20. listopadu 2015
Rok uplynul od chvíle, kdy předal starostovské žezlo Břeclavi svému nástupci. Oldřich Ryšavý (ČSSD) tehdy jako dlouholetý politik skončil. Dění v okresním městě ale nadále sleduje. S odstupem času se, nyní už „jen“ jako lékař, vrací k vypjatým chvílím, které v čele města zažil.
Ještě v minulém volebním období jste byl radním jihomoravského kraje, předsedou ČSSD na Břeclavsku a starostou Břeclavi. Jak se nyní bez toho všeho máte?
Sedmnáctého listopadu to byl rok, kdy jsem ukončil svoji politickou kariéru. Kupodivu jsem přibral, což mně hrozně vadí (úsměv). Není mi jedno, co se ve městě děje. Na druhé straně mám mnohem víc času sám na sebe. A materiálně rozhodně nestrádám.
Politika vám nechybí?
Je to adrenalinová záležitost. Nemohu říct, že by mi nechyběla. Stojí přede mnou ale jiné výzvy.
Jaké?
Především moje práce.
Členem sociální demokracie jste zůstal. Fungujete například v roli poradce?
Jsem poradcem hejtmana Michala Haška pro oblast zdravotnictví. Co se týká současného vedení Břeclavi, tam není o moje rady zájem.
O jakých tématech jste se s panem hejtmanem bavili?
Nezlobte se, tyto věci jsou důvěrné. Nepřísluší mi, abych se k nim vyjadřoval.
Před posledními komunálními volbami jste řešili vnitrostranické spory, po kterých jste se rozhodl vzdát místa na kandidátce. Jak na to nahlížíte s ročním odstupem?
Vždy jsem se postavil na správnou stranu. Tomu, co se děje nyní na radnici a co se děje v břeclavské sociální demokracii, přesně odpovídá nahrávka, která se v té době objevila (záznam zachycuje některé vulgárně hovořící členy ČSSD, probíralo se i téma veřejných zakázek – pozn. red). Stydím se za lidi, kteří studu nemají.
To je tvrdá kritika.
Jsem v sociální demokracii od roku 1990. Věnoval jsem jí velké množství času a svých peněz. Je za mnou velký kus práce a věcí, na které se zapomíná. Byl jsem například u vzniku zákona, který vyřešil problémy v přídělovém řízení na Mikulovsku. Bez toho by se nerozjely pozemkové úpravy. Třeba výsadba vinic. Mnoho vinařství dnes prosperuje i díky tomu. Nemám se za co stydět.
Cítíte křivdu?
Vděčnost není politická kategorie. O křivdě bych nemluvil. Jsou ale věci, které mi nejsou lhostejné. A jsou lidé, se kterými nechci mít nic společného.
Když se ohlédnete za čtyřmi lety, kdy jste byl v čele břeclavské radnice, jaké okamžiky pro vás byly nejsilnější?
Když jsem stál proti rozlícenému davu, který byl přiveden falešnou zprávou. (Situace z roku 2012, demonstrace za zvýšení bezpečnosti, na počátku stálo vymyšlené napadení nezletilého chlapce – pozn. red). Navíc přiživenou agitací lidí, kteří z velké části za zhoršení bezpečnostní situace mohli. Například tím, že povolili provoz heren nad rámec vyhlášky nebo snížili počet strážníků. Pak tady plakali nad rozlitým mlékem.
Chtělo to odvahu, vyjít před nespokojený dav?
Nad tím jsem v tu chvíli nepřemýšlel. Cítil jsem velkou odpovědnost. Zvlášť poté, když jsem věděl, že se připravoval střet neonacistických skupinek s anarchisty. Ve městě byly připravené různé věci, které měly být použité jako zbraně. Strach jsem dostal až v okamžiku, kdy jsem se vrátil do budovy městského úřadu a viděl nastoupenou zásahovou jednotku. V tu chvíli jsem měl strach, ale spíše o lidi venku. Kromě hejtmana o tu situaci neprojevil nikdo z politiků žádný zájem. Jediný, kdo tehdy pomohl byl hejtman Hašek. Vážím si toho.
Při demonstraci ale zůstal uvnitř budovy, před lidmi vám po boku nestál.
Je člověk, který řídí krizový štáb Jihomoravské kraje. Mnozí lidé vůbec netušili, co se odehrává v zázemí, aby se předešlo tomu, co se dříve odehrálo v severních Čechách. Měl jinou roli.
