1. března 2017
Nad Tatrou sa blýska a Slováci se bouří: Nejsme lidé druhé kategorie! Ověřili si totiž, že většina potravinářských výrobků, které k nim dovážejí nadnárodní společnosti, se v Rakousku prodává se stejným názvem i obalem, ale s vyšší kvalitou! Na zítřejší schůzce 4 zemí, včetně ČR, chtějí společný vztek nasměrovat na vládu EU v Bruselu.
Podobné zkušenosti s rozdílnou kvalitou výrobků stejné značky mezi Východem a Západem mají i Češi. Blesk se proto na šance společného postupu se Slováky, Maďary a Poláky zeptal europoslance Pavla Poce (52, ČSSD). Je místopředsedou výboru, který má v unijním parlamentu na starosti právě potraviny.
Bude mít Brusel vůbec chuť se rozdílnou kvalitou potravin v EU zabývat?
Přišli jsme s rumunskou kolegyní s touto problematikou v roce 2011. Tvrdili jsme, že jde o podvod a že tento typ podvodů by měla řešit Evropská komise. Ta a bohužel i zástupci členských států v Evropské radě tehdy zaujali velmi pasivní postoj. Až nyní Evropská komise e začíná připouštět, že se skutečně jedná o klamání spotřebitele.
Když do toho teď jdeme společně, máme větší naději?
Je to jediná šance. Jednotlivý stát jednoduše nemůže uspět. Jestliže v rámci jednotného trhu existuje několik druhů fanty, každý s jiným obsahem pomerančové šťávy, všechny prodávané pod jednou značkou, o co jiného jde než o klamání spotřebitele?
Neměly by státy, které poukazují na rozdílnou kvalitu potravin, zmáčknout výrobce, odmítnout jejich oblíbený argument o cenových a chuťových preferencích východoevropských zákazníků a rovnou hrozit postihy?
Tak jednoduše to nejde. Nejedná se o otázku bezpečnosti potravin. Nejedná se v zásadě ani o otázku kvality potravin, to by věc byly kompetentní řešit přímo instituce členských států. Jedná se o klamání spotřebitelů na nadnárodní úrovni, a proto je věc nutné řešit také na nadnárodní úrovni. Slováci zjistili, že z 22 různých položek se jen 9 shodovalo s těmi rakouskými. Ceny se přitom lišily jen minimálně.
Jakými výrobky jsou východoevropští spotřebitelé nejvíce šizeni?
Nemluvil bych přímo o kvalitě. Sice je logické, že nám připadá Fanta s víc džusem kvalitnější, ale z právního hlediska by to nemuselo obstát stejně jako situace, kdy je v jedné zemi cola slazena cukrem, což vnímáme jako lepší, a v jiné glukózo-fruktózovým sirupem. Tyhle argumenty narazí někdy na obratnost marketérů, kteří řeknou, že ta cola je v místě výroby v USA zrovna slazená oním sirupem, a že tedy méně kvalitní je ta s cukrem. Podle mého je třeba skutečně trvat na termínu klamání spotřebitele a na tom, že Evropská komise musí zakročit a donutit nadnárodní producenty k tomu, aby na jednotném evropském trhu prodávali jednotné složení jednoho výrobku.
A další fígl – utajené snižování gramáže a objemu u stejných výrobků při zachování původní ceny. Jak to hodnotíte?
To je poměrně běžná praxe. Jde o trik výrobců, jak mást spotřebitele a jak dosáhnout nižších nákladů, pokud není možno snížit cenu.
Po skandálech i s polskými potravinami se hojně rozšířilo vágní označování Vyrobeno v EU. Je to přípustné?
Ano. Země původu je povinným údajem pouze pro některé druhy potravin jako například různé druhy masa a výrobky z něj, med, ryby, panenský olivový olej nebo čerstvé ovoce a zeleninu. EU představuje jednotný trh, proto není povinné označovat konkrétní zemi.
Často k tomu, že se zboží doveze do některé evropské země třeba z Číny, přebalí a jako země původu je označena ta evropská. I to je v pořádku?
Ano. Jak spotřebitelské organizace, tak poslanci Evropského parlamentu dlouhodobě požadují lepší označení potravin, především jejich původ a metodu produkce. Členské státy i firmy se brání a nechtějí na obalech výrobků uvádět více informací a většinou argumentují tím, že by to znamenalo vyšší cenu.
Zdroj: Blesk
