23. září 2016
Kopaná ho provází odmala. Krajský zastupitel a kandidát ČSSD na hejtmana Petr Navrátil zažil slavné časy fotbalové Slavičína, pomáhá i ligovému Zlínu
Když chtěl v 60. letech minulého století sportovat, ve Slavičíně moc na výběr neměl. Fotbal byl jednoznačnou volbou. A Petra Navrátila provází celý jeho život.
„Jako většinu kluků mě bavil a v mém mládí měl jasnou dominanci. Práce u fotbalu mě pořád naplňuje, je to určitá forma seberealizace," vyznává se lídr kandidátky České strany sociálně demokratické pro říjnové krajské volby.
Hráč, trenér, funkcionář. Až na rozhodčího si Navrátil vyzkoušel všechny zásadní fotbalové polohy.
„Ve Slavičíně jsem začal jako žák. Nebyl jsem žádný supertalent," přiznává. Možná i proto, že vystřídal skoro všechny posty, než zakotvil mezi tyčemi. Do gólmanských rukavic ho přitom dostala náhoda.
„V dorostu chytal pozdější ligový delegát Rumplík, vynikající brankář. Jenže si zlomil nohu, hledala se náhrada, a když jsem si stoupl do brány, už jsem tam zůstal," líčí.
Chuť do fotbalu mu nevzalo studium na univerzitě a ani povinná vojenská služba v Žilině, kde krátce učil na vojenské škole.
„Tam jsem trénoval kluky a chytal v nedaleké dědince," vzpomíná na krátkou slovenskou epizodu. „Nebylo to nijak významné, ale mě to nakoplo, abych to po návratu do Slavičína ještě zkusil v bráně.„
Po přestěhování do rodného města hrál za B-tým i áčko, aktivní kariéru pak dokončil v Nevšové.
„Když jsem tam přišel, tak jsem měl začátek hodně nešťastný. Dostal jsem čtyři branky a ozývaly se hlasy: Co jsme to koupili? Kde chytal? Potom si mě ale oblíbili, odchytal jsem čtyři pět pěkných sezon,“ vzpomíná Navrátil.
Fotbal neopustil ani pak. „Na stadionu ve Slavičíně jsme s kamarádem prodávali tipovací losy na výsledek za dvě koruny. Měli jsme svoji budku.„
Za čas se posunul do výboru a patnáct let až do roku 2013 klubu šéfoval z pozice předsedy.
„Někdy to nebylo jednoduché, když se hrálo o záchranu. Ale zažil jsem také úžasné okamžiky,“ říká Navrátil.
Slavičín byl za jeho předsednické éry obávaným soupeřem prvoligových celků v Českém poháru. Na Valašsku vypadl Baník Ostrava, Zbrojovka Brno, velkou slávou bylo osmifinálové utkání se Slavií Praha. Rád vzpomíná také na historický postup do Moravskoslezské ligy, ve které Slavičín vydržel dvě sezony, než se vrátil do divize.
„První rok ve třetí lize byl perfektní. Ve druhém už to bylo těžší, zrovna začínala světová ekonomická krize, ubylo sponzorů," vybavuje si Navrátil, který se ve Slavičíně posunul do role řadového členu výkonného výboru.
Svoji fotbalovou pozornost teď navíc dělí mezi mateřský klub a prvoligový Fastav Zlín, kde je místopředsedou představenstva. „V předešlých letech jsem měl se všemi řediteli Zlína úzký kontakt. Spolupracovali jsme, byli jsme také jeho farmou. Vazby byly velmi dobré, takže bylo přirozené, že jsem byl osloven jako zástupce kraje," podotýká Navrátil.
Přímý chod klubu neovlivňuje ani takové ambice nemá, u všech klíčových rozhodnutí však je. Teď si užívá zlínské postavení na špici nejvyšší soutěže.
„Je to odměna majiteli klubu panu Červenkovi, sponzorům a všem lidem, kteří oddílu pomáhají," povídá kandidát na hejtmana, který si i po padesátce rád zahrál za staré pány. Kopačky už ale neobouvá. „Jsou to minimálně čtyři roky, co jsem vstoupil naposledy na hřiště," tvrdí Navrátil. Stopku mu vystavilo koleno. „Těch čtrnáct dnů, kdy pak člověk kulhá, za to nestojí. Už si nechci hrát na to, že na tom mám," přiznává.
Byť mu bylo v březnu 61 let, od fotbalu se mu odcházet nechce. Ať už volby dopadnou jakkoli.
Jsou to minimálně čtyři roky, co jsem vstoupil naposledy na hřiště. Těch čtrnáct dnů, kdy pak člověk kulhá, za to nestojí. Už si nechci hrát na to, že na tom mám.
Zdroj: 5plus2
