, viz kauzy ministrů Řebíčka, Bárty nebo Jankovského. Nastal čas tu tlustou čáru mezi vládou a byznysem konečně udělat.
Pokud by se členové vlády svých společností nevzdali, ztratili by hlasovací práva v jejich orgánech, firmy by ztratily nárok na státní dotace a podporu. Pro lepší představu – podniky pana Babiše by pak neměly nárok na zemědělské dotace?
Myslím, že můj návrh není potřeba vysvětlovat na příkladu Babišova byznysového impéria. Pokud jakýkoli člen vlády nebude postupovat podle zákona, ztratí jeho společnost nárok na dotace a veřejnou podporu. On sám pak ztratí nárok na zisk ze své firmy. Pro současné členy vlády ale toto pravidlo platit nebude kvůli retroaktivitě.
Není to pak jasná diskriminace na trhu?
O žádné diskriminaci nemůže být řeč. Nikdo nikoho nenutí, aby vstupem do vlády připravil své firmy o zakázky. Je to otázka priorit: buď služba ve vládě, nebo byznys.
Jsou v návrhu i omezení pro veřejné zakázky?
Ano, pokud se člen vlády nevzdá podílu ve firmě, nebude mít nárok na podíl ze zisku za kalendářní rok, v němž jeho společnost realizovala nadlimitní veřejné zakázky.
A nenarazí takové omezení vlastnictví u Ústavního soudu?
Přímý zásah do vlastnického práva nastoupí jako sankce až jako třetí krok. První možností je do vlády nevstupovat, druhou pak do vlády vstoupit, ale zbavit se podílu ve firmách. To je podle mého názoru vyvážené řešení, které by mělo ústavní žalobu ustát.
Ale pak by do politiky opravdu šli jen nemajetní lidé.
To je trochu demagogie. Úspěšní lidé budou mít dveře do vrcholové politiky pořád otevřené. Problém bude mít jen ten, kdo si nedokáže vybrat, chce-li skutečně pracovat pro stát, nebo s ním dělat byznys.
Existuje řada možností, jak zákaz obejít. Ať už přes svěřenecké fondy, či převodem na příbuzné. Není váš návrh jen formalitou?
Nejsme v devadesátých letech, převody podílu ve firmě lze dnes snadno dohledat on-line. Obcházení nebude vůbec jednoduché. Vždyť díky novým pravidlům brzy nezíská veřejnou zakázku firma s nezaknihovanými akciemi, u které nejde určit koncového vlastníka.
První místopředseda hnutí ANO Faltýnek v protireakci navrhuje, aby se omezení vztahovala na všechny placené politiky – na starosty, hejtmany atd. Souhlasíte?
Pan Faltýnek je zkušený politik. Jako jediný z poslanců ANO nekřičí proti zpřísnění pravidel. Naopak chce zpřísnit pravidla všem placeným politikům, tedy i hejtmanům, starostům, poslancům a senátorům. Netuším, jestli to není úhybný manévr, ale diskutovat o tom určitě můžeme. Zajímavé však je, že si vlastně tímhle návrhem podřezává větev, na níž sám sedí. Jako poslanec a předseda velmi vlivného zemědělského výboru zároveň sedí v představenstvu Agrofertu.
Návrh zakazuje členům vlády vlastnit i jakýkoliv podíl v médiích – ve všech?
Spíš nechápu, proč se najednou zpochybňuje, že by mezi vlastnictvím médií a špičkami exekutivy měla být čínská zeď. Ta zeď tam být má, protože chrání nezávislost médií, bez které nemůže demokracie fungovat. Je úplně jedno, jestli teď ve vládě sedí Andrej Babiš se svou Mafrou. Za pár let to bude zase někdo jiný. Máme tu třeba senátora Valentu, jenž také kupuje média. Nechci se ale na vztah mezi médii a politikou dívat optikou miliardářů, kteří si kupují média jako bezpečnostní pojistky. Myslím, že je nejvyšší čas upravit i pravidla pro koncentraci vlastnictví médií.
Zdroj: Reflex