Udělal byste dnes v pozici starosty něco jinak?
Zásadní věci asi ne. Nešel bych ale třeba na schůzku s mladým panem Janíkem (syn někdejšího provozovatele břeclavských plováren – pozn. red). Setkání zneužil nahrávkou, na které jsem neřekl nic, zač bych se měl stydět. Postup kolem krytého bazénu a koupaliště se ukázal jako správný. Lidé to dnes doceňují. Funguje kvalitativně jinak než v minulosti.
Zároveň bychom ale měli říct, že pod správou města funguje s daleko vyššími náklady.
Současné náklady neznám. Má to ale i své výnosy. Pan Janík to jistě nedělal jako ztrátovou záležitost. Jde o veřejnou službu, u které si musíme říct, jestli ji chceme. Pokud ano, pak musíme vycházet z toho, že něco stojí. Lidé v Břeclavi mají právo na to, aby měli fungující koupaliště a slušný krytý bazén. Nebo to nemusíme mít a nebude nás to stát nic. To stejné se týká zimního stadionu, který je hluboce ztrátový.
Když jste zmínil nahrávku zachycující schůzku se synem tehdejšího provozovatele, týkala se především slov bývalého zastupitele Vítězslava Valy, jenž naznačoval, že by se provozovatelé měli s městem na ukončení nájemní smlouvy dohodnout po dobrém.
Ano, ale to bylo v rozhovoru, kterého jsem se už neúčastnil. Nahrávka byla přesto postavená proti mně a na tlak, abychom nechali situaci okolo bazénu stejnou, jaká panovala do té doby. Jinak chci poděkovat mým spolupracovníkům v radě Jihomoravského kraje a města Břeclavi a úředníkům obou institucí. Bez nich by se mám nepodařilo tolik akcí, které jsme v minulém období při oddlužování města udělali.
Chcete se do politiky vrátit?
V tuto chvíli takovou potřebu nemám, ale co bude za rok, dva, tři, nevím. Neuvažuju nad tím, že bych šel do vyšší politiky, než je ta městská. A i o té bych velmi vážně pochyboval.
Byla by ve hře i jiná kandidátka, než ta ČSSD?
Sociální demokracii jsem vedl déle než deset let jako předseda okresní organizace. Za tu dobu se nám s kolegy podařilo zdvojnásobit volební výsledky. Popřel bych sám sebe. Pokud by ale v ČSSD měly převážit tendence, kterými jsem v okrese svědkem poslední léta, nevím, jestli bych mohl být dál jejím členem.
Spekulace týkající se vašeho nástupu do čela hustopečské nemocnice jste vyvrátil. Uvažujete o té břeclavské, kde rezignovala ředitelka Janka Bambasová?
Ne. Paní ředitelky si velmi vážím. Nemocnici posunula výrazně dopředu. Převzala ji v horším ekonomickém stavu, než ji dnes předává. Nemocnice za sebou vleče problémy z období výstavby. Šlo o vyúčtování vůči stát, oddlužení nebylo úplné. Problémem je, že jde o velmi mladou nemocnici. Třeba ve Valticích fungovala čtyři sta let. Když jsem tam v osmdesátých letech nastoupil, lidé ji považovali za svou. Důvěřovali ji. Pracovali tam místní lidé. Tím pádem vznikala zpětná vazba. Toto se v Břeclavi ne zcela podařilo. Plno věcí, které jsou nemocnici vyčítány, se týkají komunikace.
Spekulaci bývá mnohdy spousta. Těší vás, že vaše jméno objevuje v souvislosti s významnými pozicemi?
Každý má nějaké ego. Ne, že by mi to bylo nepříjemné, ale o to razantněji je odmítám. Co jsem chtěl, jsem si dokázal. O místo ředitele břeclavské nemocnice se ucházet nebudu.
Blíží se přelom roku, co si do toho nového přejete?
Zdraví pro sebe a své blízké. Je to obligátní, ale velmi podstatné. Zvláště, když přibývají roky. Vyrůstal jsem v době, kdy hesla Světový mír a Mír v Evropě byla velmi používaná. Kdo ale sleduje, co se děje kolem nás, rozumí tomu. Prošel jsem vojenskou službou, dokážu si představit, co se může stát, když lidé válčí. Mám kvalifikaci, abych pracoval při válečných zraněních.
Doufám, že je nikdy neuvidíte.
Sdílím to s vámi, ale mám obavu, že se k nám blíží.
Zdroj: Deník
