16. září 2016
Drtivá většina lidí si ho vybaví v tmavém obleku nebo bílém lékařském plášti. Vysočinský hejtman Jiří Běhounek, jenž se v říjnových krajských volbách podruhé pokusí obhájit svůj post, by však rád trávil víc času v mnohem neformálnějším outfitu. Tričko a kraťasy zatím obléká aspoň jednou týdně kvůli tenisové čtyřhře s kamarády a brzy by se chtěl vrátit i do volejbalové party.
„Sport jsem bral celý život jako nejlepší relaxaci. U něj zapomenu úplně na všechno, na všechny starosti. Jelikož jsem byl odjakživa soutěživý a chtěl vyhrát, pokaždé mě úplně pohltí. A nejlepší na úplné vypnutí jsou kolektivní sporty. Při nich na nic jiného ani myslet nemůžete. A když ano, spoluhráči na to okamžitě přijdou a dají vám kouř," zdůrazňuje čtyřiašedesátiletý Běhounek.
Tenis chodí hrát na dvě hodiny každou neděli. Naopak volejbal, který dřív také neodmyslitelně patřil do jeho kalendáře, už doma v Pelhřimově delší dobu vynechává. „Ale chtěl bych se k němu vrátit. Až se zase začne chodit do tělocvičny, kde se hrává až později večer, šance bude větší. Přece jen v šest hodin, kdy se ostatní scházejí teď, je to na mě hodně brzy. To jsem ještě v plném provozu," říká.
Běhounka stále láká i golf, ale pravidelně se zatím na green nedostává. „Hraju ho jen tak, abych se prošel po hřišti, na nějaký výkon to není. Kdo se chce zlepšovat a mít solidní handicap, musí usilovně trénovat. Já mám spíš po každé dlouhé pauze problém, abych se zase dostal do základní techniky a neurazil si hlavu," směje se. „Člověk to sice nezapomene – stejně jako bruslení nebo jízdu na kole, ale než se do toho vpraví, chvilku to trvá," podotýká.
Při občasných návštěvách oblíbeného golfového hřiště v Nové Bystřici nedaleko Jindřichova Hradce si tak především užívá klid a atmosféru. „Je hezké, když ráno přijedete, kolem pobíhá zvěř, vidíte východ slunce. To je něco, co za normálních okolností nezažijete. Protože obvykle jen vstanete, umyjete se, najíte, vlétnete do auta a jedete do práce. Taky sice vidíte, jak vychází sluníčko, svítí vám do očí, ale nic moc z toho nemáte," krčí rameny Běhounek.
Čtyřicet let s ortopedií
Sport ovšem není jediná aktivita, kdy pustí politiku z hlavy, spolehlivě si od ní odpočine i při práci lékaře. Svou doktorskou kariéru spojil s pelhřimovskou nemocnicí – na zdejším ortopedickém oddělení působí už od roku 1976, přes dvacet let mu i šéfoval. Primariátu se vzdal poté, co byl v roce 2008 zvolen hejtmanem. K pacientům se však stále pravidelně vrací, a kdyby za tři týdny ve volbách neuspěl, nejspíš by se jim zase věnoval na plný úvazek.
„Ale že bych už měl politiky dost a tajně toužil po návratu, to ne. Umím si představit, že se vrátím, ale dovedu si představit i to, že už ne. Tedy když to vyjde ještě na jedno volební období. Ostatně: kdo by za čtyři roky ještě v nemocnici stál o takového dědka," přemítá Běhounek, jenž je zároveň i poslancem. „Popravdě ani neumím říct, co mě baví víc, jestli medicína, nebo politika. Mě baví obojí – a obojí mě taky v určitých okamžicích štve," přiznává.
Sám si nemocniční prostředí vyzkoušel i v opačné roli. Pacientem se stal kvůli srdeční arytmii, kterou musela vyřešit až operace. „To byla moje lajdáckost, protože mě tyhle potíže trápily roky. To jsem ještě ani nevěděl, že bych někdy mohl být hejtmanem… Ale pořád fungovaly léky a potíže byly snesitelné. Jenže pak nastala situace, kdy noví mladí doktoři řekli: Už žádné prášky, chce to radikálnější řešení," popisuje vývoj svých problémů.
Operovat se nechal loni v nemocnici v Českých Budějovicích a na sále si pobyl pěknou „chvilku". „Zákrok trval čtyři a čtvrt hodiny. Pan docent Bulava, který ho dělal, mi pak o té mé arytmii říkal: No, no, ta byla zahnízděná," vzpomíná Běhounek. „Každopádně jsem rád, že jsem na zákrok šel, protože potíže tím pominuly. A předtím už byly chvílemi hodně nepříjemné. Když srdce začalo víc bouchat, člověka to rozhodilo. Říkáte si: Sakra, srdce…," doplňuje.
Teď už podobné horké chvilky neprožívá. Užívat nemusí ani žádné medikamenty, jen lehce poupravil životní styl. „Když jsem byl nemocný, paradoxně jsem mohl všechno. Ponocovat, rozčilovat se, pít alkohol… Teď jsem zdravý – a nesmím skoro nic," zlobí se naoko Běhounek. „Ale vážně: vzal jsem si z toho ponaučení a snažím se ty špatné vlivy co nejvíc omezit," konstatuje.
Zdroj: 5plus2
