10. května 2012
O hlavních příčinách současné krize hovoří v Reflexu stínový ministr financí ČSSD.
Stínový ministr financí Jan Mládek: Španělsko může pohřbít euro
Podle ekonoma Jana Mládka by stát měl hrát větší roli v ekonomice a podpořit tak hospodářský růst. V roce 2008 odhadoval, že nás čeká SEDM HUBENÝCH LET, ale dnes se obává, že byl optimista.
* Proč kritizujete vládu s argumentem, že dělá jen tupé škrty?
Protože nerozumí důležitosti domácí poptávky. Domnívají se, že miliarda navíc ze státního rozpočtu znamená, že spotřebitelé koupí za 750 miliónů korun dovezené zboží a jen za 250 miliónů bude stimulovaná poptávka domácích firem. Vycházejí z toho, že výše českého vývozu i dovozu převyšuje 70 procent hrubého domácího produktu. Jenže si neuvědomují, že zdaleka ne celá hodnota vývozu vznikla v Česku, ale nemalá část byla dovezena. HDP totiž tvoří jen přidaná hodnota vytvořená tady. Ve skutečnosti je to tak, že spotřebitelé vydávají na přímé i nepřímé dovozy asi 30 procent. Takže je to naopak: většina peněz našich spotřebitelů míří do českých firem.
* Co z toho vyplývá pro vládu?
Když Nečas s Kalouskem škrtnou 10 miliard korun důchodcům, tak tím škrtnou i poptávku za sedm miliard pro české firmy. Z toho vyplývá nižší HDP, z čehož plynou nižší daně. A tady hrozí spirála škrtání. Ministr Kalousek naprosto nechápe, jaká je síla očekávání. Když lidem budete vykládat, že se budou mít hůř, tak dostanou blbou náladu a nebudou ani spotřebovávat, ani investovat a ekonomika nepojede. Chudší lidé větší část svého příjmu utratí, bohatší mají tendenci větší část ušetřit. Ekonomiku tím nepohání. Když uděláte přerozdělení progresívní daní, tak peníze dáte těm, co víc utrácejí, a vytvoříte tím stimul hospodaření.
* Takže šetřit je špatně?
To neříkám. Ono se mělo šetřit v dobrých dobách, umazávat dluhy a dělat rezervy. Jakmile nastane krize, začnou šetřit domácnosti a firmy, kola ekonomiky se neotáčejí. V tom okamžiku má vstoupit do hry stát a podpořit ekonomiku svými výdaji. Ale jsem opatrný to teď doporučovat, protože situace v Evropě je taková, že většina zemí si to nemůže dovolit. Já se ztotožňuji s tím, že abychom si udrželi nízké úrokové míry a vysoké ratingy, musíme plnit závazek snižování defi citů. Kalousek ale dosáhl cíle pro rok 2013 už loni, k tomu není důvod.
* Přesto se nezdá, že vládní výdaje jsou zárukou růstu. Evropu to od krize neodvrátilo a skoro všichni mají obří dluhy.
Tady je ale nebetyčný rozdíl mezi jednotlivými zeměmi. Jsou tu země jako Irsko, kde byl v roce 2008 veřejný dluh 25 procent HDP a loni to bylo 110 procent. Irská vláda udělala fatální hloupost, že se zaručila za závazky celého bankovního sektoru. Jiné problémy mají v Řecku: neplatí se daně, falšovalo se, co mohlo, pořádala se olympiáda a tak dále. V řadě zemí došlo k tomu, že najednou přišly za vládou banky a řekly: Musíte nás zachránit. Nejde jen o Island, ale také o Británii, Nizozemsko, Francii. A zachraňovat nejbohatší lidi, kteří před krizí nejvíc vydělávali díky globalizaci, je jedno z politicky nejzoufalejších sdělení.
* Proč však tolik spoléháte na výdaje?
K tomu, že je hospodářský růst důležitý, se dopracoval i premiér Nečas, který to říkal před pár dny. Z toho mám radost. Tahle krize není žádná legrace. Podobné krize se v minulosti řešily různě. Buď se z toho vyrostlo, nebo se spustila infl ace, nebo byla válka. Snad nikdy se to nepodařilo vyřešit škrtáním, možná s výjimkou Nicolae Ceauşeska, jehož to ale stálo stovky mrtvých, protože nebyly léky v nemocnicích. Ono se to týká i přesahu do sociální soudržnosti. My potřebujeme růst, aby základní skupiny společnosti spolupracovaly, protože je to hra s pozitivním součtem, o nějž se nějak rozdělíme. V opačném případě se zvýší sociální konfl ikty a hrozí přechod k diktatuře. Pak se může stát, že levnější bude udržovat veřejný pořádek s brutální silou než se to snažit řešit demokratickými metodami.
* Z předlužené Evropy ale může každou chvíli přijít nějaký otřes.
Bohužel vůbec nemohu vyloučit, že přijde externí šok z eurozóny, protože nevím, jak to dopadne se Španělskem. Ale zatím jsme na tom docela dobře, protože jsme napojeni na Německo, které má dobré výsledky.
* Jak byste řešil Řecko?
Osobně si myslím, že eurozóna by se s ním měla domluvit o návratu k drachmě a vyslat signál ostatním zemím, že je to možné, v naději, že se budou o to více snažit.
* Je zachraňování Řecka podobně zoufalé jako přebírání záruk za banky?
Ono zachraňování Řecka bylo v první fázi ve skutečnosti zachraňováním především francouzských a německých bank, jež Řecku napůjčovaly. Ať už to dopadne s Řeckem jakkoliv, není to tak důležité. Podstatné pro další vývoj a náš budoucí blahobyt je, jestli se podaří ustát italský a španělský problém. Pád jedné každé z těchto zemí by eurozóna asi neustála.
* Může Španělsko být posledním hřebíčkem do rakve eurozóny?
Může.
* Rozpadla by se eurozóna úplně?
Mohla by vzniknout jakási Nordická liga nebo Hanza, tedy spolek Německa a malých bohatých států v okolí, jako Nizozemska, Rakouska a možná i Finska či Estonska. Ekonomicky by to nebylo špatné, byla by to ona optimální měnová unie, což má rád pan prezident. Horší je to z politického hlediska, protože by připomínala jiné časy.
* Mohla by dnešní situace pomoci k rozdělení Itálie?
Garibaldi to Evropě rozhodně neulehčil, když sjednotil oblast severně od Pádu a na jih od Pádu. Sever je jednou z nejdůležitějších průmyslových oblastí Evropy, je integrovaný s francouzskou a německou ekonomikou. Je pro Evropu velmi potřebný, jih potřebuje Evropa daleko méně.
* Vraťme se do Česka. Co považujete za „chytré“ škrty?
Zkusit nakupovat to, co má větší podíl domácích dodávek. Samozřejmě se zachováním veškerých pravidel, nemůžete to udělat napřímo. Ale některé věci prostě nekoupíte nebo odložíte, pokud je to čistý nákup ze zahraničí.
* Dají se daně zvyšovat chytře?
Přece jen se ve vládě objevují záchvěvy realismu a pochopili, jaká hloupost je sjednotit DPH na 21 procentech. Když pomineme sociální důvody, tak tři sousední země mají DPH na potraviny 10 procent a nehodlají to měnit. Lidi by tam jezdili nakupovat. Třetina obyvatel Česka bydlí v hraničních okresech. Vláda si nemůže dělat šílené nápady bez ohledu na realitu. Naopak zavedení progresívní daně z příjmu fyzických osob, tedy větší přerozdělení, povede ke zvýšení poptávky a větší sociální soudržnosti. Netýká se to jen šesti miliard navíc pro státní rozpočet.
* Evropská unie připravuje program, který média pojmenovala jako Marshallův plán II. Je to východisko z problémů dneška?
Já nevím přesně, jak to bude vypadat. A ďábel je skrytý v detailech. Problém je, že už nemáme Spojené státy, jež by mohly pomoci jako po druhé světové válce, USA mají svých problémů dostatek.
* Mimochodem ona to byla malinká částka v porovnání s velikostí dnešních „záchranných“ balíků.
Ale bylo to lépe investováno. Evropa každopádně musí hledat cesty, aby lépe fungovala. Já vidím příčiny současné krize jinde. Podle mě jsou tři: Prvním důvodem je stále se zvětšující majetková nerovnost, chudší nemají na utrácení. Druhou příčinou je, že se lidem snadno dostupnými půjčkami poskytl pocit, že jsou bohatí, ale skončilo to pádem Lehman Brothers. Třetí příčinou je, že se elity západních zemí rozhodly málo ziskové a ekologicky nákladné části produkce vyvézt do Číny a samy chtěly vyjídat smetanu. Jenže se vyvezla i pracovní místa. To vede k devastaci střední třídy, hlavně v USA, protože všichni ti mistři, technici, inženýři přišli o prestižní práci a dělají v lepším případě špatně placenou práci ve službách. Navíc čínští soudruzi brzy pochopili, kde je smetana ve výrobě. Těžko se může inovace dělat v USA, když výroba je v Číně.
* Dá se přesun pracovních míst do Asie zvrátit?
Jedna z myšlenek je tzv. znalostní společnost, ale nejsem si jist, jestli to bude fungovat. Ne všichni se můžou zabývat vědou a výzkumem, strategickými a finančními službami. Část pracovní síly by vůbec neměla zaměstnání. Pak hrozí nějaké celní bariéry, konec volného obchodu.
* Ona čtyřletá stagnace v západním světě bude na pár let, nebo spíš dekád?
Já jsem po pádu Lehman Brothers v roce 2008 říkal, že nás čeká sedm hubených let. Doufám, že jsem se nemýlil. Trochu se bojím, že jsem byl optimista.
Zdroj: Reflex, 10. 5. 2012
